Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Mýlíš se. Tolik se mýlíš.

Druhého rána se první probudila Sharlotte, jenž až moc dobře věděla, co se včera večer stalo. Opatrně ze sebe sundala Dracovu ruku a musela se usmát. Je tak roztomilý, když spí, ale nemůžeme býti, protože bychom byly vzájemnými slabinami ve válce, jenž se blíží. Řekla si v hlavě a koutky jejích úst se vyhouply do ještě širšího úsměvu. Potichu vstala a začala se oblékat do svého včerejšího oblečení. Než však odešla neodolala a musela ho pohladit po jeho platinových vlasech. Byly hebké už na první pohled,a tak by bylo asi všem jasné, že jejich majitel se o ně někdy až moc stará. Ruku po chvíli stáhla a vydala se pryč nejen z Komnaty nejvyšší potřeby, ale i ze sedmého patra jako takového. Pomocí kouzel si upravila oblečení, aby nebylo tak pomačkané a odhodlaně se mohla vydat do Velké síně na snídani.

POHLED SHARLOTTE:

Jako každé ráno jsem popíjela své teplé kafe a u toho jedla ty výborné toasty, když v tom se do Velké síně jako velká vosa, teda voda, přihnala Viky s Lenkou pár metrů za sebou. Z Vikyiných očí sršely blesky a jsem si naprosto jistá, že kdyby se do nich někdo podíval přímo, do pár vteřin by ležel mrtvý na podlaze, jako kdyby se koukl do očí Baziliška. Až tolik z jejích očí byla cítit smrt. Svižným krokem došla k našemu stolu, posadila se a pak řekla něco, co mě lehounce vykolejilo, ale nedala jsem to na sobě znát.

,,My, si ještě promluvíme." řekla klidně, ale trochu hlasitěji než to mělo být. Nikdo na to však nereagoval kromě mě a Lenky.

***

Jakmile skončilo vyučování vydala jsem se směr knihovna, kde jsem si chtěla udělat úkoly, které ještě nemám včetně pár esejí. Pozdravila jsem starou knihovnici madam Pinceovou a vydala se do jednoho z temných koutů oné místnosti. Z polic okolo jsem si vytáhla pár knih na téma lektvary, starodávné runy a bylinkářství a konečně se posadila k jednomu stolu. Nalistovala jsem si učebnici na straně 111 a vyhledávala v textu potřebné informace do té doby, než mi kniho někdo prudce zavřel a upozornil tak na sebe. Mírně jsem sebou trhla, ale zamaskovala to tak že jsem se chtěla otočit, což mi i excelentně prošlo. Jakmile jsem ale uviděla Vikyinu tvář, pochopila jsem, že jde do tuhého.

,,Takže." začala a já čekala, co z ní vypadne. ,,Kde jsi včera byla?" řekla na rovinu, až to se mnou málem seklo.

,,Měla jsem hlídku." odpověděla jsem nezáživně a pokračovala v práci, s níž jsem musela kvůli ní \přestat.

,,Jistě, ale já spíše myslím, kde jsi byla po té hlídce." vyzvídala dál.

,,V říši snů." pronesla jsem sarkasticky a nezapomněla dodat menší úšklebek na konec.

,,Čekala jsem na tebe, ale ty jsi nepřišla." ignorovala mojí poznámku. Na to jsem jen mikla rameny a věnovala a přestala se jí věnovat úplně. ,,Hey!" křikla potichu. ,,Mluvím s tebou." dodala pozdrážděněji, ale zároveň byl její hlas tišší.