Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Blaisi!!!

Když skřítka odběhla vyřídit naši objednávku, my se vydaly do jídelny posadit a ještě pohodit pár slov s Radimem, aby se přidal taky k nám. Nikdo však v jídelně kromě nás ještě nebyl, nad tím jsme jenom současně protočily očima a posadily se vedle sebe.

,,O čem třeba tvůj otec ještě píše v Jinataji?" 

,,Tak různě teď chtěl, ale hodně psát o Tom-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Já jsem, avšak proti chci, aby se více psalo o kouzelných tvorech, třeba o škrknách, dracích, skřítcích, trpaslících, nebo hrabounech, oni jsou strašně roztomilí, kdyby jsi je jen viděla."

,,No páni ani bych se nedivila, že kdyby jsi potkala Mloka Scamandera padli by jste si do oka." při této fráci se nám oběma vykouzlil úsměv na tváři.

,,To asi ano, jeho knihu jsem četla nejméně milionkrát a kdybych mohla vidět na živo ten jeho skvělý kufr. No potěž Merlin!" vypískla Lenka a já se musela dát do mírného smíchu, jenž očividně upoutal zbytek osob v domě.

,,Čemu se směješ Lott?" otázal se Radim s Viky jednohlasně a já s Lenkou se musely znovu usmát.

,,Ale to nic, jen jsme odbočily od naší hlavní konverzace na knihu Fantastická zvířata a kde je najít i s jejím autorem, že Lenko?" zmiňovaná osoba, na kterou byl položen dotaz se jen zaculila a poté nastalo hrobové ticho, z kterého nás zachránilo tiché prásk. Všichni jsme byli nadšení, že by se pan Zabini konečně uráčil přijít? Ne, to byli skřítci, jenž přinesli snídani, a protože jsme měli už hlad rozhodli jsme se na Blaise nečekat. Viky s Radimem se posadili ke stolu a společně jsme se pustili do jídla. Já si vzala tentokrát nevzala pár toastů, ale krásně voňavý čokoládový muffin s čajem, dneska mám energie až moc. Celá snídaně probíhala v klidu tedy do doby než jsme uslyšeli tlumené prásk, tím jsme se ale nezabývali, protože to mohla být, kdo ví jaká skřítka, avšak jsme se trochu podcenili. Zaslechli jsme kroky mířící k nám a rozhodně nebyly něžné, jaké mají skřítci. Všichni jsme se otočili ke dveřím a z nich rychlostí blesku vyběhl Blaise.

,,No to je dost, máš už ZASE zpoždění o půl hodinu." upozornila jsem ho, ale on mě naprosto ignoroval a vydal se k jídlu div, že nás všechny neporazil na zem. 

,,Blaisi!!!" zakřičeli jsme všichni najednou a hodili na, již zmiňovaného, opožděnce Avada pohled.

,,Cho-ve?" zamumlal s plnou pusou jídla.

,,Tak za prvé nemluví se s plnou pusou a za druhé je slušnost přijít pomalu pozdravit se, posadit se a potom začít v KLIDU jíst!" vyštěkla na něj Viky, které se toto chování ani za mák nelíbilo stejně jako ostatním.

,,Tak promiň, já měl už hlad, víš, jak ti z toho přemisťování pomocí letaxové sítě vyhládne?" řekl tentokrát s prázdnými ústy.