Když liška vypráví

Ostrov za ostrovem 20 - „Věřím ti." (Heathlegs)

Zazněla ohlušující rána a zem se otřásla. Všichni jezdci v okolí nadskočili leknutím, většina se ve zmatku zamotala do vlastních pokrývek a rozespale se snažila zorientovat. Draci se okamžitě vztyčili, připraveni zaútočit na možné nebezpečí, když se jejich přátelé momentálně nedokázali bránit. Ti se ale brzy vzpamatovali a postavili se po bok svých ještěrů. Celý tábor byl na nohou a v pohotovosti. Všichni pátrali po možném nebezpečí, snad s výjimkou Destiny, která s omluvným pohledem stála opodál.

Nastalá situace jí zřejmě nebyla příjemná. Wallaeky ji chápala. Brouček totiž zahlédl mezi stromy nějaké zvíře a teď se za ním nadšeně rozběhl. Při jeho velikosti to bohužel znamenalo, že svými skoky roztřásl okolní zem. Chaos a úlek, který tím způsobil, si zřejmě neuvědomoval, narozdíl od své jezdkyně.

„Bezva," zamumlala nevrle Danhelka, které se tak násilné probuzení ani za mák nelíbilo.

„Promiň," omlouvala se spěšně Destiny. Očividně se jí nelíbilo, že její drak způsobil poplach.

„To je v pohodě," mávla rukou Anabeth. „Aspoň můžeme dřív zhodnotit vaše výtvory, čímž se urychlí i náš odlet." Většina jezdců sklonila zbraně a napětí povolilo, Destiny ale organizátorčina slova zjevně moc nepomohla. Zdálo se, že si není jistá reakcí ostatních a bojí se jich.

„To je teda probuzení," zívla Wallaeky. Ani jí se nešetrné vytržení ze spánku nelíbilo, snažila se to ale maskovat, aby svou přítelkyni nezranila.

„Promiň," povzdechla si Destiny. „On prostě rád za vším běhá a poskakuje."

„V pohodě," ujistila ji hnědovláska. „Proč jsi vlastně byla dole?"

„Nemohla jsem spát, tak jsem se rozhodla kouknout po Phantomovi," pokrčila starší dívka rameny. „A Brouček pak zahlédl něco mezi stromy."

„Destiny?" přerušil jejich rozhovor hlas Anabeth. „Mohla bys prosím zavolat Broučka zpátky? Nechci, aby omylem zničil díla ostatních účastníků."

„To nebude tak snadné," ušklíbla se potichu Wallaeky na Střelce. „Aspoň u nás." Drak zavrčel.

„Dobře," souhlasila s povzdechem Destiny.

„Nechci, aby to znělo nepřátelsky," doplnila hned Anabeth. „Jen se snažím být opatrná a Brouček je velký, nemusel by si jich všimnout."

„Já to chápu," ujistila ji hrobohrabí jezdkyně. Pak se otočila k lesu a Wallaeky poznala, co přijde. Okamžitě si na uši připlácla dlaně. A právě včas, protože Destiny vydala nepříjemný skřek, který ostře pronikl do ušních bubínků a nesnesitelně rezonoval v hlavě. Naštěstí netrval moc dlouho, i tak ale draci potřásali hlavami ve snaze zbavit se nepříjemného dozvuku a jezdci se chytali za hlavu.

„Jej," zarazila se Destiny při pohledu na to, co způsobilo její volání. „Omlouvám se, měla jsem vás varovat." Než stihl kdokoli odpovědět, zem se opět otřásla. K táboru se s duněním blížil Brouček, v očích radostný výraz a vypadal, že si svůj malý výlet užil.

„Co to bylo?" zeptala se Anima, která se k nim připojila, zatímco ostatní chystali snídani. Minule ji dělala ona a Anabeth, teď byla řada na Kernym s Danhelkou.

„Tím volá Broučka," vysvětlila Wallaeky, protože Destiny se vydala přivítat se svým drakem.

„Hrobohrabové se mezi sebou dorozumívají hlasitým řevem," doplnila starší dívka, protože si jejich konverzace všimla. „Dokonce i na velké vzdálenosti. A můžou na to slyšet i jiní draci, nejen jejich druh."