Pochopení
„Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.”
– John Lennon
- drabble (možnost výběru)
- 6.-11. duben 2021
- úvaha - Dívat se, však nedotýkat se. Čeho?
- Na co se díváte nejraději, však dotknout se toho nesmíte? (první podmínka)
- Co pro vás první podmínka značí? (druhá podmínka)
- úvaha - svou vlastní nebo z pohledu postavy
- přirovnání k nějaké květině
Co je pro mě natolik krásné, že se raduji už z pouhého pohledu, ale nikdy nebudu mít možnost se toho dotknout? Smrt by zvolil lidský život. Pomíjivý jako první sníh, ale nádherný a silný jako květy sněženek. Protože on může jen pozorovat a v poslední chvíli pomoci. Ale já? Proč vím u ostatních, ale u sebe ne? Kdybych chtěla být poetická, zmínila bych přátelství s několika málo lidmi z tábora. Co ty chvíle, kdy se všichni něčemu smějeme, a já tu nádhernou atmosféru rozbiji rádoby vtipnou poznámkou? Ale to bych lhala. Nejraději se totiž dívám, jak nadšená Nella běží lesem.
Humpf. Takhle to dopadá, když člověk má moc práce a zapomene na Květnou zahradu 😅 Minule mi nevyšlo předposlední, teď druhý. Hezká náhoda.
Tenhle kousek sice není napsaný úplně hladce, protože nějak nemůžu chytit tu správnou notu, ale má pro mě určitou hodnotu. Jedny ze svých nejlepších přátel jsem totiž našla na táboře. A stejně si občas, když se chovám, no, blbě, říkám, co si o mě musí myslet. A jenom doufám, že můj dobrý vztah s nimi sama nezničím :) Stejně se ale nejvíc musím usmívat, když moje fena tak nadšeně vyrazí na procházku, že sotva otevřu branku, už je za zatáčkou :D Pozorovat to je strašně... kouzelné. Jenom u ní mám pocit, že jí dokážu porozumět i z výrazu očí
Au revoir
ČTEŠ
Když liška vypráví
Kısa HikayeZtiš svůj dech, zaposlouchej se a ticho kolem se rozplyne. Cítíš, jak tě plní mír? Jak na tebe působí síla lesa? Slyšíš drobné hraboše v křoví? Slyšíš tiché kroky pasoucí se vysoké? Cítíš ten klid a harmonii? Slyšíš vesele zpívající ptáky? Vydrž ješ...
