Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.37.

Pohled Caroline Baxterové

,, Dobrý den, paní Baxterová, že? Jsme od kriminálky," řekl muž a žena pouze přikývla.

,, Už jsi s nimi o něčem mluvila?" zeptala jsem se a sledovala je. Nevěřila jsem tomu, že tu jsou se souhlasem lékaře.

,, Ne, nebudu s nimi mluvit. Nechci se k tomu vracet. A už by jste to mohly pochopit."

,, Vážení, požádám vás, aby jste opustili pokoj. Pochybuji, že s tímhle lékař souhlasil. Hned za vámi dojdu," řekla jsem a sledovala jak muž chtěl něco namítnout, ale žena ho dostrkala ke dveřím. Když jsem za nimi zavřela, došla jsem k Chris a políbila jí.,, Co chtějí?"

,, Abych jim řekla, co se tam dělo. Tlačili na mě a snažili se i zvýšit hlas," odpověděla a já si všimla lesknoucích se očí.,, Hlavně, jsem odmítla říct cokoli bez tebe."

,, To je jedině dobře. Jen to vyřídím a hned se vrátím. Chceš, abych zavolala doktora? Cítíš se dobře?"

,, Jsem v pořádku, vrať se brzo," odpověděla a já přikývla. Rychle jsem zavřela dveře a vyhledala policisty.

,, Vy jste se úplně zbláznili! Uvědomujete si, co děláte? A věřím tomu, že jste nebyli ani za lékařem."

,, Je vzhůru a vypadá, že bude v pořádku. Potřebujeme s ní mluvit a vyslechnout jí. Je to důležité," řekla žena a já došla až k nim.

,, To, že je vzhůru neznamená, že je na tom psychicky dobře. A to vám zaručuji, že není," odpověděla jsem a zahlédla lékaře.,, A další věc je, že v pořádku rozhodně nebude."

,, Hej, co se to tady děje? Můžete mi vysvětlit, proč vás slyší polovina oddělení?"

,, Vy jste je za ní pustil? Svolil jste k výslechu?!" zeptala jsem se naštvaně a sledovala doktora.

,, Ne, to bych ve stavu, v jakým je, nedovolil. Nesmí se teď vystavovat zbytečnému stresu a to pro ní výslech je," odpověděl a já stočila pohled ke kriminalistům.,, Takže vás žádám, aby jste odešli. Až bude schopná vypovídat, dám vám vědět."

,, Ale ona je schopná výpovědi. Už s námi začala komunikovat, ale pak přišla zde paní Baxterová."

,, O tom, zda je toho schopná, musím něco vědět. A já vím, že není. Bude potřebovat psychologa a srovnat se s následky. Takže vás žádám, aby jste odešli, nebo mám požádat ochranku?" zeptal se a já zahlédla bojovnost muže.

,, Výslech musí proběhnout do 14-ti dnů. Pak bude soud a hádám, že tam nebude přítomna. Takže to zrychlete."

,, To nemyslíte vážně? Chtěl bych vidět vás na jejím místě. Ale ozvu se vám. Teď prosím odejděte," odpověděl a já pak sledovala záda obou kriminalistů. Lékař se společně semnou vydal za Chris.,, Jak se cítíte? Je vše v pořádku?"

,, Ano, je. Jen na mě trochu tlačily a snažili se ze kdokoliv dostat, ale začalo se mi špatně dýchat, takže sem nic neřekla. Hlavně, se mi to začalo vše vracet," odpověděla Chris a rozkašlala se.,, Jsou pryč?"

,,Ano, vyhodil jsem je. Šli sem bez mého souhlasu a tohle nemám rád. Kdyby se tu zase ukázali, zazvoňte."

,, Určitě zazvoním. Nechci se k tomu teď vracet. Čekají mě nové a těžké začátky a tohle, chci aspoň trochu zapomenout," odpověděla a pohlédla směrem ke mě.,, A v tom mi může pomoct jen Caroline. To, že tu semnou bude."

,, To víš, že budu. Budu s tebou, dokud to budeš chtít ty sama," odpověděla jsem a políbila.

,, Pokud vše půjde, jak má, půjdete za týden domů. Ale nesmí se nic stát. Budete muset být hodně opatrná a pravidelně jezdit na převazy."

,, To rozhodně budu. Nebaví mě to tady a doma se budu cítit mnohem lépe," odpověděla a já pouze přikývla.,, Klidně mě můžete pustit hned," řekla a já se na ní překvapeně podívala.

,, Zase tak rychle ne. Ještě si vás tu pár dní nechám a až pak se uvidí. Záleží na tom zda se vše bude správně hojit a zda nebudou nějaké komplikace," odpověděl a já se musela zasmát. Chris si nešťastně povzdechla.

,, Ale notak. To zvládneme ten týden a já vše připravím na tvůj příjezd. Aby jsi se vrátila do příjemného prostředí," odpověděla jsem a sama nad tím přemýšlela. Nevěděla jsem jak ji vzít. Jestli jí vzít k sobě, nebo k ní. Věděla jsem, že pokud jí vezmu k sobě, budu muset dát byt kompletně dohromady. Budu muset zamknout pokoj své sestry a vše ostatní vyházet. Lékař po chvíli i se sestrou odešel a zůstaly jsme opět samy.

,, Co chceš připravit? Nemám se kam vrátit. Nedokážu se vrátit k sobě a dělat, že tam nebyla. A ani tam být nechci. Chci být jen s tebou."

,, Tak pojedeme ke mě, hm? Tam budeš semnou. Její pokoj zavřu a nic nepoznáš," odpověděla jsem a usmála se.

,, A nemůžeme pár dní být u tebe v kanceláři? Spát se tam dá, vykoupat taky. Jen než trochu zapomenu. Nevím, co to semnou udělá."

,,Zkusíme to a při nejhorším pojedeme do kanceláře, ano? Chci, abys měla pohodlí a ne se něčím stresovat. Potřebuješ především klid."

,, Já vím, ale nejsem si jistá tím, že je to dobrý nápad. Jak jsi řekla, potřebuji klid a ten tam mít nebudu," odpověděla a já se pousmála.

,, Zkus mi  věřit zlato. Budu vždycky s tebou. A když budu s tebou, budeš v bezpečí," odpověděla jsem a znovu jí políbila. Domů jsem odešla poměrně brzy. O rozhovorů s Nicole jsem se nezmínila a byla jsem ráda, že se neptala ani Chris.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a těšíte se na pokračování.