Azkabanská princezna aneb Sharlotta Lestrangová II.

City jsou něco, co nemůžeš ovládat

Jakmile jsem vyšla ven z domu, mohla jsem se konečně svobodně nadechnout, protože téma Já a Draco mě vždy dokáže vytočit, ale zároveň také i lehce obměkčit. Ne, že by mi na něm záleželo, možná trochu, ale hlavní je, že v obou případech jsem tím pádem slabší, což je věc přes kterou nejede ani bradavický expres. Vždy po jen lehkém zmínění jeho jména dokážu být nepřístupná, naštvaná, vytočená, ale hlavně nevrlá. 

,,Je zvláštní, ja ti jedno jediné jméno dokáže v hlavě udělat takovýto nepořádek, že? Připomínáš mi jedno kouzelné zvíře, protože i ono před problémy utíká." upozornila mě dramaticky Lenka.

,,Pro příště se za mnou, prosím tě, tak nepliž, víš, jak to nemám ráda a hlavně já před nikým a ničím nikdy neutíkám."

,,City jsou něco, co nemůžeš ovládat."

,,Já nemám city, jsem člověk, který nikdy necítil nic jiného než zlost, hněv, nenávist, ale i trochu přátelství, nic víc nic míň." 

,,Však ty na to přijdeš časem, stejně jako já přicházím, že chování Blaise je někdy nepřijatelné a prazvláštní, avšak také milé a roztomilé. Něco jako je láska nemůžeš chápat, a obzvlášť, když si tento cit nikdy nepociťovala."

,,Blbost."

,,S časem přijde i moudrost."

,,Ty ses dala na tyhle řeči, kdy u Salazara?"

,,Nevím, takhle na mě působí postupem času Blaise, myslím, že bys něco podobného měla s Dracem taky zkusit. Za zkoušku nic nedáš." poté se odporoučela a zmizela někde v útropách domu, avšak věc která mě vytáčela nejvíce bylo, že velká část toho byla pravda, což když k němu přece jen cítím i když je to absolutní kravina, co kdyby jenom? Nejhorší bylo, že když odešla Lenka, tak jsem se zase ponořila do svých myšlenek, jenž na mě působily nyní jako ta nejhlubší propast.

***

Uběhl den od mého zvláštního rozhovoru s Lenkou a stále jsem nad tím nedokázala nepřestat přemýšlet, i když jsme celý včerejší den hráli ty nejrůznější hry jako třeba Kouzelnické šachy nebo Řachavého petra. Do 1.září nám zbývají i s dneškem už jenom čtyři dny. Dneska máme na plánu zajít na Příčnou na zmrzlinu a na oběd a následně  bychom si odpoledne a večer užili v Děravém kotli, a jak bylo naplánováno tak se i stalo.  Každý z nás si dal dva kopečky zmrzliny, výborný oběd a nakonec jsme celý den zakončili nad, již několikáté, sklence máslového ležáku. Poté, co hodiny odbyly půlnoc jsme se přemístili k Whitovým a šli spát, protože druhý den bude taky velice náročný.