Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

To je mudlovská autorka?

POHLED TŘETÍ OSOBY:

Čas plynul a Sharlotta se Dracovi snažila, co nejvíce vyhýbat. Dařilo se jí to tedy kromě smrtijedských schůzí a vyučování, kde spolu ale nepromluvili jediné slovo. Havraspárská prefektka měla hodně práce se školou, učením, hlídkami a jinými serepetičkami, ale i když byla schopná, si najít čas a promluvit si s Viky a Lenkou, neudělala to, protože nechtěla působit jako slaboch. Nikomu se nesvěřila o tom, co se stalo před necelým měsícem v sedmém patře v Komnatě nejvyšší potřeby s nejmenovaným zmijozelem. Jenže dnes se to mělo vše změnit. Asi se ptáte proč? Protože s tímto nejmenovaným zmijozel, i když to nevěděla měla dneska hlídku, a jak už to bývá, z obyčejné hlídky se rázem stane něco neobyčejného. Den probíhal jako každý jiný. Sem tam dostali nějaký úkol, ale to jim bylo jedno, jediné na co se soustředili, byla jejich hlídka, o které věděla, že ji má mít s Grangerová, naopak Draco Malfoy neměl ani ponětí s kým ta kudrnatá nebelvírka mudlovkého původu, měla dělat obchůzku. Zrovna Sharlotta odcházela z Velké síně a mířila si to do knihovny, kde si chtěla udělat úkoly, aby měla klid, kdyby ji však nezastavila její nejlepší kamarádka, s kterou se nepohádala, ale nebavily se.

,,Mě už to nebaví, co jste si s Viky řekly tak hrozného, že se spolu odmítáte bavit?" promluvila na mě blondýnka.

,,Prostě nemáme na nějaké věci stejný názor." odpověděla nezáživně a byla připravena odejít.

POHLED SHARLOTTE:

,,Očividně ten názor na věc byl důležitý, když to Viky vzala tak vážně." 

,,Nebo jenom přehání!" štěkla jsem, protože se mi tato konverzace nezamlouvala.

,,No tak, proč jste se pohádaly? O co šlo?" mluvila stále klidně Lenka.

,,Fajn jestli to chceš vědět! Šlo o tebe a Blaise!"

,,Cože?"

,,Prostě bere všechno vážně! Včetně tohohle a mě už to nebaví!" křikla jsem po ní. ,,Nezazlívám ti to Lenko, jenom to beru jinak. Nech mě, prosím, být, potřebuji být sama." zklidnila jsem svůj hlas a pokračovala v cestě do knihovny, i když mé jméno Lenka volala neustále, nezastavila jsem se a šla dál. 

***

POHLED TŘETÍ OSOBY:

Než by jste řekli famfrpál, byl večer a pro některé taky nástup na noční hlídku. Havraspárská prefektka už byla připravena s knížkou v ruce před Velkou síni. O proti tomu její kolega, prefekt ze zmijozelu, se nesl temným sklepením jako duch. Byl naprosto vyčerpaný a k tomu ještě naštvaný, že tuhle hlídku musel převzít za jednu nejmenovanou nebelvírskou prefektku mudlovského původu. Pro jednou se chtěl v klidu vyspat a i to mu musí prefektské povinnosti překazit. Jakmile se došoural až k Velké síni, jako by rázem ožil, protože i v té temnotě zahlédl onu smrtijedku, jenž si četla knihu a neměla ani ponětí, že je už přítomen. Stál na místě jako kus kamene, div, dýchal. Už téměř měsíc spolu nemluvili a on si nebyl jist, zda je to dobře, nebo naopak špatně. Chvíli tam stál, ale pak se konečně odhodlal vyjít ze stínů a ukázat se dívce, s kterou dnes měl hlídkovat po bradavickém hradě.

,,Jdeš pozdě Grangerová." upozornila mrzutě nově přicházejícího.

,,Nejsem Grangerová. Kdyby jsi někdy vzhlédla od těch knih nos, poznala by si, s kým máš tu čest." při té větě naopak ztuhla ona. Doopravdy svůj zrak přemístila z knihy na onu neznámou osobu, i když moc dobře věděla, kdo to je. Určitě si v hlavě potichu zanadávala, ale to nás teď nezajímá. Když už chtěla říct něco na obhajobu a svá ústa otevřela, nic z nich nevyšlo. Rysy na obličeji se zkroutili do zvláštní grimasy a jediné co z ní vyšlo, byl povzdech následovaný jedinou smysluplnou větou, kterou ze sebe zvládla dostat.

,,Dneska, pokud vím, mám hlídku s Grangerovou." promluvila sebevědomě, i když nějaký hlas uvnitř ji zžíral. 

,,Změna plánu. Ta mudlovská šmejdka má prý moc práce někde jinde a jediný kdo měl volno jsem byl já, takže mohli bychom už vyrazit? Rád bych se, co nejdříve vrátil do postele." prohlásil a dokonce si i zívl. Sharlotta se jenom zamračila, ale nic neřekla a rozešla se pryč, protože jak asi každý pochopil, neměla chuť si tu s ním povídat. Ten se po chvíli probral a rázem stál opět vedle zmijo-orlice. Ta ho nevnímala jen si znovu četla Pýchu a předsudek od nejmenované mudlovské autorky. Blonďatý zmijozel se očividně začínal nudit a tak onu beletrii své kolegyni vytrhl z ruky a začal si v duchu předčítat, o čem kniha pojednává. Ta sebou okamžitě škubla a knížku se snažila dostat zpět. 

,,Vrať mi ji!" sykla potichu, aby neprobudila zbytek hradu i s obrazy. Draco ji, ale neposlouchal a knihu si stále držel u sebe a snažil se zjistit, a jakého čistokrevného autora se jedná. Když však nelezl jméno Jane Austenová, zhrozil se, protože nečekal, že by tato dívka četla něco, co napsal nějaký mudla. Ta mu ji z vystrašeným a zároveň naštvaným obličejem vyrvala z rukou a přitiskla si ji k tělu, ale bylo jí to houby platné, protože zmijozelský prefekt hodně rychle pochopil oč v knize jde.

,,To je mudlovská autorka?"  začal zlehka s podezřívavým pohledem. Neodpověděla. Asi nechtěla přiznat, na jakou úroveň se snížila, když čte mudlovské knihy a ještě k tom o té nevyzpytatelné emoci, jenž nese název láska, to by prostě nešlo. ,,A ještě o lásce?" dodal posměšně, ale zase ne moc. Mlčela a jako správná (bývalá) zmijozelka vzala nohy na ramena a zmizela ve stínech. Zmijozelský prefekt na nic nečekal a vydal se za ní. Pomalu procházel temnými uličkami, ve snaze ji najít. Možná, protože znepříjemnit si tuto osobu, je téměř sebevražda, nebo protože cítil jakési výčitky, že jí ublížil? Těžko říct, tak či tak se za ní do útrob strašidelně opuštěného hradu, kde i obrazy a duchové spali.

Tak, co myslíte, že se ještě stane? Kdo ví, ten nic nepoví ;D. Děkuji, že to čtete,

Vaše Sharlotte.