Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

22. Pohřeb

Pohled Andy:
Pořád nemůžu uvěřit tomu, že už tátu nikdy neuvidim. Neuvěřitelně mi chybí i když už to jsou skoro 2 týdny, co umřel. Máma je furt v nemocnici a vraha ještě nenašli. Zatím jsme s Lucasem u kluků. Pavel už se vrátil. Moc mi chyběl a teď jsem ho potřebovala, ale co se dá dělat. Nemohl za to. Byl tu alespoň Radek, kterej mi dost pomohl.
Zítra se koná pro tátu pohřeb. Mámu tam naštěstí pustí, ale jenom na chvíli a na vozíčku. Ještě je dost slabá. Každopádně Lucas se teď hrozně změnil. Je hrozně uzavřenej do sebe a nevim jak dlouho mu bude trvat, než se přes to dostane. No a teď už k tomu, co se děje teď. Je sobota asi tři hodiny odpoledne a já jsem pořád v pyžamu a dívám se do mobilu. Všichni mi píšou jak moc je jim to líto a jak to pro mě musí být hrozný. Je to od nich milý. Po tom, co jsem se konečně rozhodla zvednout jsem si uvědomila, že už vlastně nemám co na sebe. Střídám dvě trička a dvoje kalhoty a obojí je teď v pračce. Došla jsem dolů a hádejte co, Pavel tam zase nebyl. Už mě ani nezajímalo, kde je, protože poslední dobou je furt někde pryč. ,,Hele, já už nemám žádný oblečení, mohl bys mi něco půjčit?" zeptala jsem se Radka. ,,Jo jasně, pojď za mnou." řekl a šli jsme k němu do pokoje. Ze skříně vytáhl nějaký svoje tričko a tepláky. Samozřejmě, že mi to bylo velký, ale jinak to nejde. Rozešla jsem se do koupelny převlíct. ,,Počkej." řekl, když už jsem byla skoro pryč. Otočila jsem se. ,,Jseš v pohodě? Poslední dobou se s náma moc nebavíš." řekl a já jsem přišla k němu. ,,Jo, dobrý." odpověděla jsem, ale byla to lež. Vůbec nejsem v pohodě. Právě mi umřel táta a máma bojuje v nemocnici o život. Otočila jsem se zpátky ke dveřím a slzy se mi vylévaly z očí. Udělala jsem asi tři kroky, ale pak jsem to nevydržela. Zase jsem se otočila a rychlými kroky zase šla k Ráďovi. Objala jsem ho. ,,Ne není to dobrý. Já teď někoho potřebuju a Pája tady skoro nikdy není." zašeptala jsem. Radek mě pohladil po vlasech. ,,Za mnou můžeš jít kdykoliv. Já tu pro tebe budu a jestli budeš chtít, tak nikdy neodejdu." řekl mi. Usmála jsem se. On je úžasnej, jak je možný, že nemá holku. On je hodnej, milej, ochrání tě, můžeš se mu vyplakat na rameni, půjčuje ti věci, vařit docela umí a taky je moc hezkej.......ježiš, co si to tu říkám, Pavel je lepší nebo snad......ne nic.
Docela dlouho jsem si tam s Radkem povídala. Chybělo mi to. Někomu se takhle svěřit a prostě si jen tak povídat. Pak jsem šla za Lucasem a Štěpánem. On se totiž Štěpa rozhodl, že mu ukáže, jak se natáčej videa. Vešla jsem dovnitř. Lucas se usmíval od uch k uchu. Byl to hezkej pohled ho konečně po dlouhý době vidět šťastnýho. Jenom jsem tam stála ve dveřích a oni si mě ani nevšimli. ,,Můžu si zkusit zahrát to GTA takový ty mapy. Hrozně bych to chtěl zkusit." řekl radostně Lucas. Štěpa přikývl a něco tam zapínal. ,,Zrovna jsme chtěli hrát s Honzou nebo Mentem, tak si můžeš zahrát s ním jestli chceš." nabídl mu a Lucasovi se rozzářili oči. Nevim, co bych bez kluků dělala. Možná by mě i ten šmejd zabil, ale já byla u nich, takže mě teoreticky zachránili. Vešla jsem k nim dovnitř. ,,Koukám, že si to tu užíváte." řekla jsem a koukla na ně. ,,No jasně." řekli nastejno a zasmáli se. Pak tam Štěpa ještě něco šteloval a potom tam pustil Lucase. Ten si s radostí vzal sluchátka a začal si povídat a hrát s Honzou. Já jsem mezitím přišla blíž ke Štěpánovi. ,,Taky mě musíte seznámit s tím Honzou." řekla jsem pobaveně. ,,Tak to je jasný." řekl  a pousmál se.

Neděle

Pohled Pavla:
Včera jsem musel odjet na nákup nějakýho obleku na ten pohřeb. Vůbec jsem si nemohl vybrat, takže jsem tam strávil asi tak hodinu. Pak jsem ještě musel dojet dát do opravny kameru, protože nějak přestala fungovat. Domů jsem se vrátil docela pozdě.

Dneska jsem se vzbudil asi v deset a šel jsem dolů si dát něco k jídlu. Nikdo dole nebyl. Že by ještě spali? Došel jsem se kouknout nahoru a tam nikdo nebyl. Zavolal jsem Andy.
J: Ahoj. Kde jste všichni?
A: Ahoj. Jeli jsme koupit Lucasovi oblek, ale ty jsi ještě spal, tak jsme tě nechtěli budit.
J: Aha aha a to jste tam všichni?
A: Jojo. Potřebovala jsem posily.
J: Ok tak papa.
A: Papa.
Šel jsem zpátky dolů a udělal si něco malýho ke snídani. Ostatní se vrátili asi až tak v půl dvanáctý. Prej ještě byli nakoupit. Štve mě, že mě nevzali s sebou. Každopádně jsme si pak objednali nějaký jídlo a bylo to takhle brzy, protože jsme věděli, že takhle velkou objednávku doveze tak za hodinu. Měli jsme pravdu. V půl jedný nám někdo zazvonil na zvonek a my jsme si vzali a snědli oběd. Potom už jsme se začli připravovat. Pohřeb začínal ve dvě. Za půl hodiny jsme byli všichni připravený a vyrazili jsme. Když jsme dorazili koukl jsem se na Andy. Byla smutná, tak jsem k ní došel a objal jí. ,,Zvládneš to?" zeptal jsem se jí. ,,Jo, snad jo." odpověděla. Pak přijelo nějaký auto. Vystoupila z něj Andy máma. Andy se k ní rychle rozeběhla. Povídali si a pak to začlo. Stáli jsme tam nad hrobem a skoro každej, kdo pana Horáka znal řekl něco hezkýho. Andy i Lucasovi stékaly slzy po tvářích. Držel jsem Andy za ruku. Když to skončilo, tak všichni až na nás a paní Horákovou odjeli. Andy se s ní domluvila, že zítra přijede a pak si šla stoupnout ke hrobu. Přišel za ní Lucas a objal jí. Něco začli říkat, ale já jsem s klukama už šel do auta. Počkali jsme na ně a pak jsme jeli domů.

Tahle část zase nebyla nic moc, já vim, ale i tak budu ráda za vaše názory.