Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Expectro Patronum

Když jsem se ráno vzbudil, Blaise ještě spal, ale Theo s Goylem už v pokoji nebyli. 

,,Vstávej Blaisi!" zakřičel jsem na čokoládového zmijzela, ale ten se ani nehnul. ,,Fajn, jak chceš. Aquamenti!" vykřikl jsem kouzelnou formuli, mávl hůlkou a Blaise stál okamžitě v pozoru.

,,C-co se děje, kde hoří?!" pokládal nesmyslné otázky a prudce se rozhlížel kolem sebe.

,,Taky ti přeji dobré ráno." ušklíbl jsem se nad zmateností svého kamaráda. Ten se okamžitě hluboce zamračil a vyštěkl na mě.

,,Proč mě do prdele budíš tak brzo ráno!" 

,,Neštěkej, jak hafoň!" okřikl jsem ho na oplátku já. (Pozn. aut.: Hafoň je zvíře, které naleznete v knize Fantastická zvířata a kde je najít od Mloka Scamandera. Jedná se více méně o psa, který nesnáší mudly.) 

,,Tak mi do háje odpověz!" pokřikoval dál a určitě tím probudil ne jednoho člověka.

,,Dneska jdeme za tím Dracem na ošetřovnu a jestli tam chceme být včas musíme už jít, protože jsme domluvení i s Viky a Lenkou." upozornil jsem ho a tato věta, jako kdyby ho probudila. Rychlostí Nimbusu 2003 (Pozn. aut.: Ano stihla jsem vynalézt nový Nimbus. Má s tím někdo problém?) se začal oblékat a běhat po pokoji, aby se co nejrychleji oblékl a nedostal tak sodu od své přítelkyně za pozdní příchod.

***

POHLED BLAISE:

,,Máte zpoždění." upozornila nás Lenka, ale nevzhlédla od svého časopisu. No jistě už zase čte Jinotaj. Bez něj neudělá ani krok, ale mě by nechala klidně v Británii a odcestovala, dejme tomu, na Aljašku. Zamračil jsem se.

,,Přesně 15 minut." nezapomněla se přidat Viky.

,,Fajn, chápeme, kde je Lott?" změnil jsem urychleně téma, než se stihly rozpovídat.

,,Neviděly jsme ji od včerejška, kdy odešla se Snapem." odpověděla brunetka. Na to jsme s Radimem jenom přikývli a konečně vešli na ošetřovnu. Když jsme se rozhlédli, div se spodní čelist nedotýkala země.

,,Vidíte to, co já?" zeptala se potichu a opatrně má přítelkyně. Nikdo však neodpověděl a sledoval zjevení před sebou. Naše Sharlotta Lestrangová, smrtijedka a nic-necítící kamarádka, měla propletenou ruku s Dracem a spala v křesle vedle. Takže nás předběhla a byla tady s ním přes noc? Že by Viky s Lenkou měly pravdu? Začal se točit svět opačnou stranou? Ona cítí emoce? Dokázala by milovat? Nebo takhle prostě usnula? Pokládal jsem si jednu otázku za druhou a pořád i s ostatními nehybně stál a koukal před sebe. 

,,Myslím, že bychom měli jít." promluvila do ticha Viky.

,,Proč?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Až se vzbudí bude zmatená. Tím pádem nepotřebuje jiné čumily, co by jí to ještě ztěžovali, ale myslím, že mezi nimi něco je a bude." vysvětlila Lenka. Já i Radim jsme přikývli a potichu se vytratili z oné místnosti. 

***

POHLED SHARLOTTE:

Když jsem se probudila, pohled se mi zastavil na propletených prstech mě a Draca. Záleží mi na něm? Mohu milovat? Jsem smrtijedka, ale přes to? Měla jsem v hlavě tolik otázek až mě z toho bolela hlava. Povzdechla jsem si a vydala se na snídani, ale ne do Velké síně, avšak do kuchyně. Skřítci mi podali dva toasty a kávu, kterou jsem okamžitě vypila a rychle se vydala do knihovny pro pár knížek až mám, co dělat. Pobrala jsem pár prvních knih, ne které jsem narazila a okamžitě se zase vydala zpět na ošetřovnu.

POHLED TŘETÍ OSOBY:

Mladá Lestrangová na ošetřovně trávila všechen svůj čas. Učila se ta, četla si tam, dělala úkoly nejen za sebe, ale i za Draca a při tom všem stíhala i povinnosti prefektky za sebe i za zraněného. Četla mu a trávila s ním všechen svůj čas, i když nevěděla proč, dělala to. Byla u něj pořád a čekala, kdy se konečně probere. Na návštěvu přišli nejen její přátelé - Blaise, Lenka, Radim a Viky, ale dokonce i jiní hadi. Ještě větším překvapením bylo, když jednoho dne přišla svého syna navštívit samotná Narcissa Malfoyová. Prohlédla svého si blonďáka, zeptala se, jak je na tom a co se stalo a následně prostě beze slova odešla. 

***

Uběhl zhruba měsíc od toho boje a blonďatý zmijozel byl stále v "kómatu". Avšak dnes to bylo jiné - hrudník se mu zvedal plynuleji a dokonce i lépe dýchal a pak se to stalo. Otevřel oči, začal zhluboka dýchat a rozhlížet se, kde je. Mladé smrtijedce se, neúmyslně, na tváři objevil úsměv a svého kamaráda něžně objala. 

,,Kde to jsem?" zachraptěl, na což bývalá zmijozelka rychle zareagovala a dala mu napít.

,,Na ošetřovně." promluvila do ticha. ,,Jak ti je?" zeptala se potichu.

,,Jde to, až na to, že mě bolí celý hrudník." promluvil přidušeně.

,,Není se čemu divit ztratil jsi spoustu krve. Zavolám madam Pomfreyovou, že ses probral a až ti dá nějaký lektvar proti bolesti." usmála se smutně a chystala se vstát.

,,Neodcházej." promluvil těžce. ,,Prosím." dodal po chvíli a jí se zastavilo srdce, ale poslechla ho a znovu se posadil. Natáhla svou před sebe ruku a potichu pronesla:

,,Expectro patronum." z její ruky se vyplazila zmije, jenž se po chvíli změnila na vlka a potom zase na havrana a tak dále a tak dále. ,,Běž za madam Pomfreyovou a řekni jí, že se probral." přikývla, odplazila, odběhla nebo odletěla pryč.

Čauky lidi jsem zpět! Děkuji všem, co to stále čtete a podporujete mě každým coulem, ;)

Vaše Sharlotte.