Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

29. Mrzák

Pohled Radka:
Vyšli jsme zpátky domů. Ani jsem si na sebe nevzal tričko, protože je fakt horko. Sice asi budu celej poštípanej od komárů, ale tak nevadí. Cestou jsme si s Andy povídali různý příběhy, co jsme si vymýšleli za cesty. Byla to docela sranda. Zase jsme vešli do to lesa s tou hroznou cestou. Šel jsem trochu napřed, protože Andy dávala větší pozor aby nespadla, když se jí to už jednou skoro stalo. Zbývalo už jenom asi něco málo pod kilometr do chaty, když jsem najednou uslyšel ránu. Rychle jsem se otočil. Byla to Andy. Zase se válela na zemi. Přiběhl jsem k ní. ,,Jseš v pohodě?" zeptal jsem se jí. ,,Úplně nevim, hrozně mě bolí kotník." řekla. Koukl jsem se a měla ho docela nateklej. ,,To asi nebudeš moct chodit co?" ,,Ne, já to nějak zvládnu." řekla a postavila se. Stála jenom na jedný noze. Zkusila šlápnou na tu bolavou nohu, ale hned jí dala zase nahoru. ,,Dobře, tak to prej doskáču." řekla a začala skákat na jedný noze. Jenom jsem se na ní pobaveně koukal, ale pak jsem přišel k ní a vzal jí do náruče. ,,Nebo se budeš muset nechat nést." řekl jsem a šel. ,,To ne, bude tě bolet to břicho." ,,Hele, už mě ani moc nebolí. Už jsem dobrej a prostě tě ponesu, tak se mě chytni okolo krku." řekl jsem. Hned si tam tu ruku dala, podívala se na mě a usmála se. ,,Tak děkuju." poděkovala a zase se koukala dopředu. Jenom jsem se usmál a dál šel. Nebyla vůbec těžká, takže jsem jí v pohodě dobesl až k chatě. Před dveřma jsem jí položil na zem a otevřel dveře. Zase jsem jí vzal do náruče a vešel dovnitř. Ostatní seděli v obýváku. ,,Dámička se nese jo?" řekl s úsměvem Kuba. ,,Buď ticho a radši za náma zavři dveře prosím." odpověděl jsem mu a šel Andy položit do křesla. Přitáhl jsem k ní jakousi mini židli aby si na ní dala tu nohu a došel jí pro něco studenýho na obklad. ,,Co se stalo?" zeptala se jí Mary. ,,Jenom jsem hrozně šikovná a zakopla jsem o kořen v lese." odpověděla jí Andy. Vrátil jsem se i s mraženou zeleninou a dal jí to na kotník. Sedl jsem si vedle ní na opěrátko toho křesla. ,,Už je to lepší?" zeptal jsem se. Přikývla a pohladila mě po ruce. ,,Ale, že by tady někdo nevydržel nebýt spolu?" zeptal se Štěpán a pousmál se. ,,Ne, furt jsme jenom kamarádi." odpověděla mu Andy a svojí ruku dala pryč z tý mojí. ,,No jak myslíte, každopádně neměli bysme zavolat Pavlovi, jestli mu nic není?" řekl Štěpán a vytáhl telefon. My jsme souhlasili. Štěpa vytočil Páju, dal to nahlas a položil mobil na stůl. Vyzvánělo to tak dlouho, že už jsem si myslel, že to nezvedne, ale naštěstí to zvedl.
P: No, co je?
Š: Čau, já chci jenom vědět, jak ti je.
P: Co myslíš? Na nic. Jsem doma, nic nedělám, jenom ležim a přemýšlim, co jsem udělal špatně, zatímco si Andy užívá s Radkem.
Š: To není pravda, Andy je taky smutná. Zalhal Štěpa.
P: Tomu tak věřim, tak nic, už to víš, tak nazdar.
Když to dořekl hned to típnul.

Pohled Andy:
Po tomhle jsem se začla cítit dost špatně. Nevim, co jsem mohla udělat líp. Koukala jsem se do zdi a přemýšlela. Najednou jsem ucítila Ráďovu ruku na mém rameni. ,,Hele, ty za to nemůžeš, jasný?" řekl. Kývla jsem hlavou. Je milý, že se mi snaží zlepšit náladu, ale není to pravdu a myslim si, že i on to ví. ,,Ukaž, kouknu se ti na tu nohu." řekl Ráďa asi po deseti minutách ticha. Sundal zeleninu a koukl se. I já z dálky jsem viděla, že to nevypadá moc dobře. ,,Úplně nevim, asi bysme měli jet do nemocnice, ať se ti tam na to kouknou." ,,Tak dobře." odpověděla jsem a vzal mě do náruče. ,,Jedeme do nemocnice, tak se tady bavte. Čau." rozloučil se s ostatníma. ,,Počkej, pootvírám vám dveře." řekl Kuba a doběhl k nám. Otevřel dveře a pak i dveře od auta. ,,Tak čau a ať to dobře dopadne." rozloučil se s náma a my jsme vyjeli. Jeli jsme asi do tý nejbližší nemocnice, kterou jsme měli v navigaci. Dojeli jsme tam. Ráďa mi otevřel dveře a zase mě vzal. U recepce mě položil dolů a zeptal se, kam máme jít. Paní nám poradila a my jsme šli a přitom se snažili nezabloudit. Naštěstí jsme to našli. Sedla jsem si na židli a Radek zaklepal. Vyšel nějakej doktor. Pozval nás dovnitř. Zrovna tam nikoho neměl, takže mě vzal rovnou. Koukl se na to. Nakonec se rozhodl, že udělá rentgen. Naštěstí to zlomený nebylo. Mám prej jenom podvrknutej kotník, ale i tak mi to dá do takový tý sádry co je jenom tak na týden. Nějak mi to tam zavázal, zadělal a já nevim co ještě a pak nás poslal někam, kde mi dají berle. Bylo to blízko, takže jsme tam byli hned. Paní mi tam dala berle přesně podle mojí velikosti a naštěstí se to ani nemuselo platit. Nikdy se mi nic takovýho nestalo, takže jsem se s tím cestou musela učit a já se učim dost pomalu, takže nám to do auta trvalo asi 20 minut. Ráďa mi pomohl nastoupit a jeli jsme zase do chaty.
Vešla jsem dovnitř a všichni se na mě koukli. ,,Ahaa, takže máme mrzáka." řekl Štěpán a vškchni se zasmáli. ,,Hahaha." řekla jsem ironicky a sedla si do křesla. ,,Nemáte něco k jídlu? Mi nějak vyhládlo." ozval se za mnou Ráďa. ,,Jo, zrovna jsme před chvílí dojedli. Přinesu ti to." řekla Mary a šla do kuchyně. ,,Mužu prosím taky?" zeptala jsem se. Mary přikývla a odešla. Po chvíli sd vrátila i s jídlem. Snědli jsme si to a pustili si něco v televizi. ,,Co kdyby jsme si dneska udělali filmovej den?" zeptal se Kuba. My jsme samozřejmě souhlasili, protože jsme všichni dost líný a už se nám nikam moc nechce. Dobelhala jsem se až do kina a sedla si doprostřed úplně dopředu neboli na to nejlepší místo. Pak už jsme se jenom dívali asi na čtyři filmy a pak jsme si šli lehnout.

Kdyžtak se omlouvám za tu nemocnici. Vůbec nevim, jak to chodí, tak jsem si to snažila nějak domyslet.
Jinak ještě jsem ráda, že tady asi je někdo, kdo si aktivně čte další díly skoro hned jak vyjdou. Moc si toho cenim. <3