Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

19. Zvrat

Pohled Pavla:
Když Andy odešla a já jsem dosnídal šel jsem zpátky do pokoje. Někdo mi volá. Koukl jsem se a volal mi táta.
J: Ahoj, co potřebuješ?
T: Musíš přijet. Potřebujeme ti s mámou něco říct.
J: Tak mi tořekni teď.
T: Ne, to ne. Je to důležitý.
J: No dobře a kdy a na jak dlouho?
T: Nejlépe hned vyjeď a asi tak na tři dny.
J: Na tři dny!!! Vo je tak důležitýho?
T: Uvidíš, prostě jenom přijeď.
J: Ok. Tak čau.
T: Čau.
Fakt by mě zajímalo, co to bude, protože to je poprvé asi za dva měsíce co mi někdo z nich zavolal. Sbalil jsem si věci a šel dolů. ,,Kam jedeš?" zeptal se mě Radek. ,,Rodiče něco potřebujou a řekněte to prosím i Andy." řekl jsem a odešel. Nastoupil jsem do auta a vyjel. Je to k nim pěkná dálka, takže jsem jel dlouho. Když jsem dojel, zazvonil jsem na zvonek. Přišla mi otevřít mamka. ,,Ahoj, pojď dovnitř." řekla a pustila mě. ,,Ahoj, bež si dát věci do tvýho bývalýho pokoje." pozdravil mě táta a ani se na mě nepodíval. Došel jsem si tam dát věci a zase šel dolů. Sedl jsem si k tátovi. ,,Tak co potřebujete tak důležitýho?" zeptal jsem se. To už si k nám sedla i máma.
Táta- ,,Tak já začnu. S mámou jsme se dohodli, že se asi přestěhujeme do Francie za tvojí sestrou. Moc nám chybí a ty si minule co jsme tě viděli ukázal, že o nás nestojíš."
Já- ,,Aha, tak to jsem nečekal."
Máma- ,,Zavolali jsme tě na tři dny, protože se chceme rozloučit a hlavně smířit. Nechceme, abys o nás všide říkal jak jsme hrozný a abys nás neměl ani trochu rád."
Já- ,,Já nevim, jestli se chci smiřovat."
Máma- ,,Nechceme, abys nás hned miloval. Chceme, abys nám odpustil a víme, že to nebude jen tak. Proto ty tři dny."
Já- ,,Zkusim to."
Táta- ,,Děkujem a ještě k tomu, že tenhle dům nechceme prodávat. Proto ho přenecháváme tobě. Nalož si s ním jak chceš."
Já- ,,Jakože celej tenhle dům?"
Táta- ,,Ano. Klidně ho dej do pronájmu. Klidně se sem nastěhuj. Klidně ho prodej. Prostě je teď tvůj."
Tohle mě opravdu překvapilo, protože to není jen tak nějakej domek. Moji rodiče jsou totiž docela dost bohatí. Proto to je spíš taková obrovská vila. Netušim, co s ní mám dělat. S rodičema jsem souhlasil a pak jsme si povídali.

