Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

Ještě nějaké moudro?

Měla bych se mu vyhýbat, protože v jeho blízkosti jsem slabá, a když jsem slabá jsem pro Pána Zla, svou rodinu a jiné selháním. Pokusím se mu vyškubnout, ale sotva to s ním hne.

,,Proč se mi vyhýbáš?" řekne pomalu a překvapivě klidně, což mě ještě víc děsilo, než kdyby po mně řval.

,,Je to tak lepší pro oba z nás." řeknu a snažím se skrýt všechny emoce a cit, který chce na povrch, jakmile jsem s ním sama.

,,To si myslíš ty." mluvil stále klidně a mě to začalo vytáčet.

,,Přestaň být tak klidný!" zvýším hlas o pár oktáv, ale on mi dá na ústa svou ruku.

,,Nekřič. S klidnou hlavou nejdál dojdeš." začala jsem sebou škubat, protože mě to vážně nebavilo. Konečně jsem jeho ruku dala pryč z pusy.

,,Dra-Malfoyi, nech mě být." promluvila jsem klidně a sebevědomě naopak já.

,,Ale já nechci, až moc mě přitahuješ a to, že se mi nechceš jen tak poddat, tomu nepomáhá." odpověděl a políbil mě na krk.

,,N-ne, j-já nesmím." snažila jsem se mu uniknout. ,,Nesmím, protože bys byl má slabina." až po této větě mě pustí a podívá se mi hluboko do očí.

,,Byl bych slabinou? A kdo by toho využil?"

,,Nepřítel."

,,Jaký? Máš snad nějaké?"

,,Já přímo ne, ale můj pán ano." to stál a zaraženě na mě civěl. Otevřel ústa s tím, že by chtěl něco říct, ale hned je zase zavřel. Využila jsem situace, vyškubla se mu a běžela na hodinu přeměňování.

***

Hodiny utekly jako voda a já nyní seděla v knihovně s knihou před sebou, kde jsem se pokoušela najít potřebné informace k vypracování eseje do přeměňování. Nebyla jsem tu sama se mnou nad úkolem dumala taky Lenka s Viky.

,,Hele a dost." řekla z nenadání Viky. ,,Proč se neustále vyhýbáš dvojčatům a Dracovi?"

,,Nech to být." odpověděla jsem mrzutě a stále pokračovala tam, kde jsem v úkolu přestala.