Pohled Patrika:
Pomalu jsem otevíral oči. Hlava mě bolela jak nikdy. Rozhlídl jsem se kolem sebe. Kde to jsem? Zahlédl jsem Andy, jak s někým leží ne gauči a počkej, vždyť to je Herdyn! Nečekal jsem, že ten Pavel je Herdyn, proč mi to neřekla? No, to je jedno. Po chvíli jsem si uvědomil, že jsem v nemocnici. Vůbec si nepamatuju, jak jsem se sem dostal a co se mi stalo. Měl jsem přelepený nos a divně obvázanou hlavu tak, že jem nemohl mluvit. Ležel jsem ještě tak 20 minut a pak se probudila Andy. ,,Patriku!" řekla radostně a došla ke mně. Opatrně mě objala a sedla si vedle mě. ,,Jak ti je?" zeptala se mě. Ukázal jsem jí palec nahoru. Ona se usmála. Potom k ní přišel Pavel. ,,Čau Patriku. Já jsem Pavel, rád tě konečně vidim i na živo, sice v docela špatný situaci, ale co." řekl a pousmál se. Taky jsem se pousmál a zacítil jsem hroznou bolest. Rád bych jim něco řekl, ale jak? Tak jsem na rukou ukázal jakože chci telefon. Andy mi ho podala a já jsem do poznámek nepsal: Co se mi stalo? Andy mi to vysvětlila. Všechno se mi začlo vracet. Kolikátýho je? Napsal jsem tam znova. ,,Je 24. prosince." odpověděla Andy a já jsem do poznámek hned napsal: Nebuďte tady u mě, já to tady přežiju, běžte radši domu k rodinám. Oni se koukli na sebe a pak na mě. ,,Moji rodiče už s Lucasem odjeli někam na druhou stranu Prahy." řekla Andy. ,,a moji jsou v Plzni a nechystám se k nim jet. Nemáme se moc v lásce." řekl Pavel a odešel. Ty jseš v pohodě? Napsal jsem znova. Andy hned kývla na souhlas. ,,Dominik je kretén. Neměla jsem s ním chodit. Je to moje chyba." řekla smutně a sklonila hlavu. Chytl jsem ji za ruku a usmál se na ní. Taky se usmála. Pak přišel Pavel. Rychle jsme se pustili. ,,Ka jsi šel?" zeptala se ho Andy. ,,Šel jsem pro snídani do automatu." odpověděl jí a podal jí bagetu. Poděkovala a sedli si na gauč. Když dojedli napsal jsem: Vyprávějte mi o vás dvou, hrozně mě to zajímá. Úplně všechno. Usmáli se a začli vyprávět a střídali se u toho. Nečekal jsem, že budou mít tolik skvělých zážitků. Když dopovídali napsal jsem: Máte skvělé příběhy, přeju vám to. ,,Aww, děkujeme." řekli naráz. Povídali jsme si a čas utíkal nějak rychle. Ani jsme se nenadáli a už bylo pět hodin. ,,My už asi půjdeme." řekla Andy. Kývl jsem a zamával jim. ,,Ahoj." rozloučili se a já jsem zůstal sám. Je super mít takový kamarády.Pohled Andy:
Z nemocnice jsme s Kubou jeli ke mně domů. Rozhodli jsme se trochu poklidit, protože to vždycky dělá máma a já jí chci překvapit. Uklidili jsme hlavně kuchyň a obývák. Nepřišli ani potom, co jsme to dodělali, tak jsme zašli do mýho pokoje. Přemýšleli jsme, co dělat. ,,Já mám nápad, co takhle se začít dívat na nějakej seriál a budeme se na něj koukat jenom, když jsme spolu, sami nesmíme." nabídla jsem. On se zasmál. ,,Myslíš, že já to neporušim." řekl a dál se smál. ,,ale kvůli tobě to zkusim." řekl a já jsem vytáhla notebook. ,,No ale jakej?" zeptala jsem se. On mi ho vzal a řekl: ,,Platim si