Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.16.

Celý den probíhal už celkem klidně. Pořád mě trápilo to, co se stalo. Nikdy jsem nikoho neuhodila, nebyl k tomu sebemenší důvod. Ani teď jsem k tomu důvod neměla a o to víc jsem si to vyčítala. Snad jsem jí chtěla pouze vyprovokovat, aby semnou začala mluvit. Snad jsem čekala, že něco udělá, ale neudělala vůbec nic.

,, Tak, co Chris? Kdy zajdeme na to rande? Mám večer volno, můžeme klidně hned," řekla když jsme byli v šatně a začaly se převlékat.

,, Promiň, ale dnes ne. Potřebuji zajít za Caroline. Měla bych se omluvit a potřebuji si s ní promluvit."

,, Vykašli se na ní, zlato. To ona by se měla omluvit. Ty rozhodně ne. Ona tě mlátila a tys jí jen ukázala, že už si to nenecháš líbit."

,, Patrice, to mě neopravňuje dělat to samé. Ne, když je to moje nadřízená," odpověděla jsem a přetáhla si přes hlavu tričko.,, A navíc, nejsem si jistá, zda někam jít chci. Pro mě to byla jedna noc. Byla jsem opilá. Kdybych byla střízlivá, nic by se nestalo."

,, Vždyť si říkala, že toho nelituješ. Lhala jsi teda? Jsem pro tebe lepší než ona."

,, Neříkám, že toho lituji, ale jen se ti snažím vysvětlit důvod, proč se to stalo. S alkoholem ztrácím zábrany a tak to bylo i v tomto případě," odpověděla jsem a natáhla si džíny.,, A o tom, kdo je pro koho lepší, ty nerozhoduješ. Navíc s Caroline nic nemám. Kromě smlouvy, kterou jsem nevědomně podepsala."

,, A to je právě ono. Pojistila si tě, abys neodešla. Chce tě jen pro sebe. Copak to nevidíš?" zeptala se a já se bezradně opřela o skříňku.,, Nechceš mi dát aspoň šanci?" zeptala se a došla ke mě. Ruce dala tak, abych neměla šanci odejít a naklonila se ke mě. Svými rty se mi otřela o tvář a já si zkousla spodní ret.

,, Patrice, prosím," šeptla jsem, ale ona se nevzdálila. Své rty nechala putovat po mé tváři a klesala na krk. O chvíli později se vrátila a spojila je s mými. Byla jsem natolik překvapená, že jsem se nezmohla na žádný odpor a začala jsem spolupracovat.,, Tady by jsme neměli, může přijít," řekla jsem skrze polibky a rukama jí zajela pod tričko.

,, Tak ať. Aspoň pochopí, že její nikdy nebudeš. A pokud ti zase ublíží, bude mít problém semnou," odpověděla a tričko, které jsem si chvíli před tím oblékla, mi začala stahovat. V tu chvíli jsem jí zastavila.

,, Tady ne. Nechci tě dostat do problémů. Přijď v devět ke mě. V klidu a pořádně si promluvíme, ano?"

,, Dobře, budu tam," šeptla a naposled mě políbila. Pak už jsem jen sledovala jak si bere bundu a odchází. Ještě chvíli jsem si přemítala, co se stalo a v duchu si za to nadávala. Ale cítila jsem se spokojeně. Po chvíli jsem vzala zbytek svých věcí a vydala se za Caroline do kanceláře. Krátce jsem zaklepala a i když se nic neozvalo, vstoupila jsem.

,, Caroline, mohu? Ráda bych s tebou mluvila."

,, Jsem ráda, že jsi přišla. Chtěla jsem pro tebe zrovna jít," řekla a já zavřela dveře.,, Asi by jsme si měli promluvit."

,, Moc se omlouvám. Nevím, co mě to popadlo," řekla jsem a nervózně si mnula ruce.

,, Co si sakra myslíš?! Myslíš si, že můžeš jen tak přijít a někoho mlátit? A ještě svého nadřízeného? Křičet na mě?!"

,, Já vím, přehnala jsem to. Hrozně si to vyčítám," řekla jsem a několikrát zamrkala, abych zahnala slzy tlačící se mi mezi oční víčka. Caroline vstala a vydala se směrem ke mě.,, Jestli chceš, vyhoď mě, máš na to plné právo," pokračovala jsem a sledovala jak se ke mě blíží. Opřela jsem se o zeď za sebou a snažila se klidně dýchat. Ona své ruce opřela vedle mé hlavy a zdlouhavě se mi dívala do očí.

,, Co to semnou děláš? Proč jsi se musela objevit?" ptala se a já jí s nepochopením poslouchala. Když svojí ruku položila na mou tvář, usmála jsem se. Čekala jsem ránu, ale ta nepřišla. Pohladila mě po ní.,, Omlouvám se. Za všechno, co jsem ti provedla se omlouvám," řekla a já zalapala po dechu. Přišlo mi to jako jeden hloupý sen.

,, Co, prosím?"

,, Slyšela jsi dobře. Odpusť mi to. Tohle sem vůbec nechtěla," řekla a já v jejích očích zahlédla slzy. Nevím proč, ale zvedla jsem ruku a jemně jí stékající slzy setřela. Chytla mě za ruku a zkrátila vzdálenost mezi námi. Cítila jsem její teplý dech a její oči sledovaly mé rty. Ve chvíli, kdy jsem to nečekala, tu mezeru vyplnila a naše rty spojila.

,, Co to do hajzlu děláš? Zbláznila jsi se?"

,, Dělám to, co jsem chtěla udělat od samého začátku. Zbláznila jsem, to ano. Ale do tebe."

,, A proto mě mlátíš a vydíráš smlouvou?"

,, To byla jen pojistka. Chtěla jsem tě tu udržet a nevěděla jsem jak. Nikdy jsem se takhle nezamilovala. Nikdo mi nikdy takhle nezamotal hlavu," řekla a já se vzdálila. Nic jsem nechápala.

,, Patrice měla pravdu. Pojistila jsi si mě, abych nemohla odejít," řekla jsem a trochu se nad tím pousmála.,, Co čekáš, že teď udělám?"

,, To nevím. Ráda bych, aby jsi mi odpustila i když to bude těžké. Ráda bych, aby jsi mi dala šanci," říkala a znovu ke mě došla.,, Ale pochopím, když odejdeš. Smlouva je zničená a tím pádem neexistuje."

,, Car, to nejde. Neodejdu odtud, ale ty a já? Promiň, nemohu."

,, Chris, ona pro tebe není ta pravá. Zklame tě a nebudeš s ní šťastná. Semnou ano."

,, To ty nemůžeš vědět," odpověděla jsem a chystala se k odchodu.

,, Budu čekat. Budu tu pro tebe kdykoliv budeš potřebovat. Dám ti čas, aby jsi si to mohla promyslet a rozhodnout se, co je správné," odpověděla a já opustila kancelář. Rychle jsem se vydala k sobě domů, čekala mě návštěva.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbí a jste napnutý jak tohle dopadne.