Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.15.

Uběhly dva týdny od rozhovoru s Patrice a Caroline. Patrice si odemne vzala v práci telefon a dál semnou nemluvila. Nevěděla jsem proč, ale ptát jsem se nechtěla. Žena, která dříve kavárnu navštěvovala, se tam již neukázala a já snad byla i ráda, že to tak je. Caroline se mi neustále vyhýbala a potkaly jsme se vždy jen na pár vteřin. Jakýkoliv pokus o konverzaci byl ihned zamítnut, kvůli množství práce. Trápilo mě to a nevěděla jsem jak si s tím poradit.

,, Patt, co se stalo? Nemluvíš semnou a já nevím proč. Vím, že šlo o jednu jedinou noc a víc nežádám, ale mohla bys semnou mluvit?"

,, Jo, to bych mohla. Ale zrovna se mi nechce. Až ti budu mít, co říct, ozvu se," odpověděla a vydala se s objednávkou ke stolu. Bezradně jsem se opřela o pracovní desku a snažila se něco vymyslet. Napadal mě jen jediný důvod, proč semnou nemluvíš. Ten důvod byl Caroline.

,, Patrice, co se stalo? Lituješ snad toho? Nebo ti semnou zakázala mluvit Caroline?" zeptala jsem se a zachytila její nechápavý výraz.,, Po dvou týdnech přijdu do práce s tvým telefonem a tebe to vůbec nepřekvapuje. Přestala jsi semnou komunikovat a vyhýbáš se mi. Takže, co se děje?"

,, Vůbec nic. Věděla jsem, že je u tebe, ale chci ti nechat čas a prostor. Pro mě ta noc znamenala víc, než znamenala asi pro tebe," odpověděla a já si povzdechla. Čekala jsem to a proto mě to nepřekvapilo.

,, Patt, jsi skvělá holka a určitě najdeš tu pravou. Ale já to nebudu, nic to pro mě neznamenalo. Bylo to krásné a nelituji toho, ale víc z toho nebude. Kdyby jsme nebyli opilé, nedošlo by k tomu."

,, Aha, a já doufala, že to pro tebe znamenalo víc. Nech si to ještě projít hlavou. Třeba změníš názor. Zajdeme na kafe, na večeři, nějaké kino a necháme tomu volný průběh, hm?" zeptala se a já se nervózně rozhlédla kolem sebe. Jako bych měla strach, že nás Caroline pozoruje.

,, Pokud ti to udělá radost, tak můžeme, ale nic si od toho neslibuj," řekla jsem a vydala se do zázemí. Musela jsem na toaletu a dát se trochu dohromady. Bylo mi podivné teplo a trochu se mi motala hlava. Snad to bylo stresem, nebo tlakem, ale cítila jsem se skutečně hrozně. Když jsem cestou zpět míjela dveře kanceláře, zastavila jsem se. Chvíli jsem skutečně váhala a několikrát stáhla ruku že dveří. Nevěděla jsem o čem s ní mluvit, ale potřebovala jsem vědět, co se stalo. Začínalo mi vadit, že se mi vyhýbá a nemluví semnou. Že veškeré vzkazy vyřizuje přes Patrice a mě doslova přehlíží. Vadilo mi, že se tolik změnila a z kanceláře téměř nevyšla. Byla jsem zvyklá, že mne kontroluje, ale najednou bylo vše pryč. V kapse mi začal vibrovat telefon a tak jsem ho vytáhla a podívala se na jméno volajícího. Byla to Nicole. Hovor jsem položila a omluvila se, že jsem v práci. Když jsem se konečně odhodlala, na dveře jsem zaklepala a po chvíli vešla.

,, Mohu dál? Máš na mě chvilku?" zeptala jsem se a sledovala jí jak kouká do počítače.

,, Jistě, pojď dál," odpověděla a vzhlédla ke mě. Oči měla zarudlé a snad ani moc nespala.,, Stalo se něco?" pokračovala a očima semi snažila vyhýbat.

