Když liška vypráví

Ostrov za ostrovem 20 - Kovářův syn (Gobbivor)

Vyhlášení opět proběhlo v táboře, Andy s Anabeth zaujaly místo na své vyvýšenině a Soumrak si krátkým řevem zjednal pozornost. Skupinka jezdců, která ještě zůstala, ať už výzvu plnili, nebo ne, popošla blíž, aby jim neuniklo ani jediné slovo.

„Dnes to vezmu jen krátce," začala Anabeth, „protože vzdálenost mezi tímto a příštím ostrovem je nejdelší z celé výpravy, takže musíme vyrazit co nejdřív. Čtvrtý se umístil Kerny, před ním zaujímá své místo Danhelka. A první dvojici tvoří Destiny a Wallaeky. Během cesty nám přijď říct, co si chceš jako výhru vybrat. Jinak zabalit tábor a do sedel!" Vypukl shon. Jezdci rolovali pokrývky, přivazovali je k drakům, hasili ohniště a uklízeli po sobě. Nakonec zbyl jen kruh vypálené trávy a několik uležených otisků. Jezdci už mířili dál.

„Tak co si vybereš?" křikla Destiny na svou kamarádku, která právě kontrolovala vázání deky za sedlem. Opravdu nestála o to, aby jí pokrývka spadla do ledového oceánu, a v tom spěchu si nebyla uzly tolik jistá. Rychle kontrolu dokončila a otočila se k Destiny. Okolní vítr totiž dokázal vzít slova z úst až příliš rychle na to, aby je hrobohrabí jezdkyně zaslechla. Letěli vedle sebe, Střelec se držel ve výšce kohoutku druhého draka, aby si dívky mohly povídat. Smrt se oproti Broučkovi zdála titěrná, téměř po jeho boku nebyla vidět.

„Nejspíš akrobatiku!" houkla Wallaeky nazpátek. Tenhle výběr jí dával smysl nejvíc. Střelec patřil k nejmrštnějším drakům, které kdy viděla, byla by škoda promarnit takovou šanci se něco přiučit. A navíc bavily výkruty, přemety, vývrtky a další akrobatické kousky i ji. Měla tak zároveň možnost vymyslet se Střelcem další specifické pohyby, používané jen jimi, jako bylo například přistávání a vzlet.

Prvním jejich takovým společným zvykem se ale stala poloha ve spánku. Střelec totiž neskutečně žárlil na každého, kdo se tvářil, že by se s Wallaeky chtěl víc než kamarádit, když šlo o člověka, a jen kamarádit, když šlo o draka. Tahle jeho vlastnost se projevovala i během odpočinku, kdy svou jezdkyni obtočil většinou svého dlouhého těla. Jednak jí tím vždy předával část svého tělesného tepla a taky pak měl jistotu, že je jeho jezdkyně v bezpečí a nikdo mu ji nesebere. Další na řadu přišlo přistávání, hned potom odlet a nakonec chytání ryb.

Jak tak Wallaeky vzpomínala, něco ji napadlo. Nahnula se dopředu ke Střelcově hlavě.

„Nezalovíme si?" navrhla s úsměvem. „Něco k večeři stejně potřebujeme." Drak souhlasně broukl a naklonil se směrem k hladině širého oceánu.

„Tak jo," šeptla Wallaeky, když pod sebou po chvíli zahlédla malé, trochu rozptýlené hejno. „Jdeme na to." Čtyřikrát poklepala za sedlo na dračí šupiny a pod sebou ucítila vibrace. Pak Střelec švihl ocasem, ze kterého vyletěla čtveřice ostrých trnů. S téměř neslyšným šplouchnutím zajely ostny do vody. Hejno se v panice rozprchlo, ale přesto se k hladině pomalu vynořila dvě celkem velká rybí těla.

„Tak jo, jdu pro ně," oznámila Wallaeky a pomalu a opatrně přelezla za sedlo. Střelec spustil část svého ocasu až k vlnám, aby mohla jeho jezdkyně jen sklouznout a stoupnout si na poslední smyčku, což udělala. Pevně se chytila levou rukou a naklonila se daleko nad vodu. Na ryby ale stále nedosáhla. Zamávala na svého draka a Střelec opatrně upravil polohu. Teď už se jí podařilo obě šupinatá těla bez problému vytáhnout. Trny jimi proletěly a část masa vzaly s sebou. Ale hlavní bylo, že měli večeři.