Když liška vypráví

Čokoláda

„Najedli jste se pořádně?"
„Ano, mami."
„Dobře. Dnešní příběh totiž bude o dvounožci-"
„Ale né! Já chci o zvířatech!"
„Klid, Taer. Zvířat se ještě dočkáš. Ale tenhle dvounožec, vlastně dvounožka, byla zvláštní. Ona totiž měla jedno oblíbené jídlo, jenže když na něj dostala chuť, rodiče už spali."
„Co udělala?"
„To se dozvíte za chvilku. Hlavně mi pak neříkejte, že máte hlad, protože vám nic nedám. Jasný?"
„Jasný!"
„Tak poslouchejte..."

***

*15. březen 2018 (možná i dřív)

Ležela jsem na posteli a hleděla do tmy. Pod peřinou mi začínalo být horko. Mám nebo nemám? Ptala jsem se sama sebe. Nakonec chtivost a chuť rozhodly. Posadila jsem se a zapla mobil. Displej prozářil tmu a objevilo se na něm číslo hlásající, že je pár minut po půlnoci. Odhodila jsem peřinu a přehoupla bosé nohy z postele. Mobil zhasl a místnost opět zalila tma. Vstala jsem a po paměti se vydala skrz pokoj. Opatrně jsem kladla nohy na zem a doufala, že na nic nešlápnu. Minula jsem oba bratry a prošla vchodem mezi pokojem a průchozím pokojem. Když jsem procházela kolem postele, kde spala mamka a taťka, došlápla jsem na tátovu pantofli. Naštěstí jsem se ubránila výkřiku a jenom potichu sykla. Nohu jsem zvedla a natáhla, takže se položila kus za bačkory. Přenesla jsem na ni váhu a udělala další krok. Vždy jsem nejprve zkontrolovala, abych na nic nestoupla, a až pak došlápla. Šlo to celkem pomalu, ale cíl mojí noční cesty už se blížil. Tiše jsem se vkradla do síně a pak do kuchyně. Zamířila jsem ke špajzce a rukou hmatala dveře dřevěné skříně. Že já si nevzala mobil! Když jsem dveře otvírala, tiše zaskřípěly. V nejhornější poličce jsem nahmatala sáčky s moukou, cukrem a krupicí. Na nich, až u zadní stěny, ležela čokoláda. Vyndala jsem ji a tiše a rychle ji rozbalila, ulomila jednu řadu, zabalila a vrátila. Opatrně jsem se vrátila do postele a postupně všechny čtyři čtverečky snědla. Nevím, jak to ráno mamce vysvětlím. Se sladkou čokoládovou chutí na jazyku jsem usnula.

***

„Hmm..."
„Copak, nelíbila se vám?"
„Ne, to ne, ale byla taková... krátká."
„Ano, já vím, Sore. Vybrala jsem jí tak schválně, protože dneska jste toho hodně naběhali, takže půjdete spát dřív."
„Ale-"
„Žádné ale, Taer, to už jsme říkali. Každý den jeden příběh. Děje se něco, Felo?"
„Hmm. Co to je, mami? Ta čokoláda. A proč jí tak moc chutnala?"
„Jak ti to mám vysvětlit? Je to pro ní dobrota, něco jako pro tebe maliny. Víš, co myslím, ne? Takové ty malé růžové bobule, na kterých sis tak pochutnával."
„Mamii, nedělej nám chutě."
„Dobře, dobře, už mlčím."