Netflix, takže něco tam?" Přikývla jsem a nakonec jsme se shodli na seriálu Sexuální výchova. Zkoukli jsem první dí. Vypadalo to zajímavě. Další díl už jsme si nepustili, protože mě Pavel začal líbat. Pak mi chtěl sundat tričko. ,,Počkej, já to teď nějak nechci dělat." řekla jsem. ,,Ok, promiň." odpověděl Pavel a jenom jsme se líbali. Najednou nám do pokoje vtrhla máma. ,,Ježiš!" křikla a chtěla zavřít dveře. Pavel ze mě rychle slezl. ,,Počkej mami, nic jsme nedělali." Křikla jsem na ní. Ona se vrátila. ,,No, dobře, chtěla jsem ti říct, že už jsme tady." řekla a odešla. ,,Bylo to super, děkuju. Kouknem se teď na další díl?" zeptala jsem se. ,,Nemáš zač a jasně, že jo." Koukali jsme se a pak nás mamka zavolala na večeři. Naštěstí jsme byli docela hezky oblečený, takže jsme se nemuseli převlíkat. Dojedli jsme a šli ke stromečku. Dostala jsem spoustu skvělých dárků. Když jsem rozbalovala poslední, tak jsem nevěřila vlastním očím. Novej telefon! Byl to iphone XS. Byla jsem strašně nadšená. Hned jsem běžela všechny obejmout. Pak jsem ho nějak zprovoznila, což trvalo asi hodinu. Mezitím se mamka hodně bavila s Pavlem. Potom jsme tam byli asi ještě tak půl hodiny. Rozhodli jsme se odket asi v deset. Rozloučila jsem se se všema a s Pavlem jsme odjeli k nim. Pozdravila jsem se s klukama. ,,No, tak si rozdáme dárky ne?" řekl Radek. Kluci si mezi sebou začli dávat dárky. Mně zatím nikdo nedal. Já jsem odběhla pro dárky do komory, kam vůbec nechoděj. Ano, schovala jsem si je tam. Všem kromě Pavla jsem dala jejich vysněnou hru, co ještě neměli. Pavlovi jsem totiž dala přívěsek s kolečkem a na něm vyrytý P+A. ,,Je nádhernej, děkuju a teď dárek od nás všech pro Andy." řekl a zavázal mi oči. Někam mě vedl. Zastavili jsme se a já netušila, kde jsem, ale byla tam docela zima. Pavel mi odvázal oči. Přede mnou stál tmavě červenej Mini cooper. ,,To nemyslíte vážně?!" řekla jsem a slzy se mi štěstím řinuly do očí. ,,To nemůžu přijmout, vždyť ani nemám řidičák." řekla jsem ještě k tomu a Pavel mi odvětil: ,,Ale můžeš, je to domluvený s tvý tátou, domluvil ti na jaro řidičský zkoušky." Já jsem se k němu otočila a objala ho. Pak jsme šli zpátky. ,,Furt nemůžu uvěřit, že jste mi koupili auto." řekla jsem se smíchem. ,,No, tak to zapijem!" řekl Radek a my jsme začli pít. Bylo to super. Dělali jsme fakt blbosti jako například zpívali karaoke, hráli nějakej ten beerpong nebo jsme tancovali Just Dance. (Fakt by mě zajímalo, proč ho tady maj, když to nikdo z nich nehraje.) Každopádně šli jsme spát asi až ve dvě ráno.No, už to mám promyšlený až do konce. Teď už jenom budu doufat, že se vám to bude líbit. :)
ČTEŠ
Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]
FanfictionDOKONČENO -Vím, že Bax, Herdyn, Wedry a House nikdy takhle spolu nebydleli a že jim v realitě není tolik, kolik v příběhu, ale chtěla jsem to tak udělat. -Četla jsem hodně fanfikcí a budu se snažit, aby ta moje nebyla moc jako ty ostatní. -Kdyžtak...