Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Přepadení Azkabanu

Když jsem došla do jídelny, tak se můj pohled hned sklopil k otci a Luciusovi. Jenom jsem na oba kývla na pozdrav a přemístila se k židli, na kterou jsem se následně posadila. Přede mnou se objevila Annabell s kouskem jablečného koláče a čaje. V klidu jsem se najedla o poté konečně promluvila na jediné dva muže v místnosti.

,,Takže myslím, že můžeme vyrazit." vstala jsem od stolu, poděkovala za výbornou večeři a mířila si to ke dveřím vedoucí do síně, ve které vždy Narcissa Malfoyová vítala nově příchozí hosty. Oba muži na to neřekli nic a jen mlčky, jako psi šli za ní. Poté, co  jsme vyšli z obrovského sídla,  jsme se dostali na ještě obsáhlejší pozemky. Je pravda, že to chvíli trvalo než jsme se dostali až k bráně, ale čas pro nás nebyl podstatný. Asi se ptáte, proč až za bránou? Sídlo rodiny Malfoyů bylo chráněno mnoha kouzly a jedno z nich bylo i to, že se nemohli přemisťovat dokud neopustili všechny jejich pozemky. Až doteď to Lucius vydržel a ani necekl, avšak já se bála jaká kravina z něj vypadne, když už otvíral svá ústa, že něco řekne. Protočila jsem očima a byla připravena vyslechnout, co má na tom svém srdci, jenž se určitě podobal rampouchu.

,,Proč vyrážíme už dnes, když na to máme ještě 3 dny? To musíte býti až tak perfektní v očích našeho pána?" otázal se s povýšením, zhnusením, a kdo ví čím vším Malfoy starší.

,,Ale kdepak Luciusi, jen je lepší, když svou práci uděláme hned a později si nemusím ničit jiné plány, které mám připravené." odpověděla jsem naprosto klidně a mohla zahlédnout, jak se Luciusovi v očích míjejí blesky od náporu vzteku.

,,Nevím, co si to dovoluješ, a na co si tady hraješ, ale-" nestihl ani dopovědět větu, můj otec ho minimálně 5 zabil pohledem a pak mu ještě skočil do řeči.

,,Myslím, že by ses měl radši krotit Luciusi. Má dcera je totiž téměř pravou rukou Pána Zla." okřikl ho otec a já na nad tím jen převrátila oči v sloup, chovají se jako malé děti, doslova a do písmene.

,,Oba dva toho nechte a jdeme. Nezapomeňte, musíte je zmást až se já dostanu dovnitř a použiji bombardo na osvobození ostatní." ti jen mlčky s naštvanými pohledy přikývli a chytili mě za ruce, abychom se mohli přemístit. Byl to příšerný zážitek jako vždy, ale to je teď opravdu nepodstatné. Kolem Azkabanu bylo spoustu mozkomorů jeden ohavnější než ten druhý. Já svému doprovodu dala signál a ti začali ty přízraky bez očí provokovat. Pak se, ale všechno odehrálo až moc rychle. Udělala jsem obrovskou díru do jedné ze stěn a tím vypustila tisíce vězňů na odlákaní ještě větší pozornosti. Rychle jsem začala bloudit věznicí a hledat příslušné cely, a jelikož jsem v Azkabanu strávila většinu svého života, znala jsem to tady téměř nazpaměť. Vyšla jsem do druhého patra, kde měla být většina smrtijedů pozavírána s více mozkomory a má matka zde nesměla chybět. Pomalu jsem došla až k jedné z cel a z úst mi vyšla kouzelná formule.

,,Bombardo!" téměř, hned, jak narazil světelný záblesk do dveří, se rozletěli do všech stran. ,,Matko?" řekla jsem potichu, i když jsem byla mírně vystrašená, že jsem jí ublížila jsem si nechávala kamennou masku a nic neříkající výraz. V mých očích se nelesklo nic jiného než jen a pouze moře šílenství.

,,Sharlotte? ehm...ehm.." podle hlasu šlo poznat, že byla překvapená a do plic se jí dostal nějaký prach. Já ji pomohla na nohy a společně jsme šli osvobodit zbytek smrtijedů, dříve než-li se objeví bystrozoři.

***

Po návratu na Manor jsem se okamžitě hlásila u Pána Zla, jenž mě pochválil a opět přivítal ve svých řadách mou matku a ostatní.  Dnešní den byl samé překvapení, ale to hlavní mělo teprve přijít, čehož jsem se bála nejvíce...

Čauky, tak co říkáte na pokračování, pokud tam mám nějaké chyby informujte mě do komentářů. Budu ráda za každé přečtení a hvězdičku, věřím, že to zvládneme časem dotáhnout tak daleko jako první díl,

Vaše Sharlotte.