Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

26. Nemohoucí Ráďa

Pohled Kuby:
Vzbudil jsem se a omylem jsem měl ruku okolo Štěpána. Rychle jsem ji sundal a očividně jsem tím ho tím asi probudil. ,,Maryy?" zamlumla tak, že ho skoro nebylo slyšet. Zasmál jsem se. ,,Ano lásko?" snažil jsem se říct dívčím hlasem. To už ho probudilo úplně. ,,Ty jseš blbej!" řekl a bouchl mě polštářem. S dobrou náladou jsme scházeli ze schodů. Zahlídl jsem na podlaze krev. ,,Štěpáne, něco se tady stalo!!" zakřičel jsem na něj. Rychle jsme se běželi kouknout k Pavlovi a Andy. Otevřeli jsme dveře, ale nikdo tam nebyl, tak jsme rychle běželi k Ráďovi. Otevřel jsem dveře a.......WTF?! Co u něj dělá Andy? Sťepán se rozešel k posteli a zatřásl s Andy. Nejdřív něco zamumlala, ale pak rychle pustila Ráďovu ruku. ,,Co tu děláte?" zeptala se nervózně. ,,To bych se spíš měl ptát já tebe." řekl jsem a usmál jsem se. ,,A kde je vlastně Pavel?" dodal jsem. ,,Je tady něco, co se včera večer stalo no a....." začla. ,,Jo, to ho jsme si všimli." řekl Štěpán. ,,Jasně. Takže teda jaksi jsem Pájovi řekla, že chovám city k Ráďovi, což je pravda, ale on se pak tak trochu naštval a zmlátil ho. Pomohla jsem mu a pak jsme tady usli." Když to dořekla oba dva jsme zůstali jenom nehybně sedět. Tohle jsem fakt nečekal. ,,Ehmm, dobře a je v pohodě?" zeptal jsem se a koukl na Ráďu. ,,Jo, snad jo." odpověděla. ,,Jo, už jsem v pohodě." zamumlal potichu Radek. ,,Jo, tak my už asi půjdeme." řekl Štěpán, vzal mě za tričko a odtáhl pryč.

