Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Miluji tě

POHLED RADIMA:

,,Klid brácho to dáš." poplácal mě Blaise symbolicky po zádech.

,,No, já nevím. Co když řekne ne?"

,,Proč by to dělala?"

,,Co když mě, já nevím, nemiluje, co když-"

,,Stop." naznačil i gestem ruky, abych zastavil. ,,Určitě cítí to, co ty jenom čeká, že ty budeš ten, co zareaguje první. Čeká na tebe." mrkl a usmál se.

,,M-myslíš?"

,,Jasně, že jo a teď už jdi, měla by být u toho jezera za deset minut." poradil mi, já jenom přikývl a zmizel jako pára nad hrncem.

***

Jakmile jsem došel k jezeru, které bylo ještě zamrzlé a, díky měsíce, nádherně osvětlené, takže se tak magicky lesklo, jednoduchým pohybem s hůlkou v ruce jsem si přivolal menší stůl s talíři a teplou večeří, sklenice na víno, samozřejmě i s vínem, svíčky a také židle. Stačilo nyní už jenom vyčkat na dívku, jenž mi v hlavě udělala nepořádek. Nestačil bych říci famfrpál a už byla tady. Měla na sobě nebesky modré šaty, vlasy uvázané v drdolu, jen dva malé pramínky byly volně, měla lehce namalované oči s rtěnkou, náušnice ve tvaru malých diamantů i se stejným náhrdelníkem a nesměly chybět lodičky na menším podpatku, také v modrých odstínech. Já na sobě měl černý oblek se zelenou kravatou, ale ne tou zmijozelskou, na kraji košile jsem měl manchestrové knoflíky (Pozn. aut.: Omlouvám se, nevím, jak se to píše, ale víte, co myslím ;).), vlasy sčesané, ale ne moc, abych nevypadal podle fotek, jak Draco v prvním ročníku a nesměly chybět navoskované boty. 

,,Ahoj." pozdravila Viky.

,,A-ahoj." zakoktal jsem se trochu a podrbal se na zátylku. Pohledem začala skenovat okolí. Zastavila se až teprve, když uviděla připravený stůl.

,,C-co to je?" zadrhla se a už nepůsobila tak sebevědomě jako na začátku.

,,Víš, dnes ti toho chci tolik říci. Připravoval jsem si to už dlouho a nikdy nenašel ten správný moment." začal jsem. ,,Myslím, že bych mohl začít tím, že by mi bylo ctí s tebou tady dnes povečeřet." pokusím se koutky svých úst zformovat do mírného úsměvu, co jen mi to nervozita dovolí.

,,M-moc ráda." usměje se také. Pomalu přistoupí je stolu a já jí jako gentleman odsunu židli, aby se mohla posadit.