,, Děje se hodně," odpověděla jsem a zavřela dveře.,, Stalo se něco? Nemluvíš semnou, vyhýbáš se mi a to je myslím hodně," odpověděla jsem a došla k jejímu stolu o, který jsem se opřela.

,, Je to tak lepší. Lepší pro nás obě."

,, Lepší možná pro tebe, ale ne pro mě! Byla bych možná radši, aby jsi mě mlátila a křičela na mě. Byla bych radši, kdyby jsi mě nenáviděla, ale tohle je šílené!" zvýšila jsem hlas a trochu se k ní naklonila.

,, Nedělej to, nemusí to skončit dobře. Víš, jaká jsem!" křikla a já sklonila hlavu. Aniž by to čekala, moje ruka se setkala s její tváří. Bolela mě, ale věděla jsem, že tam je.

,, Tak něco dělej. Ani pomalu nevíme, že existuješ!" odpověděla jsem a přitom praštila do jejího stolu. Ano, byla jsem v tu chvíli na pokraji sil. Už jsem nevěděla, co dělat, aby semnou začala komunikovat.

,, Teď se seber a vypadni! Vypadni z mé kanceláře a počítej s následky!"

,, Caroline, zasloužila jsi si to. Aspoň vidíš, jak je příjemné, když biješ ty mě!"

,, Vypadni a hned!" křikla znovu a já raději odešla. Když jsem zavřela dveře, začínala jsem si vyčítat to, co jsem udělala. Mrzelo mě to, ale doufala jsem, že jí to pomůže se vzpamatovat.

,, Co se stalo?" zeptala se Patrice, když sem došla zpět. Koukala jsem na svou červenou a klepající se ruku a zcela nevnímala své okolí.

,, Já jí praštila. Praštila jsem Caroline do tváře," šeptla jsem a pohlédla na ní. Patrice se začala smát a já nechápala proč.

,, Tak u toho bych chtěla být. To muselo být něco," říkala se smíchem.,, Ty jsi praštila mojí sestru."

,, Zasloužila si to! Celou dobu mě tu od začátku mlátí, ponižuje a vydírá smlouvou. Proč myslíš, že se objevila u mě? Protože sem jí neodepsala na zprávu a nezvedla telefon. Protože sem se s tebou vyspala! A teď mě ignoruje a vyhýbá se mi?" zvýšila jsem mírně hlas a rozhlédla se okolo, zda nás někdo neslyšel.az v tu chvíli, jsem si uvědomila, že jsem jí řekla všechno.,, Doprdele."

,, Počkej, cože jsi to řekla? Ona tě mlátí a vydírá tě?"

,, Patrice, dělej, že o tom nevíš, prosím."

,, Ne, to ne. Tohle si ani teď půjdu vyříkat. Mám tady taky slovo. Patří mi tu polovina," řekla a sundala zástěru.,, Neublížila ti moc?"

,, Žádám tě, abys to nechala být. Dva týdny se nic nestalo. Tak to nech být. Dokážu si to vyřídit sama. Prosím, Patt," chytla jsem jí za ruku a doufala, že mě poslechne.,, Večer za ní dojdu a promluvíme si. Přehnala jsem to momentálně já."

,, Dobře, ale kdyby něco, stačí říct. Nedovolím, aby tě někdo mlátil. Nikdo nebude mlátit tak skvělou holku," řekla a palcem mi přejela po tváři. Bylo To milé gesto a nevadilo mi to. Věděla jsem, že se mám o koho opřít, když bude nejhůře.

Díky za přečtení, komentáře a hvězdy. Tak, co říkáte na kapitolu? Jak se teď Caroline zachová? Pokusí se Patrice získat Christinu? Vzdá se Caroline tak lehce, nebo bude bojovat? Přizná jí, proč tohle celé dělá?