Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Nechceš to udělat, že ne?

Záleží ti na něm?

V tu chvíli Lott ztuhla a nevydala ze sebe ani jedno slovíčko. Zaraženě koukala před sebe a mlčela. Její odpověď mě opravdu zajímá. Pozvedla jsem obočí a trpělivě vyčkávala. Nic. Mlčela, jako kdyby byla mrtvá a mluvit nemohla.

,,Lott?" promluvila jsem do ticha opatrně.

,,O-omluv mě. J-já musím j-jít." vykoktala ze sebe a dříve, než-li by jste stihli říci famfrpál, byla pryč. 

,,Ach Lott, proč nemůžeš chvíli myslet na své štěstí a ne na něčí ideály." povzdechla jsem si a zakroutila nad tím hlavou.

POHLED SHARLOTTE:

Záleží ti na něm?

 Proč my stále ta věta bdí v hlavě! Proč nemohla Lenka prostě mlčet! Teď už za ním jít nemůžu, moc by mi to připomínalo, co mi před chvílí řekla. Zamračila jsem se a vešla do Komnaty nejvyšší potřeby. Postavila jsem se před tu hloupou skříň, namířila na ní hůlkou a začala přednášet složitou kouzelnou formuli na její vyzkoušení. Jestli nebudeš fungovat je s námi konec! Otevřela jsem skříň, položila do ní jablko, zavřela a vyčkávala. Po chvíli jsem jí otevřela a to zelené ovoce bylo nakousnuté. Skvěle, vše je na akci, která bude příští týden, připraveno. Usmála jsem se a místnost opět opustila.

***

Bylo po vyučování, po večeři a většina hradu už spala. Jenom já jsem se vydala do sedmého patra ke Komnatě nejvyšší potřeby, kde jsem měla mít sraz s tím blonďatým pakem, které pustili před třemi dny z ošetřovny. Když jsem stála před obrovskými dveřmi, zhluboka jsem se nadechla, vydechla a konečně vešla do místnosti. Draco už stál naproti skříně a vyděšeně na ni hleděl. Nechce to udělat. Dělá to jen proto, že se bojí. Dělá to, protože se bojí o svou rodinu. Usmála jsem smutně a přistoupila k němu. Povzdechla jsem si a podívala se mu zhluboka do očí. 

,,Nechceš to udělat, že ne?" zeptala jsem se neutrálně, ale on jenom mlčel. ,,Draco, prosím." mluvila jsem na něj smutně. On, ale stejně neodpovídal. Smutně jsem se usmála a kouzlem skříň aktivovala. ,,Dobře, chápu to, nechceš se mnou mluvit." pronesla jsem tiše a odpustila Komnatu nejvyšší potřeby s Dracem v patách. Za sebou jsme ještě mohli slyšet smích mé matky, Šedohřbeta a jiných smrtijedů, co přišli s nimi. Jakmile jsme došli až ke dveřím na astronomickou věž, šlo vidět, že ten blonďatý had je stále více a více neklidný. Zastavila jsem a otočila se na postavila se před něj, aby se nemohl nikam jinam dívat. ,,Draco." vydechla jsem potichu - nic. ,,Draco, teď mě poslouchej, nevím, co jsem ti udělala a vůbec nemám ani ponětí, proč celou dobu mlčíš a ignoruješ mě, avšak teď nejde o mě, ale o naše rodiny. Zvládneš to, já ti věřím." usmála jsem se na něj povzbudivě a políbila ho lehce na rty. Už-už jsem se chtěla odtáhnout, ale on si mě přitáhl zpět a polibek prohloubil. Bylo to zvláštní, jako kdyby v mém břiše poletovali motýli. Co to vůbec dělám? Zešílela jsem? Pokládala jsem si jednu otázku za druhou, ale neznala jsem ani jednu odpověď. Po chvíli se odtáhl.

,,Lott já-" snažil se něco říct, ale já ho přerušila.

,,Nic neříkej, na to teď není čas. Musíme jít rychle než tu budou ostatní." prohlásila jsem odhodlaně. Jenom přikývla a oba dva jsme se vydali po schodech nahoru.

*(Po usilovném vyšlapávání schodů, pár přestávkám a několika uřícených vzdechů později)*

Sakra já jsem se mohla proměnit třeba na havrana! Plácla jsem se do čela, ale jinak tomu nevěnovala pozornost. Konečně před námi stál samotná Albus Percival Wulfric Brian Brumbál. Otřesné jméno a hlavně dlouhé. Postěžovala jsem si v hlavě.

,,Draco." pozdravil ho možná trochu sklesle, ale pak se otočil na mě. ,,A Viktoria?" "mé jméno" o proti Dracovi řekl spíše překvapeně.

,,Dávám přednost jménu Sharlotta." pronesla jsem s úšklebkem na tváři a změnila svou podobu na tu pravou. ,,Tak dlouho jsem si hrála na někoho jiného, až si více začínám uvědomovat, že si nepamatuji, jak vypadám doopravdy." šklebila jsem se neustále a pozorovala reakci místního blázna, tedy ředitele, i když on je obojí.

,,Abych k vám oběma byl upřímný nečekal jsem, že se mi už dva roky potuluješ po škole, to bylo geniální a nepředpovídatelné, ale vaše chabé pokusy, jak mě zabít, byly pod tvou úroveň Sharlotto." obeznámil mě se situací, dokonce mi i složil komplement.

,,Kdyby to bylo jen na mně. V klidu si to nakráčím k vám do ředitelny a jednoduchým pronesením smrtelné kletby vás zabiji." zamračila jsem se. ,,Ale tenhle úkol nebyl udělen mně. Já jsem pouze výpomoc." zamračila jsem se hlouběji.

,,Ale i tak jsem čekal něco efektivnějšího, než jen prokletý náhrdelník, který mi měla donést Kattie Bellová, či ten jed v medovině, jenž mi měl předat profesor Křiklan." už-už jsem chtěla něco namítnout, ale Brumbál mluvil dál, tentokrát hlavně k Dracovi. ,,Nemusíš to dělat, ty nejsi jako oni." oproti tomu blonďatému smrtijedovi mluvil naprosto v klidu. Vypadalo to, že vytahuje hůlke, chtěla jsem ho odzbrojit, ale on byl rychlejší.

,,Expelliarmus!" vykřikl najednou a bezová hůlka rázem odletěla pár metrů daleko. ,,Zabije mě, když to neudělám, zabije moji rodinu!" křičel dále Draco a šlo vidět, že nemá daleko od pláče.

,,Jsou i jiné cesty života. Ochráním vás, nemusíš to dělat" promlouval mu do duše a já mohla vidět, jak Draco pomalu sklání hůlku a dokonce by ji určitě i sklonil , ale to by na astronomickou věž nemohla vejít má matka, Šedohřbet a ostatní smrtijedi...

Ti, co viděli Harryho Pottera a prince dvojí krve, nebo četli knihu, určitě ví, jak to tady skončí. Děkuji, že to čtete, mimochodem toto je předposlední kapotila,

Vaše Sharlotte.