Pohled Andy:
Kluci odešli. Koukla jsem se na Ráďu. ,,Fakt jseš v pohodě?" zeptala jsem se. ,,Jo jasně." řekl. ,,Já se kouknu, můžu?" zeptala jsem se a on přikývl. Odkryla jsem mu tričko. Měl tam obrovskou modřinu. ,,No, nevypadá to moc dobře a to ani tvoje oko." řekla jsem, když jsem si všimla monoklu, který měl pod okem. ,,Hele, je to dobrý. Už to ani moc nebolí." řekl. Pousmála jsem se a chytla ho za ruku. ,,Jak to teď mezi náma bude?" zeptal se. Zapřemýšlela jsem. ,,Noo, nevim. Cítim k tobě něco, co ještě k nikomu jinýmu. K Pavlovi jsem cítila lásku, ale u tebe.....nevim. Mám tě neuvěřitelně ráda. Jako moje kamarády, ale při tom mám touhu s tebou být a už nikdy tě neopustit. Nevim jak to vysvětlit." řekla jsem. ,,Takže něco jako kamarádi s výhodama?" zeptal se a usmál. ,,Ne, myslim to jako normální vztah, jestli to tak cítíš taky." řekla jsem. Sedl si. Koukl se mi hluboce do očí. ,,Takhle to cítim už hodně dlouho a teď se mi splnělo moje největší přání, ale nechtěl jsem to říkat Pavlovi, chápeš." řekl. Ani jsem na to nestihla nic říct a políbil mě. Začli jsme se líbat. Naštěstí jsme včas přestali, aby mu to neublížilo. Lehl si. Pohladila jsem ho po tváři. ,,Donesu ti nějaký jídlo." řekla jsem a odešla. Musela jsem se usmívat. Měla jsem skvělou náladu i když bych asi neměla, protože jsem se právě rozešla s mým klukem. Cítim se jako nějaká štětka. S někým se rozejdu a hned.......asi chodim s někým jiným. Nevim, jestli to je úplně v pohodě, ale já Ráďu potřebuju. Došla jsem dolů. ,,Tak co? Je mezi váma něco?" zeptal se Štěpa a šibalsky se usmál. ,,Asi jo." řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Uuuuu." udělal Kuba a nadzvedl obočí. ,,Přestaňte. Není to vtipný." řekla jsem a usmála se. Došla jsem do chlebníku pro dva rohlíky. Rozpůlila jsem je, namazala máslem a plácla na ně šunku a sýr. Už jsem chtěla odejít, ale Štěpa na mě ještě zavolal: ,,Mimochodem dneska odpoledne přijede Mary. Před chvílí mi to napsala." Super. Už se na ní těšim, protože jsem jí docela dlouho neviděla.
Šla jsem zpátky nahoru. Otevřela jsem dveře a sedla zase si sedla na postel. Pomohla jsem Ráďovi si sednout a podala mu talíř se snídaní. Poděkoval a začli jsme jíst. Když jsme to dojedli, tak jsem talíře odložila na stolek. ,,Hele, přijde mi takový divný, že jsi se včera rozešla s Pájou a teď spolu chodíme. Já bych asi radši nejdřív třeba chodil ven nebo tak než spolu budeme, souhlasíš?" zeptal se. ,,Jo, to je pravda a je to dobrej nápad." odpověděla jsem. ,,Zkusíš teď vstát, ať vidíme, jak na tom jseš?" odbočila jsem od tématu. Přikývl na souhlas. Dal svojí ruku okolo mých ramenou a pomalu se zvedal. ,,Dobrý?" zeptala jsem se, když už byl na nouhou. ,,Jojo, jenom to docela bolí." odpověděl. Hned jsem ho položila zpátky na postel. ,,Tak to radši dělat nebudeš a pomůžu ti, jenom když budeš muset." řekla jsem. ,,No, vlastně zrovna docela potřebuju na záchod." řekl a usmál se. Zase se chytl okolo mých ramen a vstal. Pomohla jsem mu tam dojít. ,,Pomůžu ti zase zpátky jo?" ,,Jasně." řekl. Odešla jsem a zavřela dveře. Sedla jsem si na postel a projížděla ig. Asi po pěti minutách otevřel dveře od koupelny. Rychle jsem k němu přiběhla a pomohla mu zpátky.

R: ,,Ani nevíš jak jsem rád, že tě mám."
J: ,,Ani nevíš, jak já jsem ráda, že tě mám."
R: ,,Ne, já to myslim vážně. To jak mi pomáháš, to jak na mě nikdy nezapomínáš. Prostě všechno co děláš."
J: ,,A ty jsi tady byl, když jsem někoho nejvíc potřebovala, ty jsi udržel naše tajemství i když jsi věděl, že by nás to s Pavlem asi rozdělilo nebo jsi se staral o mýho bráchu a stali se z vás nejlepší kamarádi. To bych měla děkovat já tobě."
R: ,,Dobře, necháme toho, začíná to být moc emocionální."
J: ,,Jo, to máš pravdu a můžu teď jít dolů? Pomůžu klukům s obědem."
R: ,,Jo, jasně, nebudu tě tady držet."

Usmál se a já jsem odešla. Dole s klukama jsme se rozhodli udělat těstoviny s nějakou omáčkou podle receptu Štěpánovi babičky. Bála jsem se, jak to dopadne, protože Štěpa a vaření to moc nejde dohromady. Každopádně těstoviny jsme vařili na dvakrát, protože jsme ty první převařili. Štěpán asi desetkrát volal svý babičce jak se to dělá, ale nakonec jsme to dodělali. Došla jsem pro Ráďu a pomohla mu dolů. Sedli jsme si ke stolu. Najednou mi ale zazvonil mobil. Byla to Mary.

M: Čau, já už jsem tady. Volám tobě, protože mi to Štěpa nebere.
J: Jo, jasně, už tam jdeme.
M: Dík