Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

On jí políbil!

POHLED TŘETÍ OSOBY:

Prázdniny utekly rychleji, než by jste stihli říci famfrpál. Sharlotta celé dny nevycházela z pokoje a pouze si četla, protože nechtěla Draca potkat. Její nejčastější četbou byly knihy o kouzlech, lektvarech, černé magii, ale sem tam se někde objevila i knížka o nešťastné lásce, dokonce se natolik začala nudit, že začala číst i knihy od mudlovských autorů, ale to by nikdy nepřiznala, protože by to s ní asi nedopadlo dobře. Jídlo jí nosila Annabell, která byla jediná kromě pár vybraných lidí, jenž za celé prázdniny viděla. Pán Zla jí řekl až, prozatím, na smrtijedské schůze nechodí, že dostane brzy důležitý úkol s ještě jedním novým smrtijedem, ale na to musí být sto procentně v pořádku. Doporučil jí četbu o černé magii a nových formulích z této sekce, aby byla připravena na cokoliv. Zatím jí neřekl ani jméno, či o jaký úkol se bude jednat, ale jedním si byla jistá, nebude to nic lehkého. Zbývaly už jen dva dny do začátku školy a Sharlotte se dnes měla dozvědět, komu že to má vlastně pomoci a co za úlohu vlastně mají. Seděla vedle matky, jenž měla rezervované místo po pravici pána Zla, což ji trochu vadilo, protože před nějakou dobou, kdy ona byla v Azkabanu, to místo patřilo jen a pouze jí. Ano, žárlila na vlastní matku, ale z části z ní měla respekt. Pán Zla započal svůj zdlouhavý monolog, ve kterém ani na minutu nezměnil hlas, takže by to někdo mohl přirovnat k hodinám Dějin čar a kouzel, jenž vedl profesor Binns.

POHLED SHARLOTTE:

Mezitím, co pán Zla hovořil s nějakým, pro mě neznámým, smrtijedem, já stále přemýšlela nad knihou, kterou jsem za prázdniny přečetla přes prázdniny minimálně stokrát, Pýcha a předsudek. Mudlovská kniha. Nebojte, čtete správně, mudlovská kniha, kterou jsem četla statisíckrát a neustále ji musela přirovnávat ke svému životu. Ke mně, Dracovi a Fredovi. Je to složité, celé ty roku nic necítit a najednou je tady pátý ročník a bum zajímají se o mně dva kluci. Šílenost. Z mých myšlenek mě vyrušil až pán Zla.

,,Takže, Sharlotte dneska se dozvíš o svém úkolu a vy, všichni ostatní, o našem novém členovi. Tady Bellatrix jej celé prázdniny trénovala a zdokonalovala jeho schopnosti s kouzlení." na chvíli se odmlčel a nechal ostatní vstřebat nové informace. Potom pokračoval: ,,Draco, přistup." při této větu mi oči div nevypadly z důlků. On? Proč zrovna on? Teď bude vědět téměř všechno, co já a pro mě to znamená, že mi tím pádem pomalu, ale jistě dochází výmluvy. Stuhla jsem na místě a jen mlčky pozorovala, co se bude dít. Začal obřad přijetí, nebo jak tomu mám říkat, která jsem já osobně nezažila, ale přesto patřím do těchto řad. Jednou originál, vždycky originál. 

