Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.34.

Už to bylo skoro dvě hodiny od odchodu Caroline a nikdo se zatím neukázal. Snad jsem čekala, že napíše, abych byla v klidu. Ve chvíli, kdy se ozvalo zaklepání na dveře, se ozval telefon.

,, Dále," řekla jsem a vzala telefon. Psala Caroline, že už je doma. Psala, že na mě stále myslí a jde si na chvíli lehnout. Musela jsem se pousmát a podívala se ke dveřím.,, Nicole!" zakřičela jsem radostí a v zápětí se rozkašlala a chytila se za břicho.

,, Brzdi s tou radostí, nebo mě tvá nadřízená zabije. Mám na tebe dát pozor, ne tě zničit."

,, Aha, takže když nemůže ona, tak pověří někoho jiného," řekla jsem a pousmála se.,, A není to jen moje nadřízená."

,, Však já vím. Mezitím, co ty jsi spala jak nemluvně, jsme se stihly seznámit," odpověděla a sedla si k mé posteli.,, Tak, co? Jak ti je?"

,, Ona ti nic neřekla? Nic nevíš?"

,, Ne, jen mi řekla, ať tě ohlídám a dám na tebe pozor. Což udělám moc ráda," odpověděla sledovala jak si nadávám masku. Po chvíli jsem jí zase sundala a lehce se nadechla.

,, Nicole, nic nechápu. Proč jsem tohle musela zažít já? Už jsem ani nedoufala, že přežiju. Každým dnem jsem ztrácela síly a loučila se," říkala jsem a sledovala jí.

,, Ale přežila. Jsi v pořádku a to je to hlavní. Jsi na živu."

,, Ale jen díky Caroline. Bez ní bych tu nebyla," odpověděla jsem a zahlédla jak odvrátila pohled.,, Budu muset brát léky na dýchání a chodit s holí. Museli mi vzít dva prsty na noze. Vytrhla mi tam nehty rezavými kleštičkami a už se nedalo nic dělat," pokračovala jsem a ucítila opět slzy ve svých očích.

,, To mě mrzí, Chris. Tohle jsi si nezasloužila," řekla a chytla mě jemně za ruku.,, Ale musím ti něco říct. Nedokážu to v sobě dusit," pokračovala a já jí nechápavě sledovala.,, Musíš si přiznat, že nebýt jí tak se to nestalo. Vlastně je to její chyba. Kdyby tě nechala být, nevzala tě, byla by jsi v pořádku. Je si vůbec vědoma toho, co zavinila?"

,, Nicole, přestaň. Stačilo mi, že se tu obviňovala ona sama. Nemůže za to."

,, To je dobře, že si to uvědomuje. Nebýt jí, nebyla by jsi tu," řekla a já si pouze povzdechla.,, Jak můžeš s někým takovým být?"

,, To by stačilo, ne? Ona za to nemůže, udělala to její sestra, ne ona," řekla jsem už trochu naštvaně a v ruce svírala telefon.,, Jsem ráda, že jí mám. Zachránila mi život."

,, Tohle asi nikdy nepochopím. Nikdy bych s takovým člověkem nebyla. Jak si můžeš být jistá, že neudělá to samé?"

,, Protože mě miluje. Protože jí věřím a je to i moje chyba. Varovala mě a já jí neposlouchala. Pak jsme se spolu vyspaly a já stejně utekla za její ségrou. I když jsem věděla, že miluju jí, ale nechtěla jsem si to připustit. Neublížila by mi," řekla jsem a odvrátila hlavu. Mlčela jsem o tom, co mi dělala. Věděla jsem, jak by zareagovala a já na tohle neměla vážně sílu.,, Asi by jsi měla radši odejít."

,, Co prosím? Vyhazuješ svojí kamarádku? Člověka, který tu pro tebe byl, když ti bylo nejhůř? Člověka, který by tě bránil vlastním tělem?"

,, A kde jsi byla, když se to dělo? Proč jsi mě nehledala, neptala se po mě? Zajímá tě vůbec, jak mi je?! Narozdíl od tebe, ona mě hledala od první chvíle. Ale byla bezradná. Nevěděla, kam mě odvezla. Nevěděla vůbec nic!"

,, Já chodím do práce, Chris! Nemám čas kontrolovat každého. Taky tu zachraňuji životy."

,, Nicole, odejdi. Nechci tu poslouchat, že je vše její vina. Ona o mě měla aspoň strach. Seděla tu celé dny a skoro nespala. Ty jsi se tu zastavila na dvě minuty a ani bys nepřišla, kdyby tě sem neposlala. Tomu se přátelství neříká."

,, Asi máš pravdu, radši půjdu. Protože kdyby se tu objevila, řekla bych jí asi něco, co by se nikomu nelíbilo. Zavolej, když budeš potřebovat. Já třeba přijdu," odpověděla a já jen sledovala jak odchází. Mrzelo mě, že jí z toho všeho obviňuje. Nevím, kde se to v ní vzalo, ale tohle sem nesměla dovolit. Tolik jsme si vytrpěli a to stačilo.

,, Prej kamarádka. Kamarádka na baterky a jen když něco potřebuje," řekla jsem pro sebe a zakroutila nad tím hlavou. Vážně jsem to nechápala. Místo toho, aby byla vděčná, obviňuje druhé.,, Caroline, chybíš mi. Kdyby jsi věděla jak moc tě miluju," šeptla jsem pro sebe a nasadila si kyslíkovou masku. Byla jsem unavená a tak jsem zavřela oči a odebrala se do říše snů.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Jen díky vám tento příběh tahnu tak daleko. Těšíte se na pokračování? A měla snad Nicole pravdu? Měla by se snad Chris bát, že Caroline udělá to samé?