Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.22.

,, Vstávej a nespi!" ozvalo se následně jsem ucítila ránu do břicha. Byla tvrdší a tak jsem otevřela oči. Předemnou ležel na zemi tác s jídle a vodou.

,, Mě nezničíš. Přežiju a ty za to zaplatíš!" křikla jsem a když jsem mohla rukama, znovu jsem pocítila bolest. Trubka trochu pálila, ale snažila jsem se na to nemyslet. Rána, která přišla, už nebyla tak bolestivá. Bolest bylo to, co jsem se snažila nevnímat.

,, Tohle dlouho nevydržíš. A víš to moc dobře," řekla a já uhnula očima.,, Vždycky jsem byla ta špatná. Doma jí každý upřednostňoval a byla to vysněná dcera. Splnila jejich očekávání. Zatímco já? Já byla nula," začala a já jí poslouchala.,, Stejné je to s láskou. Jí miluje každý. Pro všechny je to bohyně a já? Já jsem jen její otravná sestra."

,, A proto si to vybíjíš takhle? Myslíš si, že tohle ti nějak pomůže? Jsi a budeš jen nula, když budeš dělat tohle. Vlastně se rodině..." nedořekla jsem, protože jsem dostala další ránu.

,, Drž sakra hubu! Nikdo se tě na tvůj názor neptal! Vůbec nevíš jak mi bylo a jak mi je! Nemá právo být šťastná. A taky nebude!"

,, A jak toho docílíš? Zabiješ mě? Tak to udělej. Ale rychle, protože nechci už cítit bolest," šeptla jsem a sledovala jí. Začala se smát.

,, To by se ti líbilo, co?!" křikla a kopla do mě. Tentokrát takovou silou, že jsem měla problém se nadechnout.,, Copak? Máš dost?!" zeptala se a přišla další rána.

,, Počkej až se z těch pout dostanu, bude to tvoje poslední hodina," řekla jsem a sledovala jak na zem odkopává krev z nosu. Hádala jsem, že mi ho přerazila, ale nebolel o moc víc než břicho.

,, To tě odtud ponesu nohama napřed, zlatíčko. Máš hlad? Nakrmím tě a dám ti i napít, aby jsi mi něco vydržela," zeptala se a já se zmohla jen na to jí plivnout do tváře.,, Jak myslíš, kdyby jsi si to rozmyslela, dej vědět," odpověděla a znovu zmizela za dveřmi. Krev z nosu a částečně z pusy vytékala pomalu. Hádala jsem, že z nosu to během pár vteřin ustane. Jednoho jsem litovala, že jsem jí neřekla, alespoň o vodu. Natáhla jsem k tácu nohy a opatrně jej přisunula. Pouta byla moc krátká a tak jsem neměla šanci se nahnout. Vzpomněla jsem si na video s postiženým a rozhodla se to napodobit. Silou vůle jsem zula boty a sklenici uchopila mezi chodidla. Povedlo se až na potřetí. Když jsem studenou tekutinu nalila do hrdla, ulevilo se mi.

,, Nepotřebuju tě, pomohu si sama," řekla jsem si pro sebe a opřela se o trubku, abych ulevila rukám. Břicho mě bolelo čím dál  víc a já začala ztrácet naději. Naději na setkání s Caroline.

,, Koukám, že jsi si pomohla, to bych do tebe neřekla. Jen tě chci ujistit, že tě nebude Caroline hledat. Neví kde jsi a poslala jsem jí zprávu z tvého telefonu."

,, Zprávu? Jakou zprávu? Co jsi jí napsala?"

,, Že je ti to líto, ale raději opustíš město. Že jí nechceš ublížit a ani mě a bude to tak lepší," řekla a já zalapala po dechu.

,, Tomu nevěřím, tohle jsi nemohla udělat. Nejsi tak bezcitná."

,, Ne? Mohu ti to ukázat. Dokonce se ti pokusila několikrát volat, ale vypnula jsem telefon. Jen tak tomu bude věřit," odpověděla a já se rozkašlala a vykašlala trochu krve.

,, Ty jsi neuvěřitelná svině. Nebude tomu věřit. Dojde jí, že jsem to nepsala já a začne mě hledat."

,, Problém, ale je, že o tomto místě neví. Takže tady tě opravdu hledat nebude. Jdu si lehnout, chceš zapnout topení víc?"

,, Ty nejsi normální. Úplně jsi se zbláznila. Připoutáš mě k tomu a chceš to zapnout víc? Už takhle to dost pálí. Vypadni odsud, než seberu sílu a zabiju tě."

,, Kotě, na to nemáš dost sil," řekla a znovu do mě kopla. Ne jednou, ale několikrát po sobě.,, Tak, co pořád ti nechybí odvaha? Chci si ještě pohrát než tě tu oddělám," řekla tak blízko až mi naběhla husí kůže. Uhnula jsem hlavou a snažila se pořádně nadechnout, nešlo to. Bolelo to a měla jsem pocit, že dlouho nevydržím být vzhůru.,, Dobrou noc, kotě," řekla a za chvíli zmizela.

,, Nesmíš spát, nesmíš usnout. Caroline přijde a pomůže ti," říkala jsem si pro sebe a snažila se zaměřit na nějaký bod. Snažila jsem si v duchu zpívat a uklidnit se. Znovu jsem se rozkašlala a vyplivla trochu krve. I když jsem se bránila, oči se mi samovolně zavřely.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Doufám, že se kapitola líbila a těšíte se na pokračování. Jak tohle může celé dopadnout? Mohla už jí těmi kopanci hodně ublížit? Nebo je pouze unavená? A co Caroline? Najde jí včas? Bude jí vůbec hledat?