Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Cizí nebo známý dopis?

V mém pokoji se s tichým prásk objevila Annabell. 

,,Dobrý den paní, Annabel se omlouvá, jestli ruší, ale Vaše matka si žádá Vaší přítomnost v salónku dole u knihovny, máte se dostavit ihned." dořekla zprávu a mírně, jako vždy, se uklonila.

,,Jistě, už jdu, děkuji za zprávu Annabell, můžeš jít." odpověděla jsem a ukázala gesto rukou, že smí odejít. Ta jen přikývla a s tichounkým prásk zmizela nejspíš do kuchyně za ostatními. Já vyšla vstříc dveřím a měla mírné obavy, co jsi pro mě má matka připravila. Klidným a pomalým krokem jsem šla po, nejspíše mramorovém, schodišti, jenž vedlo do síně, kde se vítali hosté, protože hned vedle se nacházel salónek, z kterého téměř Narcissa Malfoyová nikdy nevycházela. Lehce jsem zaklepala a čekala na vyzvání k vstupu dovnitř, jenž se objevilo až moc rychle na můj vkus.

,,Dále" řekla mi osoba za dveřmi a já podle hlasu poznala, že se jedná o samotnou Narcissu. Vzala jsem za kliku a srdce se mi zastavilo, když jsem spatřila, kdo je v místnosti. Kromě mě tam byli ještě tři lidé, dvě ženy a jeden muž nebo spíš chlapec. 

,,Annabell mi řekla, že jsi mě volala matko." promluvila jsem do napjatého ticha a čekala na odezvu.

,,Ano, to ano. Jsem potěšena, jak excelentně nešpiníš jméno naší rodiny, ale o tom se nyní bavit nebudeme, Jsi tady spíše, protože přišla sova, jenž má dopis pro jakousi Viktoriu Blackovou. Nechceš mi něco vysvětlit?" dala se se mnou do dialogu matka.

,,Jistě, to je mnou vymyšlené jméno. Používám ho s touto podobou, aby mě nikdo nepoznal a já mohla v klidu studovat v Bradavicích, protože kdyby zjistili, kým jsem doopravdy asi bych skončila zase v Azkabanu." odpověděla jsem, změnila podobu, přidala špetku ironie a čekala, co mi na to matka řekne.

,,Jsi velice inteligentní mladá dáma Sharlotte, o tom není pochyb. Na rozbal ho, nevíš, od koho by měl být?" 

,,Řekla bych, že je z Bradavic, matko." matka mi dopis podala a já ho okamžitě otevřela. ,,Přesně, jak jsem si myslela." dodala jsem, když jsem zahlédla bradavickou pečeť. V dopise byly napsány všechny potřebné věci, jenž si mám obstarat do 5. ročníku.

,,Fajn, co kdybys šla tady s Cissy a jejím synem. Tady Draco mi řekl, že se již dobře znáte." přesně po této větě jsem po již zmiňovaném, jediném muži v místnosti hodila Avada pohled a měla chuť ho nějak nehezky proklít, tedy při nejmenším jenom proklít. S nechutí jsem přikývla na souhlas a čekala, co má matka ještě na srdci, protože kvůli takové blbosti by mě nevolala, ale neřekla ani půl slova a tak jsem to divné ticho přerušila já.

,,Ještě něco matko? Ráda bych dnes už odešla spát." dodala jsem lehce podrážděně, protože jsem byla už lehce unavená a rozhodně jsem svůj volný čas nechtěla trávit s tím namyšleným, rozmazleným a arogantním blonďákem.

,,Ještě jedna věc Sharlotte. Cissa mě informovala, že jsi celé prázdniny strávila sama ve svém pokoji, a tak mě napadlo, že by ti prospělo nějaký čas strávit v přítomnosti Draca."

,,Cože?!? Ne, to je v pořádku. Já jsem sama ráda, čtu knihy a tak. Já prostě společnost nepotřebuji." vykřikla jsem rozrušeně, div mi nenaběhla na krku žílka a nešlehaly mi s očí plameny. Trávit s ním poslední týden mého volna ani za nic. Ne, prostě nepřipadá v úvahu.

,,Vážně? Jsi si jistá? Já jen, že jsi pořád tak sama, nějaká společnost by ti jen a jen prospěla." nenechala se přesvědčit matka, a protože když se to tak vezme se hádala se svým identickým mladším já, které je snad tvrdohlavější než ona sama, začala jsem pochybovat, že se dneska půjdu vyspat, protože pokud matku dobře znám, ona neustoupí a já taky ne.

,,Víš, matko, to mi připomíná, že mě jedna kamarádka pozvala k nim. Možná jí znáš možná ne? Jmenuje se Viktorii White. Mám k ní jít už pozítří takže mám čas akorát zítra zajít do příčné. Ona chodila do Krásnohůlek, ale přestupuje. No a tak..." snažila jsem se z toho, co nejvíce vymluvit, ale říkala jsem spíše jednu blbost za druhou.

,,Tak dobře, nejmenují se její rodiče náhodou James a  Euphemie Whitovi?"

,,Jo asi jo, proč?"

,,Výborně tuto kamarádku ti schvaluji. Z nám její rodiče, Euphemie je má stará kamarádka."

,,Dobře....no nic já půjdu spát." po těch slovech jsem se, co nejrychleji vypařila a běžela po mramorovém schodišti, jak nejrychleji jsem v botách na menším podpatku mohla. Když jsem konečně uviděla své dveře oddychla jsem si a zmírnila krok, nebo-li jsem přestala běže a šla klidnou chůzí. Pomalu jsem vzala za kliku a vstoupila do svého tmavého pokoje. Na nic a na nikoho jsem nečekala, zavřela dveře, sundala ze sebe boty, šaty, šperky a další serepetičky, co mi ve spánku vadí a odebrala se do říše snů.

Další kapitolka bude z příčné ulice, tak co myslíte, co se naší hlavní hrdince asi přihodí? Zatím máme takový klidný začátek, ale jak se říká je to jen klid před bouří. A vůbec, ale vůbec se nemusíte bát Dolores Umridgeovou Vám z příběhu nevystřihnu, upřímně to by pak ten pátý ročník byl skoro o ničem, díky všem za podporu,

Vaše Sharlotte.