Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.25.

Ztrácela jsem pomalu vědomí. Tušila jsem, že se nedožiju rána. Ne, pokud mi ona nepomůže. Pokud mi nepodá léky na bolest a dostatek vody.

,, Patrice!" zvolala jsem z posledních sil a doufala, že přijde.

,, Copak, drahá? Snad ti není špatně? Zrovna jsem vymyslela nový způsob utrpení. Našla jsem to na internetu," řekla a ukázala mi kleštičky.

,, Pokud mě chceš mít na živu, dej mi léky a dost vody. Jinak do rána nevydržím," řekla jsem a sledovala jak přemýšlí. Nakonec zmizela a za chvíli se vrátila. Do úst mi vložila prášek a dala dvě sklenice vody. Cítila jsem se lépe, ale pořád ne dost, abych zvládla její další mučící techniky.

,, Vypadáš hrozně, ale pořád dobře. Ruce použít nemohu, máš je spoutané, ale nohy jsou volné," řekla a začala si je prohlížet.znovu jsem se rozkašlala a začala vykašlávat krev. Nebyla to trocha krve, jako před tím, bylo jí mnohem víc. Trochu dopadlo i na Patt a já v tu chvíli věděla, že budu mít problém.,, Ty prase!" zařvala a vzteky do mě kopla. Silou jako nikdy. Do tváře mi dopadlo několik ran a jápřestávala vnímat, co se děje. Kleštičkami mi tiskla prsty na noze a po chvíli přišla bolest. Bolest taková, že to nepředčilo rány, které mi dávala.

,, Přestaň! To bolí! Už mě nech být!" křičela jsem bolestí a nechala stékat slzy.

,, To je dobře, že to bolí, chtěla sem to jen zkusit. Ale když se ti to tak líbí."

,, Au!!" zařvala jsem znovu, když strhla další z nehtů. Chystala se k další akci, ale najednou vstala a odešla. Vrátila se asi za půl hodiny a v ruce měla zbraň.

,, Zřejmě nastala tvá chvíle, Christino. Venku je policie. Našli tě, ale až sem vejdou, budeš mít kulku v hlavě," slyšela jsem její hlas, ale už jej moc nevnímala. Moje tělo se zcela vzdalo. Nepomohla ani její další rána. Jediné, co jsem cítila, byl pramínek krve, stékající mi po hlavě.

,, Patrice, jsi tu?!" ozvalo se v domě a to mě donutilo otevřít oči.

,, Caroline, tady jsem," řekla jsem téměř neslyšně a zahlédla jak Patrice odjišťuje zbraň.,, Tohle ti už nepomůže, vzdej to," řekla jsem a zavřela oči. Dýchalo se mi špatně a věděla jsem, že pokud usnu, bude to zlé.

,, Co ty o tom víš? Chci, aby viděla, jak ti kulka proletí hlavou. Pak to obrátím proti sobě a umřeme spolu," řekla a sedla si vedle mě. Opět jsem zakašlala a  vyprskla krev.

,, Nikdo tady neumře. Možná ty, ale to až za mřížemi. Shniješ tam," snažila jsem se s ní mluvit. Jen to mě drželo při smyslech.,, Caroline nás za chvíli  najde a přivede policii a ty? Ty nezmůžeš vůbec nic. Já budu s tím, kdo mě skutečně miluje a budu žít dál. Ty? Ty tam chcípneš," řekla jsem s úsměvem a znovu zavřela oči. Chtělo se mi spát. Tak moc se mi chtělo spát a já to nechtěla dovolit.

,, Nikam nepůjdeme," řekla a přiložila mi zbraň ke spánku.

,, Není nabitá, že? Jinak by jsi si tak nehrála. Už by jsi dávno vystřelila a já bych byla ticho a mrtvá."

,, Je nabitá, ale počkám na Caroline. Bude trpět, jako já celý život, já si toho vytrpěla víc. Šikanovali mě, dělali si ze mě legraci, hrály si s mými city, odsuzovali mě. Pro všechny jsem byla nula a ona byla ta jednička. Ta, co splnila jejich očekávání a já je jen zklamala. Nemáš tušení, jak mi bylo."

,, Vím to. Vim to, protože jsem to prožila. Patrice, omlouvám se. Nechtěla jsem ti ublížit. Zranit tvé city. Ale dovol mi žít a milovat."

,, Proč? Proč ty bys měla žít a já trpět? Řekni proč?"

,, Protože..." začala jsem vykašlávat krev a dusit se.,, Protože nemáš právo  někomu a ani sobě brát život."

,, A ty máš snad právo si hrát s city?!"

,,.Ne, mrzí mě to..." řekla jsem a před očima se mi rozlila tma. Tma, která se neměla objevit.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila. Snad se těšíte na pokračování. Co na to říkáte? Je to dokonalé?