Já a 4 YouTubeři...[House, Wedry, Baxtrix, Herdyn]

39. Co je za dveřmi?

Pohled Andy:
Nastupovali jsme do auta, abychom jeli domů, ale Ráďi mamka nás ještě zastavila. ,,Pamatuješ, jak máme na chatě tu zamčenou místnost a klíče jsme ti chtěli dát až ti bude 25? Tak jsme se teď ještě s tátou dohodli, že ti je dáme už teď, takže tady je máš." řekla a podala Ráďovi klíče. ,,Dobře děkuju." řekl a nastoupili jsme do auta. ,,Neuděláme si ještě rychlou zajížďku na chatu?" zeptal se mě. ,,Můžeme." odpověděla jsem a jeli jsme tam. Cestou jsme hádali, co by tam tak mohlo být. Padlo docela hodně nápadů od toho, že tam budou prostě nenom košťata po to, že tam budou mrtvoly nějakých lidí. Oba dva máme hrozně velkou představivost. Už jsme vjeli na tu lesní cestu a pak jsme zaparkovali u chaty. Vylezli jsme z auta a vešli dovnitř. Šli jsme rovnou přes kino ke dveřím. Ráďa dal do zámku klíč a otočil jím. ,,Připravená?" zeptal se mě. Přikývla jsem hlavou a chytla jsem ho za ruku. Pomalu otevřel dveře. Leželo tam asi 5 docela dost velkých krabic a na jedný ležela jedna malinká. Otevřeli jsme jednu z těch krabicí a nemohli jsme věřit svým očím. Byla asi do poloviny zaplněná penězma a ne malýma. Jenom jsme na to nevěřícně koukali. Mohlo tam být třeba 2 miliony a to jenom polovina krabice. Otevřeli jsme další a ta byla tentokrát celá plná. ,,Tohle jsem asi úplně nečekal." řekl Ráďa překvapeně. Já jsem zatím došla k tý malý krabičce. Otevřela jsem jí a v tom byl nádherný řetízek s malým srdíčkem, který bylo z nějakýho červenýho skoro průhlednýho kamene. Ukázala jsem to Ráďovi. Ten si ho vzal a řekl mi: ,,Otoč se." Otočila jsem se a on mi ho připl. ,,Ten bude tvůj." řekl a usmál se. ,,Ne to nemůžu. Ani jsi se nezeptal rodičů." řekla jsem a chtěla si ho sundat. ,,Ne počkej. Zavolám mamce." řekl a vytáhl telefon. Zavolal jí a dal to nahlas.
R: Ahoj mami, tak už jsme se koukli dovnitř.
M: Dobře jenom ti musim něco říct. Ty peníze nejsou jen tak na kupování předražených věcí. Můžeš si je vzít jenom v nouzi, což si myslim, že vy dva zrovna tak trochu jste.
R: Dobře a ještě bych se chtěl zeptat na jeden řetízek, co tady byl taky.
M: Jo ten. Ten si klidně vzít můžete, ale nesmíte ho ztratit. Je to rodinný dědeictví už asi 50 let a taky je z Bixbitu. To je nejdražší rudej kámen na světě, takže vám doporučuju ho neztratit.
R: Ok, děkujeme.
Řekl a podíval se na mě. Vidíš, můžeš si ho nechat. ,,Tak děkuju." řekla jsem. Každopádně peníze teď zatím nepotřebujeme, takže asi zamknu a jedeme do našeho nového baráčku." řekl a vyšli jsme pryč. Zamkli jsme dveře a šli zpátky do auta. ,,Hele, chci se zeptat. Opravdu to zvládneš? Nechci, aby ti to zničilo život." řekl v autě smutně Ráďa. ,,Podívej se na mě." řekla jsem, dotkla jsem se jeho tváře a zvedla mu hlavu. ,,Já jsem ráda a nevadí mi to. Jenom to bude prostě o pár let dřív. Opravdu, věř mi." řekla jsem a políbili jsme se. ,,Miluju tě." řekl a usmál. ,,Já tebe taky, ale teď už jedeme." řekla jsem a vyjeli jsme.
Cestou jsme tak nějak přemýšleli o jménu. Na nic jsme moc nepřišli, ale už máme asi 10 klučičích a 10 holčičích jmen, co by se nám tak líbili. Dojeli jsme k našemu domu a šli dovnitř. Šli jsme si to tam ještě jednou a fakt pořádně prohlídnout. Dům má 2 patra. Dole je obývák, kuchyně a koupelna. Nahoře jsou pak dva velké pokoje a záchod. Už to máme naštěstí všechno i s nábytkem, ale naše věci si ještě musíme převézt. ,,Co tady budeme dělat?" zeptala jsem se, když už jsme asi 10 minut jenom seděli a nic nedělali. ,,Nevim, ale mohli bysme pro ty naše věci, ať už tady dneska můžeme spát." odpověděl. souhlasila jsem a jeli jsme ke klukům. Štěpa i Kuba tam byli, teda jakože Štěpa natáčel video, takže tam jakoby ani nebyl. ,,Ahoj rodičové." pozdravil nás Kuba, když uslyšel, že jsme tam. ,,Co jsem říkal o těch přezdívkách." řekl mu Ráďa. ,,Tak promiň. Jak to vůbec šlo u rodičů?" zeptal se Kuba. ,,Vzali to všichni v pohodě." odpověděl Ráďa a šli jsme k němu do pokoje. Vytáhl všechny kufry, co má a to jsou asi tři a začal si balit.

