Když liška vypráví

Ostrov za ostrovem 21 - Netradiční útěk (Hiccazi)

Těžko říct, co ji dohnalo k téhle bláznivé výpravě. Možná touha po uznání, ale když teď nad tím přemýšlela, došla k závěru, že se tak stalo prostě díky její povaze. A nic by neudělala jinak. Tedy, možná by se nenechala chytit, jenže takový drobný detail, že momentálně sedí uprostřed vulkánu a má poslouchat obrovského šestiokého draka, se ve srovnání s faktem, že našla nočního běsa, zdál titěrný. Konec konců, ztvrdli tu spolu a v útěku jim nic nebrání. Stačí vymyslet dokonalý plán a na to je ona přebornice.

Jenže temně černý drak schovávající se za stalagnátem několik desítek kroků od ní nevypadal, že by se chystal k akci. Spíš se poděšeně krčil a snažil se splynout s kamenem. Strašpytel. Stejně jako všichni ostatní draci v tomhle vulkánu. Jenom díky jejich věrnosti založené na vzbuzování hrůzy zdejší královna ještě žila. Pravda, podobní slabší jedinci existovali, zvláště samci, ale ona sebou podobným způsobem manipulovat nenechá. Patří k hrdému hejnu bojovnic a nějaký obr ji nebude nutit bezhlavě poslouchat.

Menší problém nastával, když si uvědomila, že ji a běsa dělí několik širokých propastí. Za život na svou neschopnost létat už párkrát nadávala, ale dnes víc než jindy. Možná to zvládne přeskočit. Kdyby se k černému drakovi dostala, byla by hračka utéct. Kritickým červeným pohledem si změřila těch několik mezer. Jo, to se povede.

Na nic už nečekala a rozběhla se. Využila bleskové rychlosti, aby se co nejvíc odrazila, a ještě několikrát šlápla do vzduchu s drápy roztaženými tak, aby se trochu opřela o membrány mezi nimi. Vždyť nemusí chodit jen po vodě. Okraje skály se jí pod nohama lehce drolily, když skákala dál, a sotva dopadla k běsovi, ozvalo se za ní hlasité klapnutí čelisti. Prudce zastavila a s ocasem zdviženým k útoku obrátila zpět. Skrz štěrbinu na ni zíralo obrovské oko. Zbylé dvě nechávala královna zavřené. Běs si v tlamě rozsvítil plamen a poplašeně je obě sledoval, nejistý kam mířit.

„Klid," odfrkla si. Její druh možná byl agresivní, ale momentálně se odtud chtěla dostat. A možná i trochu porvat s tou hromsky obrovskou dračicí. Černý plaz ji sjel vyděšeným zeleným pohledem a pomalu začal tlamu zhasínat, když královna zařvala. Úlekem nadskočil a aniž přemýšlel, vypálil. Bohužel do okraje kamenného stropu nad nimi.

„Ňoumo," okřikla ho. A hned vzápětí ho varovala: „Bacha!", protože se na ně řítil drobný tmavě modrofialový dráček. Zrovna vypálil plamen, jasný, tenký a až neuvěřitelně přesný, když běs zvedl velké křídlo a oba je zaštítil. A pak se staly čtyři věci, které si kromě třetí později, i když je přehrávala zpomaleně, nějak nedovedla přesně vysvětlit.

Za prvé - běs opětoval palbu a zahradní dráček, který se proti nim vrhl v touze dokázat své šestioké vládkyni věrnost, hlasitě vykvikl a k letu mu zbylo jen jedno plně zdravé křídlo. Druhé zůstalo bezvládně plandat.

Za druhé - jakmile běs vystřelil a hrůzák začal padat, vrhl se černý drak vpřed. Nejdřív si myslela, že ho chce dodělat, ale on ho chytil do předních pacek a přivinul k hrudi.

Za třetí - zespoda se ozval další hlasitý řev a královnina hlava vyrazila do útoku, aby si dopřála svačinku. Mezitím, co běs zachraňoval hrůzáka, se ona přesunula k okraji převisu, ve kterém se doteď schovávali, takže měla celý vulkán jako na dlani a viděla dračici se zvedat.

A za čtvrté - sotva královna otevřela čelisti, ona už byla opět na druhém konci jejich skrýše a co nejvíc se rozbíhala. Než si to stihla rozmyslet, odrazila se od kraje převisu a letěla vzduchem. Tedy, přesněji řečeno v mírně křivce padala přímo do té obrovské tlamy a vypadal při tom, jako by chodila po vzduchu, protože se opět snažila využít svých blan. Naštěstí pro ni sklapla královna čelisti dřív, než se ocitla mezi jejími zuby. Jednou nohou tak dopadla přímo na čenich a zatímco ocasem švihla doleva, k bližší z nozder, už mířila po hlavě dolů. Takhle si útěk sice nepředstavovala, ale co už.