Když liška vypráví

Ostrov za ostrovem 20 - Holky kluky na taneční nezvou (Rufflout)

„Můžeš se trochu sklonit, ať došáhnu na sedlo? Potřebuju pověsit brašny," požádala menší brunetka s vlasy po ramena hadovitého draka, který díky svému tmavohnědému zbarvení téměř splýval s okolním šerem. Teď houpavě sklonil kulovitou hlavu i kus těla, aby mu dívka mohla k sedlu připnout brašny se vším potřebným na cestu. Krátké ořechové vlasy měla po stranách hlavy spletené do dvou copánků, které začínaly na spáncích a v mírném oblouku se stáčely, až se vytratily do prázdna. Zrovna se natahovala na druhou stranu dračího těla, aby pevněji uvázala brašnu, když v tom trhl její přítel hlavou a ona musela ucuknout, jinak by jí pískovými špičkami rohů rozpáral bok.

„Hej!" křikla na něj. „Vždyť víš, že to dost bolí. Zapomněls na minulý léto?" Ozvalo se pouze odfrknutí a hned vzápětí starostlivý hlas.

„Ou. Jsi v pořádku, Wall?" Brunetka neodolala úsměvu, který se jí rozlil po tváři. Dokončila uvazování a odstoupila od draka, aby na příchozí lépe viděla.

„Jo, jsem," přikývla, stále s úsměvem. „Co tady děláš?"

„No, včera jsem přemýšlela nad tím, jak to bude tady Střelec zvládat se světlem, však víš. A napadlo mě tohle." O pár let starší dívka, která si světle hnědé vlasy zapletla do jednoduchého copu padajícího na její záda, se chvilku poslepu přehrabovala v brašně přes jedno rameno, než se jí podařilo cosi vytáhnout. Natáhla ruku ke své kamarádce, která zvědavé přistoupila blíž.

„Co to je?" žasla Wallaeky, pečlivě si prohlížejíc dvě polokoule z průsvitného materiálu, ze kterých na jedné straně trčelo cosi jako malý štít.

„To jsou klapky," informovala ji se stopou hrdosti v hlase kamarádka.

„U Thóra, Des, tos vyrobila?"

„No, říkala jsem si, že by to mohlo pomoct Střelci. Líbí?" V hlase jí zazněl úzkostný podtón, jako by se bála, že se její vynález neuplatní.

„Jasně že líbí," vyhrkla rozzářená Wallaeky. „Je to geniální! Díky, Des. Hned to vyzkoušíme." Nadšeně přistoupila ke svému drakovi, který se na ně nejprve zatvářil hodně podezřívavě a když mu je pomocí několika kožených řemínků upevnily, neklidně se ošíval. Klapky držely pomocí pásků zachycených za četné rohy nebo výrůstky na Střelcově hlavě a vypadalo to, že jsou vyrobeny precizně a přesně na míru.

„Už jsi připravená, nebo ještě chceš s něčím pomoct?" sondovala vzápětí mladší dívka. Měla pocit, že tu laskavost musí kamarádce nějak oplatit.

„Už mám všechno sbaleno, Brouček čeká venku. Jen jsem ti sem zaskočila zanést ty klapky," usmála se tázaná.

„Tak kdybys chtěla jakkoli pomoct, tak řekni," přikývla mladší brunetka. „Pojď, svezem tě nahoru."

„Neboj. A díky. Mimochodem, máš koště?" zajímala se Destiny, zatímco opatrně vylézala za druhou dívku do sedla plíživé smrti.

„Samozřejmě že mám," zasmála se pobaveně Wallaeky, vzpomínajíc na to, jak jí druhá jezdkyně pomohla v začátcích cvičitele draků. Vlastně jí pomáhala dodnes, jako třeba těmi klapkami.

„Tak fajn, chlape," poplácala draka s pískovým břichem po šedohnědé kůži. „Jdeme na to. Ale pomalu." Ještě se stihla otočit na svou společnici a vykřiknout: „Pořádně se drž!", než Střelec vyrazil chodbou k východu.