Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

6. Štěstí

Pohled Andy:
Když jsem se vzbudila, byla jsem už v posteli. Otočila jsem se a vedle mě ležel.....Štěpán?! Vzpomínala jsem, co se včera stalo. Když jsem si vzpomněla, bylo mi smutno. Koukla jsem se kolik je hodin. Jsou čtyři ráno, ale počkat, dneska je škola! Rodiče mě zabijou. Rodiče ani neví, že jsem tady! Začla jsem panikařit tak moc, až jsem vzbudila Štěpu.
,,Ježiš promiň, nechtěla jsem tě vzbudit."
,,To je dobrý, proč takovej zmatek?"
,,Dneska je škola a rodiče ani neví, že jsem tady!"
,,To je v pohodě. Volali ti, tak jsem to zvedl a vysvětlil jim to. Dnešní den tě ze školy omluví."
,,Ježiši děkuju."
Objala jsem ho a zpátky jsem si lehla.
,,Hele a si už v pohodě po tom s Dominikem?"
,,No, bolí to, ale pomohl jsi mi, za to ti děkuju. Jseš hodnej."
Leželi jsme a Štěpa se ke mě najednou hodně přiblížil. Dal svojí ruku přeze mě a úplně se na mě namáčkl. Nevadí mi to, jestli to myslí kamarádsky.
Štěpa je totiž super, je i docela hezkej, ale není úplně můj typ. On je spíš takovej roztomilej méďa. Za chvíli jsem zase usla.
Podruhý jsem se probudila asi až v osm. Nenápadně jsem se vyprostila zpod jeho ruky. Očividně ho to neprobudilo. Vyšla jsem z jeho pokoje a šla dolů. Dole už u stolu seděl Pavel. ,,Dobré ráno." pozdravila jsem ho. ,,Dobré ránko, jak bylo se Štěpánem v posteli?" zeptal se mě a zasmál se. ,,Jo, dobrý," pak mi došlo, jak to myslel ,,teda, ne, nic se mezi náma nestalo." Oba dva jsme se začli smát. ,,Neuděláme pro ostatní snídani?" nabídl se Pavel. ,,Ale jo, proč ne." Rozhodli jsme se udělat lívance. Byla to sranda. Občas jsme po sobě něco hodili, ale naštěstí většina skončila v lívancích. Jelikož byl Pavel celej od mouky, vajíček a prostě byl od všeho možnýho, sundal si tričko. Má tak krásně vypracovaný břicho a ty svaly na rukou. Skoro jsem se roztekla. Naneštěstí Pavel zahlídl, jak se na něho dívám. ,,Haló, jsi nikdy neviděla hezkýho kluka?" zeptal se a zasmál se. ,,No, já jsem ještě neviděla žádnýho kluka, kromě táty a bráchy bez trička. Teda, ne naživo."
,,Cože, ani v plavkách?"
,,Ne, my jsme s rodiči nikdy nikam takhle nechodili. Moji rodiče jsou hrozně starostliví a proto se i divim, že mě tady nechali přespat."
,,Aha, to je blbý no. Počkej, když jsi nikdy neviděla nikoho bez trička, znamená to, žes to ještě nikdy nedělala?"
,,ehh, ne no"
,,promiň, je blbý se na to ptát."
,,To je dobrý."
Taky jsem měla tričko od různých ingrediencí, tak jsem si ho taky sundala.
,,Ty jsi snad taky neviděl holku bez trička, že tak zíráš?"
,,Jo, viděl, já už nejsem ty víš, ale nikdy jsem holku neviděl tak hezky.....no, nic."
Zasmáli jsme se tomu a pak nastalo trapný ticho. Naštěstí ho prolomil Radek tím, že přišel. ,,Uuuuu, co se tady děje, že jste oba dva bez trička?" Já s Pavlem jsme se na sebe podívali a dostali jsme záchvat smíchu. To asi probudilo i Štěpu s Kubou. Všichni se na nás dívali jako na magory. ,,Ne, nic se nestalo, jen jsme vám dělali snídani." dál jsme se smáli a ostatní si mezitím nandali. Všichni jsme si sedli ke stolu a jedli si snídani.
