Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Neměla bys být ve škole, děvenko?

Dobře takže teď, když jsem konečně dopsala tu esej pro Snapea, můžu vyrazit pro ty stupidní kvitka. (Pozn. aut.: takhle se u nás normálně nadává květinám ;) Děkuji za pochopení)

***

Nenápadně procházím zasněženými pozemky Bradavické školy čar a kouzel snažíc se konečně dostat na okraj lesa, abych se mohla přemístit. Jakmile se po opravdu namáhavém brodění dostanu k začátku lesa, div, nevyskočím několik metrů do vzduchu. S tichým nenápadných černým dýmem zmizím i já. Když si na takovýto způsob cestování zvyknete, není to už ani tolik nepříjemné, jako na začátku. Párkrát zamrkám a porozhlédnu se. Stará dobrá Příčná ulice. Přistoupím k bance a vyměním pár srpců za mudlovské peníze. V mžiku stojím zase v temném rohu, zavírám oči a mizím, jako nám známý dým. Když už otevřu oči, zjistím, že se nacházím v jedné uličce, kde nepáchla živá duše víc, jak dobrých několik měsíců. Vystoupím do rušného předměstí a vyhledávám nejbližší obchůdek s květinami. Můj pohled se zastaví na třech krámcích v jednom zástupu. Jen idioti, jako mudlové, by postavili tři obchody s kytkami vedle sebe. Protočím očima a vydám se do prvého.

,,Dobrý den, máte sněženky?" zeptám se slušně.

,,Neměla bys být ve škole, děvenko?" odpoví na otázku otázkou mrzutě dědek za pultem.

,,Vy by jste zase měl být už pod kytkami a místo toho je prodáváte.Takže, zeptám se znova máte sněženky?" muž se hluboce zamračí. ,,Co si čarodějka neudělá sama to nedostane." povzdechnu si, když ten stařec bere telefon a už už chce někomu volat. ,,Imperio." zamumlám tiše a pohnu trochu z rukou. ,,Přines mi sněženky." zašeptám tiše. Muž odejde dozadu a přinese jednu zvadlou bílou květinu. ,,Jinou nemáš?" proti své vůli zavrtí hlavou. ,,Fajn, Oblivio." pronesu potichu a zmizím z obchodu pryč. Následně vejdu do toho hned vedle, kde za pultíkem stojí žena zhruba třicet let stará, jenž se očividně neustále směje.

,,Dobrý den." promluví s úsměvem na tváři až to vypadá, jako by ji někdo ovládal Imperiem, jako před chvíli já toho dědka od vedle.

,,Dobrý, nemáte sněženky?" neprodlužuji to.

,,Bohužel ne, ale kdyby jste přišla za den za dva byly by tu." nepřestávala se usmívat.

,,Potřebuji je hned. Pokud nemáte, tak se budeme muset rozloučit." kývla jsem na pozdrav a odešla ven. ,,Tak fajn do třetice všeho dobrého, nebo jak to říkají mudlové." povzdechnu si, chytnu kliku, mírně ji stlačím dolů, zatlačím na dveře a vejdu do třetího krámu. Ten tentokrát stojí mladá asi šestnáctiletá holka.

,,Dobrej." pozdraví znuděně, přímo z ní jde cítit, že by byla radši někde jinde.