Pohled Radka:
,,Já to tady sbalim, zatím můžeš jít klidně za Kubou si popovídat." řekl jsem. ,,Klidně bych ti pomohla, ale jak myslíš." řekla a odešla. Sbalil jsem pár věcí a už mě to přestalo bavit, takže jsem sbalil to, co asi tak budu potřebovat na přespání a ostatní si sbalim potom. Rovnou jsem tam hodil i nějaký oblečení i pro Andy. Dneska už fakt chci domů. Vzal jsem ten kufřík a vyšel z pokoje. Zrovna jsem zaslechl, jak se Kuba ptá: ,,A co Ráďa, jak se chová, jakej na tebe je?" ,,Abych řekla pravdu..." začla Andy. Popravdě jsem se docela bál, že řekne něco špatnýho. ,,Chová se nejlíp jak může. Vidim v něm starostlivost a lásku jak v nikom jiným. Nechápu jak to dělá. Taky ho miluju hrozně moc, ale tak jak on to vyjádřit neumim." dopověděla. ,,No jo no, já jsem romantik." ozval jsem se a šel dolů. ,,Tak teď budu smutnej, protože nemám, koho milovat, jak Ráďa Andy." řekl Kuba. ,,Mě klidně milovat můžeš." řekl jsem. ,,To je dobrý už nikoho nepotřebuju." řekl rychle Kuba a začli jsme se smát. ,,Budeš mi tady chybět." řekl ještě Kuba. ,,Ty mi budeš chybět taky." řekl jsem a pak už jsme šli. ,,Hele, sbalil jsem ti nějaký oblečení, myslíš, že bysme rovnou mohli jet k nám? Já už nikam nechci." zeptal jsem se. ,,Jo taky už se mi nikam nechce." odpověděla, takže jsme jeli domů. Dal jsem Andy to oblečení, aby se převlíkla a pak už jsme si jenom lehli. Ležel jsem a už skoro spal. Najednou ale řekla: ,,Nemůžu spát." ,,Chceš se kouknout na nějakej film?" zeptal jsem se. Ona přikývla, tak jsem vzal notebook a zapl Netflix. Pustili jsme nějakej random dokument o tučnácích a při něm už jsme usli.

Po dlouhé době další část. Každopádně možná vám může být divný, že vůbec nejedí, ale nějak se mi to tam nechce dávat xd.