Když liška vypráví

Šílené příběhy (@Silenepribehy) - výzvy

„Mami, kolik máš ještě příběhů v zásobě?"
„No, těžko říct. Každý den může jeden přibýt. Teď ale nemusíš mít strach, že by došly, připravila jsem si pro vás totiž pár krátkých úryvků. Nejde o žádné dokonalé příběhy, spíše o několik chvilkových momentek. Připraveni?"
„Ano."
„Výborně. Tak začneme..."

***

Šílená drabble soutěž (1. část)
Drabble
Povinná slova: čára, diagnóza, zvyk, dech, vodopád

„Vypadá to na částečné ochrnutí. Je mi líto, ale už nikdy nepoletí."
„Cože? Vždyť ten vodopád jenom štrejchnul!"
„Diagnóza mluví jasně. Kost křídelní má přeraženou a je štěstí, že to pak vybral."
„Jo, naštěstí to nevzal přímou čarou k zemi. Ale vždyť jsme to tamtudy brali tolikrát, a pokaždé se vyhnul! Stal se z toho zvyk."
„Já vím, že to pro vás musí být těžké, ale věřte mi. Dech má klidný, žádný zánět jsme neobjevili. Dostane se z toho, ale rozhodně už se nikdy nevznese. Mám mu to říct?"
„Ne, děkuju. Řeknu mu to sama. Bude to pro něj těžký."

***

„Co se stalo?"
„Přesně? Vlastně ani sama nevím. Prostě si někdo zlomil křídlo o vodopád, řekla bych, že drak."
„Drak?"
„Samozřejmě. Draci nejsou dokonalí ani všemocní, dokonce ani nesmrtelní nebo nezranitelní. Prostě blbě vybral zatáčku."
„Ale bude v pořádku?"
„Neboj, Felo, určitě bude. Sice si bude muset zvykat, ale věřím, že se přes to přenese. Musím věřit, protože nad jeho osudem už vládu nemám."
„Jakto? Vždyť jsi ho stvořila."
„Víš, občas se stává, že postavy, které si vymýšlím, ožijí. Jejich reakce už neurčuji já, ale ony samy a já mohu jen přihlížet. Vymknou se kontrole. Jejich příběh možná stále zaznamenávám, ale už nejsem tvůrcem. Chápeš?"
„Snad ano."
„A jaks to myslela s tou nadějí?"
„S tím, že musím věřit? Občas totiž nic jiného nezbývá. Víra a naděje je to poslední, co nám v temnotě světa zbyde, když všechno ostatní zklame. Proto se jich nesmíme vzdát."
„Ale co když zklamou? Co když v něco budu doufat, ale ono se to nestane?"
„To je těžká otázka. Záleží na dané lišce, jak se s tím vypořádá. Někdo to bude zkoušet pořád dál a dál, poučí se z neúspěchů, ale nenechá se jimi ovládnout, aspoň z větší části. A někdo doufat přestane. Obrní se proti zklamání a zakáže si doufat, aby ho už nic nezranilo. Každý se s tím ale může vypořádávat jinak, jde jen o to, čemu věříš, že ti pomůže."
„Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela."
„Jak bys taky mohla. Na takové úvahy jsi ještě hodně mladá, dopřej si čas."
„Budeš pokračovat? Říkala jsi, že toho dneska bude víc."
„Říkala. A pokračování bude, neboj..."

***

Šílená drabble soutěž (2. část)
Double drabble
Musí vycházet z citátu:
„Naše povaha je už taková, že když jsme dosáhli velkých věcí, toužíme po ještě větších."

Pískla na Nellu s Guen a zastavila. Předklonila se, opřela si lokty o kolena a zhluboka dýchala. Vzápětí se jí o tvář otřel vlhký čumák jedné z fen, která se otočila a teď se dožadovala pozornosti. Usmála se.
„Hodný holky. Šikulky, moc vám to šlo," pochválila je a každou podrbala. Se zasténáním se narovnala. Panebože. Měla pocit, jako by měla každou chvíli zdechnout. Donutila se k pomalému kroku a s úsměvem pozorovala, jak se jí obě feny drží u boků. Byly dobře vycvičené.
„Co myslíte, nepřehnala jsem to?" nadhodila jen tak do prázdna, zatímco chodila křížem krážem vedle cílové rovinky. Simon jí říkal, aby tenhle závod nechala být, jenže ona postoupila! Nemohla tuhle šanci zahodit. Podívala se dolů na své věrné společnice. S vypláznutými jazyky se šouraly za ní, vyčerpané, ale šťastné. Víc už by bez vytrvalého tréninku nezvládly.
Asi konečně narazila na své i jejich hranice. Bylo těžké si to připustit, zvlášť když chtěla postupovat dál. Dosáhla několika vítězství, ale ona chtěla víc. Jenže co když už není, jak se v canicrossu zlepšit? Simon měl pravdu. Možná by se měla vrátit k běhání po lesích. Usmála se nad šťastnými vzpomínkami. Dá si oddych. Ona i holky si to zaslouží.