***

Ze smrtijedké schůze jsem odcházela zaražena a přitom i zamyšlená. Do prdele! Jak mám k čertu zabít Bumbála, teda Brumbála nebo spíše pomoci s jeho vraždou?! Proč to u Merlina musím dělat s ním on?!? Proč zrovna on?! Tohle je ta nejhorší věc, co se mi mohla stát. Navíc, Draco nebyl jediný, kdo se k nám přidal. Připojila se k nám také Viky s její rodinou a Lenka se snaží nějak poupravovat články svého otce o Potterovi. Takže je to i docela dobrý. Od naší schůze už uběhly dva dny. Dnes se konečně vracím do Bradavic, ale stále musím přemýšlet, jak u Salazara zabít Bumbála, tedy Brumbála, samozřejmě. Stojím na nástupišti 9 a 3/4 a právě naprosto ignoruji Narcissin monolog a všechna ta upozornění z její strany. Když jsem už konečně pochytila nějaké to slovo bylo to jen tiché ahoj, protože se s námi už loučila. Na pozdrav jsem jen kývla hlavou a v těle neexistující Viktorii Blackové se vydala do havraspárského vagónu, kde jsem vstoupila do kupé, které vždy sdílím se svými přáteli, ale dnes tam už někdo seděl. Vřela ve mně krev, tohle místo patřilo jenom nám pěti, nikomu jinému. Seděly tam nejspíše čtvrťačky, ale to mi bylo úplně u Pottera.

,,Hele, víte vy vůbec, kde to sedíte?" obořila jsem se na ně s mírnou nechutí v hlase.

,,V kupé?" odpověděla jedna.

,,Ve vlaku?" zeptala se druhá.

,,Na lavičkách?" dodala se smíchem třetí, jenom jedna jediná z nich mlčela.

,,Sedíte na mém místě." řekla jsem mrzutě a zabíjela je očním kontaktem.

,,Vážně? Řekni ty sis to tu podepsala? Nehraj si na něco, čím nejsi a radši zmiz, protože když mám špatnou náladu, můžu být nebezpečná." odsekla mě ta poslední. Byla určitě v této skupince, jak to říct, vůdkyní. Mohla bych ji pomalu, ale jistě přirovnávat s výškou ega k, všem známém, zmijozelovi s blond vlasy.

,,Teď ti dám radu já, protože ji budeš potřebovat. Když mám špatnou náladu já!" ukázala jsem prstem na sebe a zvýšila hlas: ,,Tak vzduchem nelétají věci, ale lidi zasažení mými kletbami! Takže si sbalte ty vaše nevkusný hadry, nebo co to máte a vypadněte, než vám ukážu, jakou dovedu mít moc!" to už všechny zmlkly a vytratily se rychleji, než by jste stihli říci famfrpál. Posadila jsem se do opuštěného kupé a čekala na ostatní, věděla jsem, že mě zde najdou, a taky že našli, protože nám všem známá Viky, se do onoho kupé vřítila tak rychle jako Voldemort, který zahlédl Potter. ,,Co se stalo? Viděla si snad ducha? Počkat mi nejsme mudlové, co se všeho bojí. Takže?" započala jsem konverzaci mezitím, co se vydýchávala.

,,B-Blaise." řekla ze sebe těžce, na což jsem zareagovala pouze pozvednutím jednoho obočí vzhůru, čím jsem si vyzvala, aby pokračovala. ,,O-on ji p-políbil."

,,Koho?" otázala jsem se udiveně, protože mi to jaksik nedocházelo.

,,P-přece Lenku." dořekla už s normálním dechem.

,,Co?"

,,Slyšela jsi Blaise jí políbil a ona ho." řekla natěšeně, div, neskákala dva metry do vzduchu. 

,,Nepochopila jsem, co je na tom tak skvělého. Tak si dali pusu no a?" 

,,No a? Vždyť se mají rádi!" štěkla po mně. ,,Kdyby jsi s námi trávila více času, věděla by jsi, že vždycky když se ti dva bavili na téma láska, tak minimálně jeden do minuty odešel z místnosti!" odfrkla si. ,,Znáš nás vůbec?" řekla už klidněji.

,,Prostě mi to přijde jako blbost. Láska, ccc" protočím nad tím očima, vytáhnu si nějakou knihu a přestanu vnímat okolí včetně Viky.

Zázrak lidi jsem zpět! Po "menší" pauze se k vám zase vracím s APaSL, mé díky patří všem, kteří mou knihu ještě čtou, 

Vaše Sharlotte.