Pohled Andy:
Když jsem došla domů, vypadalo to, že tam nikdo není. Pak jsem zahlídla něco, co mě vyděsilo. Na podlaze byla krev. Odhodila jsem batoh a běžela nahoru. V ložnici u rodičů nikdo nebyl, ale všechno tu bylo rozházený a roztrhaný. Rychle jsem šla ke mně. U mě taky nikdo nebyl. Pak jsem otevřela dveře od Lucasova pokoje. ,,Lucasi?" zkusila jsem ho zavolat. ,,Andyyy!" ozvalo se ze spoda postele. Vylezl Lucas. Se slzama v očich a s vystrašeným výrazem. Běžel mě obejmout. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se ho.
,,N-nevim to p-přesně. Spal jsem. Pak se najednou
o-ozval mamky křik. Vykoukl jsem ze dveří a po po schodech někdo šel. N-nevim kdo. Rychle jsem
b-běžel pod postel se schovat. B-byl i u mě, ale n-nevšiml si mě." odpověděl a já jsem jenom zůstala stát. ,,Andy.....Andy!!" přerušil mě Lucas z přemýšlení. ,,Promiň a ty jsi tam celou tu dobu?" zeptala jsem se dál. ,,Ne. Po tom, co jsem si myslel, že odešel jsem šel dolů, že zavolám policajty, ale on on stál za oknem a koukal se na mě. Zase jsem vyběhl a schoval se pod postel." řekl. To mě neskutečně vyděsilo. Neumim si představit, že bych to zažila já. Rychle jsem vzala telefon a zavolala policii. S Lucasem jsme šli dolů. Posadila jsem ho na židli a nalila mu vodu. Seděli jsme tam dokud policie nepřijela. Asi po deseti minutách někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem a stál tam jeden z dvou policajtů. ,,Ahoj." pozdravil mile. ,,Řekneš nám, proč jsi volala?" zeptal se mě. Já ho pustila dovnitř a když zahlídl Lucase, jak tam sedí, vystrašeně se kouká kamsi a ztěžka dýchá, tak k němu přiběhl. ,,Ahoj. Co se stalo, jseš vpohodě?" zeptal se ho a dál na něj mluvil. Lucas neodpovídal. Neříkal vůbec nic. Za mnou mezitím přišel ten druhej policista. ,,Ahoj." pozdravil mě taky a když se koukl na Lucase, tak mě rukou popostrčil ke stolu. Sedla jsem si. On taky. ,,Takže, řekni mi, co se tady děje." řekl a já jsem začla vyprávět. Jakmile ksem to dořekla vzal vysílačku a asi zavolal někoho dalšího. ,,Zavolal jsem radši sanitku tady pro tvýho bráchu a další vyšetřovatele. Je tady něco jinak v domě?" zeptal se mě rozhlídla jsem se. Nic nechybělo. ,,Ne, jenom tadyta krev na zemi." řekla jsem a ukázala na podlahu. ,,Dobře. Ty jsi očividně řekla vše. Však tvůj bratr toho viděl mnohem víc. Teď ale není ve stavu, kdy bychom ho mohli vyslíchat. V domě zůstat nemůžete. Máte nějaký prarodiče nebo někoho plnolétého, ke komu byste šli?" zeptal se. Zapřemýšlela jsem. Nemáme žádnou babičku ani dědu. Pak jsem si uvědomila, že můžeme být u kluků. ,,No, asi jo." odpověděla jsem. ,,Dobrá, tak mi řeknětě a koho se kedná neboli jméno, věk jestli to je rodinný příslušník nebo někdo jiný a taky adresu." řekl mi. ,,Je to dům mého přítel a kamarádů. Jejich jména jsou: Pavel Mikeš, Radek Vedral, Jakub Váňa a Štěpán Buchta. Je jim všem okolo dvaceti a adresa je ********" sdělila jsem mu. ,,A ještě jedna věc. Dům musí zůstat tak, jak je teď, takže oblečení a tak si budete muset někde sehnat. My vám bohužel peníze na koupení dát nemůžeme." řekl mi. ,,Jo dobře. Nějak to zařídim." řekla jsem. ,,No a teď už byste asi měli jít. Můžeme vás dovést do toho domu, jestli chcete. Nejdřív vlastně musíme počkat, až ho doktoři vyšetří a ještě mi dejtě nějaký průkazy totožnosti." řekl mi. Z peněženky jsem vytáhla občanku a naštěstí nosim Lucasovi kartičku pojištěnce taly s sebou. Neptejte se proč. Vzal si to a já se šla na Lucase kouknout. Seděl v sanitce a už vypadal trochu líp. Měl přes sebe deku a nějaká paní ho tam utišovala. Když mě zahlídla, ulázala, ať jdu k ní. Šla jsem. ,,Hele, Lucasi. Máš tady ségru. Budeš v pořádku. Rodiče budou v pořádku. Teď jdi s ní jo. Odvezou vás tam, kde zatím budete bydlet." řekla mile a pomohla mu vztát. Já jsem mu taky pomohla a pomáhala jsem mu dojít do auta. Musel být hrozně unavenej. Jak jsme jeli ke klukům, tak usnul. Dojeli jsme k nim. Já jsem rychle vyběhla a zazvonila. Otevřel mi Radek. ,,Ahoj, co to dě...." zesekl se v půlce slova, když vyděl policejní auto. Rychle jsme běželi k autu. ,,Co se stalo?" zeptal se. ,,Pak ti to řeknu. Teď byl bys tak hodnej a odnesl Lucase do podtele?" zažádala jsem ho. Neotálel a hned ho opatrně vzal. Já jsem tam ještě něco dořešila z policajtem a šla jsem taky.

Tak jo, dneska trochu větší drama, doufám, že se líbí.😁