Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Záleží ti na něm?

POHLED SHARLOTTE:

Nemuseli jsme čekat ani nějak dlouho, protože se madam Pomfreyová objevila v cuku letu. V jedné z rukou držela lektvar na tlumení bolesti a v té druhé na dodání krve, protože byl stále bělejší než by měl normálně být. 

,,Jak se cítíte pane Malfoyi?" zeptala se. Draco se pokusil něco říct, ale šlo mu to ztuha. Nevydal ze sebe nic. Ani hlásku. No, a tak jsem se toho ujala já.

,,Bolí ho hrudník madam Pomfreyová." oznámila jsem jí a nespouštěla svůj smutný pohled z blonďáka. 

,,A očividně nemůže mluvit....." mumlala si něco stará lékokouzelnice pod nosem. ,,Dobře, slečno, spoléhám na vás. Tady dejte mu tyto dva lektvary." podala mi lektvary a už byla na odchodu, což mě zarazilo, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Naklonila jsem se k Dracovi a smutně se usmála.

,,Ach, Draco, co jsi to zase vyvedl." šeptala jsem si pro sebe a hladila ho ve vlasem, což zarazilo nejen ho, ale i mě. Pak jsem ruku, ale vztáhla na lektvar, který jsem položila na noční stolek. Lektvar na doplnění krve, která mu tak chyběla. Odzátkovala jsem malou lahvičku a otočila se na něj. Ten se však nad tím zašklebil a prudce vstal, aby ho nemusel vypít. V tu chvíli se chytil za žebra a sykl bolestí. Prudce jsem vstala obešla postel a pomohla mu zpátky si lehnout. ,,Prosím Draco. Vypij to. Kvůli mě." zaprosila jsem a snažila se mu dostat hluboko do duše. Co to u Salazara dělám? 

,,D-dobře." zachraptěl a vzdal se. Pomohla jsem mu se posadit a sama jsem si i s lahvičkou přisedla k němu na postel. Lahvičku jsem mu podala a svým ustaraným obličej ho vybídla, až to vypije. Tak počkat ustaraným?! Co se o se mnou děje?!? Ten se zašklebil, ale obsah lahvičky na ex vypil. Usmála jsem se a vzala ještě tu druhou. 

,,Ještě tuhle Draco. Je proti bolesti." přemlouvala jsem ho. Ten jen s hnuseným úšklebkem přikývl a i tuto lahvičku vypil do dna. ,,Děkuji."usmála jsem se na něj, objala ho a následně ho něžně políbila. Proč jsem to sakra udělala?! Za, co mu děkuji?!! Vždyť, vždyť-. Z mých myšlenek mě přerušil ten bloďatý zmijozel.

,,Děkuji." zachraptěl ztěžka a nakonec se i usmál.

***

POHLED TŘETÍ OSOBY:

A tak každičkou chvilku Sharlotta trávila jen a jen s Dracem, díky čemuž začala být celá jejich parta šťastná, protože už i oni dva jsou možná spolu. Na ošetřovně s ním dělala úkoly, četli si, povídali, a kdo ví, co ještě. Bylo to fajn, protože, i když ani nevěděla proč, se stala jeho oporou, kterou už dlouho neměl. Je to neuvěřitelný pocit mít někoho vedle sebe a vědět, že na to nejste sám. Byla jediná věta, na kterou mysleli oba dva.