Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.33.

,, Klidně jí to řekněte. Tady nemá cenu zapírat do poslední chvíle," řekla Caroline a já se na ní nechápavě podívala. Opět se ve mě probudil pocit strachu a nejistoty. Držela jsem jí za ruku a nandala si masku. Pořád se mi hodně špatně dýchalo a tak jsem jí potřebovala opravdu často. Bolesti nebyli tak hrozné, ale jen díky silným lékům, které mi sestřička dala.

,, Dobrá," řekl lékař a vzal si židli.,, Vlastně ani sám nevím, kde začít. Prožila jste si opravdu něco šíleného a sám si neumím představit, že bych zažíval něco podobného," začal opatrně a já nic neříkala. Poslouchala jsem ho. Nedělalo mi dobře, když o tom začal a snažila se to aspoň na chvíli vypustit.

,, To si neumí představit nikdo. Nikdo si neumíte představit, jaké to bylo. Ten pocit bezmoci a strachu. Dokonce jsem se začala vzdávat a žádala jí, aby to skončila," řekla jsem a po tvářích se mi začaly kutálet jedna slza za druhou.

,, Zlato, sem u tebe. Jsme spolu a na ničem jiném už nezáleží, ne?" zeptala se Caroline a já lehce přikývla. Trochu se mi shrnul obvaz na hlavě a tak ho lékař upravil.

,, Christino, mě se to neříká lehce. Už vzhledem k vašemu věku ne. Pokoušely jsme se tomu zabránit, ale bylo to příliš rychlé," odpověděl a já se střídavě dívala na Caroline a doktora.,, Na prstech u nohy vám vytrhla nehty. Což by nebyl takový problém, kdyby bývala použila čisté kleštičky. Což se nestalo. Do těch ran se vám dostala infekce a nekróza se rozjela tak rychle, že jsme tomu nedokázaly zabránit ani my."

,, Nekróza? Co to znamená? Já se v tomhle nevyznám," řekla jsem, když jsem sundala masku.,, Můžete mi říct, laicky, co to je?"

,,Prsty začaly odumírat, začaly černat," řekl a podíval se na Caroline.,, Musely jsme vám první dva prsty vzít, abychom zabránily dalším komplikacím. Pak budete také mít něco na dýchání, bez toho už se neobejdete."

,, Moment, cože jste to řekl?! Vy jste mi...Vy jste mi vzaly na noze dva prsty?!" zvýšila jsem hlas a snažila se posadit. Bolest mi to ovšem nedovolila. Pálily mě oči a po tvářích mi stékaly slzy.

,, Christino, nechtěl jsem, ale bylo to nutné," odpověděl lékař a snažil se mě uklidnit.,, Jen budete muset mít něco o, co se budete opírat. Nejspíše dostanete hůl," řekl a já se naplno rozplakala. Byly to potoky slz, které nešly zastavit. A ani jsem nechtěla.

,, Co budu za člověka?! Budu chodit o holi, jak nějaká stařena," řekla jsem a dál nechala stékat slzy.,, Proč, sakra!" zakřičela jsem a snažila se klidně dýchat. Jedna slza střídala druhou.

,, Zlato, no tak. To zvládneme, bude to v pohodě. Budu tě milovat pořád stejně, na tom se nic nezmění," řekla Caroline a políbila mě na tvář.

,, Jak můžeš milovat doživotního mrzáka?! Jak můžeš říct, že bude všechno v pohodě," odpověděla jsem a plakala. Bolelo mě to, ale ne víc, než pomyšlení na budoucnost.,, Nikdy už nebude nic v pohodě," říkala jsem dál a rukou jí k sobě přitiskla. Nechávala mezi námi nepatrnou mezeru. Nechtěla mi nějak ublížit. Doktor raději odešel a za to jsem byla ráda.

,, Já nebudu milovat mrzáka. Budu milovat tebe a tvojí dokonalost," odpověděla a snažila se mi setřít slzy.,, A všechno bude v pořádku, protože budeme spolu a dám na tebe pozor."

,, Už nikdy nebude nic v pořádku. Budu chodit o holi bez, které se neobejdu. Dokonce života budu brát léky, které budou stát majlant. Tak jak můžeš říct a že bude vše v pořádku," odpovídala jsem a dál plakala.,, Už nikdy nebudeš moct říct, že jsem ta dokonalá láska tvého života. Pokud to tak vůbec je."

,, Přestaň, Chris. Udělala jsem pár hloupostí, kterých lituju. Jen jsem prostě nevěděla jak ti to říct," odpověděla mi a znovu se posadila.,, Nikdy sem ti nechtěla ublížit," pokračovala a já odvrátila hlavu na druhou stranu.,, Pořád budeš pro mě ta dokonalá princezna. Ta, která mi zamotala hlavu, když vešla do mého podniku," dořekla a usmála se.,, A nic to nikdy nezmění."

,, Spala jsi vůbec?" zeptala jsem se a pořádně si jí prohlédla. Musela jsem přejít na jiné téma. Nedokázala jsem si připustit, že mi její sestra zničila celý život. Že kvůli ní, už nikdy nebude nic jako dřív.

,, Občas ano. Ale to neřeš. Nemohla jsem jít spát, když ty jsi tady. Když jsi bojovala o svůj život," odpověděla a já se musela pousmát.

,, Tak se běž domů vyspat. Potřebuješ to, nemůžeš tady sedět pořád," odpověděla jsem a znovu si nandala masku.

,, Ne, nikam nepůjdu. Budu tady a je mi jedno, že se moc nevyspím. Nenechám tě tu samotnou," řekla a já se krátce zasmála.

,, Pracuje tu Nicole. Moje kamarádka. Takže pokud máš o mě strach, pošli sem jí a ty se běž domů vyspat. Tady jsem v bezpečí, nemůže se mi tu nic stát," řekla jsem a ona si promnula oči.

,, Úplně jsem na to zapomněla. Stavila se tady, když jsi byla mimo. Asi včera to bylo. Ale byla v práci, tak se zdržela jen chvilku."

,, Tak dojdi na záchranku, ať jí sem pošlou. A ty příjdeš až zítra odpoledne, musíš to dospat," řekla jsem a ona přikývla.

,, Opravdu tu nemám zůstat?"

,, Ne, kdyby se něco dělo, lékař ti zavolá. A já kdyžtak taky."

,, Dobře, řeknu jim ať ti donesou věci. Telefon ti tu nechám svůj služební. Ten tvůj se nenašel. Pak ti pořídím nový."

,, Dobře, díky. Ale já si na tebe nepamatuju číslo," odpověděla jsem a ona to hned začala zadávat do telefonu.

,, Volat ti nikdo nebude, je to přesměrované. A číslo jsem ti tam teď dala, takže mi můžeš zavolat kdykoliv," odpověděla a dala mi ho k ruce. Pak se ke mě nahnula a políbila mě. Viděla jsem, že nechce odcházet, ale nakonec se dala k odchodu.,, Miluju tě."

,, Já tebe mnohem víc," bylo mi odpovědí než se zavřely dveře od pokoje.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se vám moji milování líbila a očekáváte další.