Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.36.

Pohled Caroline Baxterové

Kroky jsem dělala dlouhé a rychlé. Chtěla jsem to vyřídit, co nejrychleji a být zase u Chris. Tušila jsem, že to nebude tak jednoduché a rychlé. Bylo třeba Nicole říct vše a vysvětlit jí to. Nelíbilo se mi, že mě odsuzuje někdo, kdo mě vůbec nezná.

,, Zdravím, sháním Nicole. Je tady?" zeptala jsem se záchranáře, který zrovna vycházel z pokoje.

,, Je uvnitř," odpověděl a pokračoval svojí cestou. Jen jsem si oddechla a po nádech krátce zaklepala. Poté jsem vešla a zahlédla jak sedí u notebooku.

,, Zdravím, Nicole. Máte chvilku? Myslím, že bychom si měli promluvit."

,, A já si nejsem jistá, že je o čem. Svůj názor jsem řekla."

,, A o to právě jde. Ten názor je hodně špatný. Pokud chcete někoho obviňovat, měla by jste znát obě strany mince. Udělala jste si názor na základě toho, co jste se doslechla a nikoho se na víc neptala," odpověděla jsem a posadila se  na židli, která stála před ní.

,, A za tím názorem si stojím. Nebýt vás, nikdy by takhle nedopadla. To, co se stalo je vaše vina," řekla a já sklonila hlavu.

,, To se právě pletete. Nevíte o tom vůbec nic, takže bych byla ráda, kdyby jste mě přestala soudit," řekla jsem a cítila se odhodlaná.

,, Vím, že je to vaše vina. Je to vaše sestra, kdo to udělal. Znáte jí až moc dobře a měla jste vědět, čeho je schopná! Proč jste Christinu nevarovala? Proč jste jí nechala za ní odejít?"

,, A to by stačilo! Nicole, já jí varovala. Říkala jsem jí, že jí ublíží a nemiluje jí. Neposlouchala mě ani potom, co jsem jí řekla, co cítím. Neposlouchala mě ani poté, co jsem jí políbila a ani poté, co se semnou vyspala," řekla jsem a vstala.,, To jsem jí snad měla někde zamknout? Neposlouchala mě a hlavně mi nevěřila," řekla jsem a zajela si rukama do vlasů.

,, Asi měla důvodu vám nevěřit, nemyslíte? Kdyby jste jí tak moc milovala, nedovolila by jste to. Nechápu jak vás může za tohle milovat. "

,, To měla, ale do toho vám nic není. Kdybych věděla, co moje sestra chystá, zabránila bych tomu. Ale i přesto, že jsme z jedné krve, do hlavy jí nevidím," řekla jsem a dívala se na ní.,, Neumíte si představit, jaký jsem o ní měla strach. Přišla mi od ní zpráva, když zmizela. Něco se mi na tom nezdálo a nebýt mě, vy by jste jí nehledala. Donutila jsem policii, aby jí začaly hledat a to udělali. V jejím bytě našli dvě kupní smlouvy. Smlouvy k chatám o, kterých jsem nevěděla! Zažila jste někdy tu bezmoc a strach, že ztratíte milovaného člověka?!" křikla jsem a snažila se uklidnit.,, Neumíte si představit, co jsem prožívala uvnitř sebe, když jsem jí viděla. Moje sestra stála naproti ní a mířila na ní zbraní. Ona tam seděla a nejevila známky života. Už jsem myslela, že jsem jí ztratila. Dokud nezašeptala moje jméno. "

,, Myslíte, že slzami si tu pomůžete? Neměla jsem zapotřebí jí hledat a ani jsem nevěděla, že s ní něco je," odpověděla a já nechápala ten chlad, který šel z jejího srdce.

,, Teď by vás opravdu potřebovala, ale vy dokážete jen druhé obviňovat. Nemáte ponětí, jak na tom je a jak moc jí mrzí, co jste řekla."

,, Mě už nepotřebuje. Když si našla takovou krávu, tak se starejte vy," řekla a já neudržela svojí ruku a rána, která přistála na její tváři mě nemrzela.

,, Tohle jí vyřídím. Možná je lepší, že se vás zbaví. Takový jako vy, jsou nejhorší. Dám vám jen doporučení. Nechoďte za ní."

,, Tohle s radostí dodržím. Ale pokud jí ublížíte, nepřejte si mě," řekla a zamyslela se.,, A jestlipak víte, že má za čtrnáct dní narozeniny?"

,, Já? Nikdy, miluju jí. A jistě, že to vím," odpověděla jsem a opustila pokoj, kde se záchranáři scházeli. Nechápala jsem jak mohla být tak chladná. Jak jí mohlo být jedno, co se děje s její kamarádkou. Jako kdyby to nebyla ona. Nevěděla jsem jak to podat Chris, ale musela jsem. Musela jsem jí říci, co se odehrálo a jak jí bez námitek odstřihla a vykašlala se na ní. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vydala se zpátky za Christinou. Měla jsem na jazyku tolik slov, ale přesto je neřekla. Přesto jsem je na jazyku nechala a nevyřkla je. Když jsem došla k pokoji, zhluboka jsem se nadechla a chystala se otevřít dveře. Zastavily mě ovšem cizí hlasy a tak jsem v šoku zůstala stát. Když jsem je otevřela, nechápala jsem.

,, Chris, kdo to je?" zeptala jsem se a střídavě sledovala Christinu a muže s ženou. Byla jsem z toho nervózní a bylo to na mě zřejmě hodně znát.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a jste napnutý jak tětiva od luku. Kdo jsou muž se ženou? Někdo známý? Rodiče? Nebo snad policie?