just friends

popírej a rozkazuj!

Nejsem Popelka. Nejsem Šípková růženka, nemám při sobě dobrou vílu, nežiju v pohádce. Stejně žiju si obyčejně neobyčejný život. Díky čemu ale?

Ruka v ruce, úpřimnej pohled z očí do očí, úsměv, který nasledoval menší stud a chvění po těle. Co mi to dělal, ví přece, že nesmíme. Nesmíme, ale přitom tolik chceme. Nebo možná jen chci já...

* we can't stop, and we won't stop*

,,Co doprdele" otevřela jsem svoje ospalé oči a koukla se na mobil, kterej mně budil písničkou od Miley a neoblomně vibroval jakoby se chystal vybuchnout. Světlo na dispeyi byl slabej jako furt, takže v té tmě to nebylo až tak provokativní, ale hodně mně sralo načasování. Další den té hnusné cvokárny achjo. Protáhla jsem palcem po obrazovce a upadla spět na polřtář. Nechtělo se mi tam a už vůbec mně netěšilo vzbuzení z nádhernýho snu, který byl, bohužel fakt jenom nesplnitelnej sen. Chvilku jsem tam leňošila, znáte to, pět minut navíc a pak náhlé otevření očí, kterým si uvědomíte, že jste usnuli. Zní to směšně, ale můj bleskovej skok z postele, umytí zoubek, makeup, kartáčování vlasů a oblékání se mohlo vyrovnat rekordmanovi, i když takovéhle disciplíny se určo nikde nekonají. Karta, mobil ze stolu, klíče... jo! Mám vše teď jenom stihnout tramvaj.

,,Macyová, přicházíte právě načas, o sekundu pozdeji a vaše iniciála je v třídní knize" profesorka doslova hláskovala, když jsem vlétla na hodinu češtiny. Stihla jsem to díkybohu a ani služba mně nezapsala. Uff, to bylo fakt těsně.

,,Paťo?" Zeptala se Patriša, když jsem si k ní sedla s hlubokými nádechmy. Přikývla jsem. Ona věděla, o čem mluvím a já jěště víc. Vybrala jsem si sešit a snažila dávat pozor na novou látku, totiž měla jsem "štěstí", že mně na hodinách často vyvolávala. Jo, třinásté číslo v pořadí, co vám povím, i když nejsem pověrčivá.

Po hodině jsem si vzala sešit a rozhodla se sama ho odnést do skříňky, když mi do cesty vstoupila spomínaná osoba. Můj nejlepší kámoš.

,,Dobrý den, slečno Lejo" je ráno a on s tím zas začína. Rejpe.

,,Co chceš, zaspala jsem" odstrčila jsem ho mírně, i když jsem se kus třásla, to dělala ta jeho přítomnost. Snažila jsem se hrát uraženou a rýchlym krokem jsem se snažila přemístit do těch útrob školy, kde to bylo občas strašidelný. Pod zem, no, do skříněk jak jsem řekla.

,,Jo vidím" řekl a i když jsem se na něho nedívala, vycítila jsem, že se usmíva.

,,Víš o tom něco, že se tak směješ?" Kráčela jsem dál, jakoby jsem si ani nevšímala, že jde vedle mně.

,,Kvůli mně co.. hmm" řekl smutně. Koukla jsem se na něho překvapeně, a pak jsem nadzvedla obočí, že je trapnej. Zas se usmíval a mně bylo taky do smíchu. Věděl taky, že to jen hraju.

,,Troubo" plácla jsem ho po rameni a sjela dolů po schodek s ním. Už mně jen tiše nasledoval.

,,Co stojíš jak kamennej stloup" řekla jsem když jsem klíčem vjela do kladky.

,,A co ti mám říct? Že jsi moc nadržená?" Zasmál se a já byla rudá jako rajče. Nevšímala jsem si poznámku a babrala se v sešitech, jakože ho ani nevnímam.

,,Hlavně když to sám chceš" zatřesl se mi hlas a hlavu jsem se snažila zakrýt dveřmi.

,,Ale noták, mně se to líbí" otevřel je a uvidel moje oči, které se leskli do jeho očí nadherných modrých. Plné rty, které si letmo oblízl a jeho jemná ruka kterou si mně přitáhl k tělu. Vyrazil mi dech, věděl, že po něm toužím. *Proč mi to děláš, proč mi to děláš* opakovalo se to v moji mysli, ale poddala jsem se. Vážila jsem si každého pohledu, dotyku, který mi kdy věnoval. Vyhovovalo mi to tak jsme jen kámoši. Pomaly se natáhl hlavou ke mně a svoje něžné rty přiložil k mím. Opatrně jsem pootevřela pusu a on mi do ní vjel svým sladkým jazykem, který hned proskoumával každou skulinku mích úst. Z něžného projevu se stala drsná líbačka, jemně mně přitlačil ke skřínkam a líbal dál. Rukou mi zajel pod tričko a postupoval směrem nahoru. Takové znásilnění byli moje favority. Nepopisatelný pocit, furt mi to běhá po mysli. Tohle vše bylo jen naše tajemství, vše co se udělo mezi náma, zůstalo v tajnosti. Lidé nás znali jako nejlepší přátele, a vlastně to tak i bylo. Žádnej závazek, jen čisté kamarádství...