,,A jak jsi to vůbec řekl mým rodičům Štěpo?" musela jsem se zeptat.
,,Nebylo to moc lehký, nejdřív jsem řekl, že jsi se rozešla se svým přítelem. Tvoje máma zřejmě nevěděla, že nějakýho máš. Musel jsem jí to všechno vysvětlit. I to, jak jsi nás poznala. Pak jsem jí ujistil, že tě tady nikdo z nás neznásilní a že si u nás v bezpečí. Jo, mluvil jsem s ní asi hodinu."
Začla jsem se smát a se mnou trochu i všichni ostatní. Pak jsem zavolala mamce radši už já a ujistila jsem jí, že se mi fakt nic nestalo. Dovolila mi být u kluků až do čtyř, takže pohoda.
Kluci se rozhodli, že mě naučí hrát Mario Cart na PlayStationu. Nikdy jsem o tom neslyšela, ale všichni říkali, že jsem nadaná na to že to hraju poprvý. Na konec jsme si dali závody. Všech nás pět proti sobě a pozor, byla jsem druhá. První by Ráďa, protože on je prostě nolifer a všechno mega tryhardí.
Byl čas oběda, tak Pavel objednal mekáč. ,,Vy tady žijete jenom z objednávanýho jídla, že jo?" všichni se začli smát. ,,Co jinýho bychom měli jíst." řekl Kuba.
Snědli jsme si oběd a koukli na další díly Star Wars. Stihly jsme jen dva. Kuba se pak nabídl, že mě odveze domů. Rozloučila jsem se. Všechny jsem už i obejmula, protože jsem se dost se všema sblížila. Sedla jsem si do auta a navigovala Kubu, kudy má jet.
,,Tak doufám, že sis to u nás užila a že tě nikdo z nás moc neotravoval."
,,Ne dobrý a ještě jednou děkuju, že jste na mě tak milí a necháváte mě u sebe a že mě utěšujete, když mi není nejlíp. "
,,Ale, za to ani nemusíš děkovat. Máme tě všichni rádi a ty děláš radost nám, když tam si."
Rozloučili jsme se objala jsem ho a šla domů. Doma už na mě čekala naštvaná máma.
,,Takže my si jednou vyjedem někam na víkend a ty hned spíš u nějakých kluků a jaktože nevim, že jsi chodila s Domčou?"
,, Za prvé nejsou to nějaký kluci, jsou to moji kamarádi a za druhé o Dominikovi jsem ti neřekla, protože jsme spolu byli jenom 5 dnů a o tom jsem se s tebou fakt bavit nechtela."
Naštvala jsem se a odešla jsem do pokoje. Doufám, že mamka někdy pochopí, že už mi bude za chvíli osmnáct. Lehla jsem si na postel a koukla na mobil. Napsal mi Štěpán.

Š: Tak co, si v pohodě, co máma?
J: No, byla dost naštvaná, ale myslim si, že to alespoň trochu pochopila.
Š: tak to je dobře.
J: jj, to je
Š: Moc jsem si to s tebou užil.🥰
J: já taky a děkuju, za tvojí podporu, když jsem na tom byla špatně.😅
Š: rád jsem ti pomohl. Vždyť víš, že za mnou můžeš jít kdykoliv.
J: jo, děkuju. To mi řekl i Kuba, tak už mám 2 skvělý kamarády, kteří mě utěší😂
Š: Jo, kamarády😅

Nevěděla jsem, co na to odepsat, tak už jsem šla spát. Všechny z nich mám ráda, jsou super kamarádi. Mám to ale štěstí.

To už je šestá část, hrozně mi to utíká. No každopádně další část bude z pohledu kluků, tak se těšte.