Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.40.

Caroline udělala rychle pečivo a oblečený talíř. K tomu mi podala čaj a léky, které jsem si měla během odpoledne vzít. Nestačila jsem se divit, že to dokáže, snad bych čekala hospodyni, ale ne, že to zvládá celé sama.

,, Kdy jsi to stihla nakoupit? Vždyť si byla skoro pořád u mě," řekla jsem překvapeně a začala si mazat bagetu máslem.

,, Než jsem pro tebe jela, nakoupila jsem. Nebudeme práci o hladu, ne?" odpověděla a já přikývla.,, Nebo si snad myslíš, že tu mám nějakou hospodyni?"

,, No, nepřekvapilo by mě to. Měuž by tu nepřekvapilo vůbec nic," odpověděla jsem a sledovala jak si sedá naproti mě. Bylo vidět, že nad něčím přemýšlí a já nevěděla nad čím.,, Tak už to řekni. Co se stalo mezi tebou a Nicole?"

,, O tom se nemluví moc dobře," řekla a zakroutila nad tím hlavou.,, Jak jsi takového člověka, mohla považovat za kamarádku?" zeptala se a já na ní nechápavě koukala.,, Obviňovala mě z toho, že svojí sestře nevidím do hlavy. Že jsem tě nezamkla v kanceláři. Že je to celé moje vina, to vím, ale že se tě vzdá? Doslova tě poslala do háje, protože jsi semnou. Prý už jí nepotřebuješ, když jsi si našla takovou krávu," řekla a já zahlédla slzy v jejích očích. Zvedla jsem se a přesunula se vedle ní.

,, Car, není to tvoje vina. Nemůžeš za to, co se stalo. Nikdo nemohl předpokládat, že něco takového udělá," řekla jsem a objala jí.,, A pokud se mě vzdala kvůli tobě, nevadí mi to. Takový člověk si nezaslouží moje přátelství. Potřebuji jen a jen tebe," odpověděla jsem a políbila jí.,, Mrzí mě, že jsi poslouchala to samé, co já. Ale už se prosím, přestaň obviňovat," řekla jsem a pokusila se o úsměv.

,, Mrzí mě, že kvůli mě přicházíš o přátele. Tohle jsem nechtěla."

,, Taky to není kvůli tobě. Je Jen tvrdohlavá a časem se uklidní. Byla taková vždycky. Kdybych poslechla své srdce a nesnažila se si něco dokázat, nestalo by se to. Stačilo jen poslechnout srdce a tebe."

,, A stejně věřím, že by to udělala. Odpusť mi to. Odpusť mi, že...." nedořekla, protože jsem jí umlčela polibkem.

,, Stačí, ano? Ty si nic nevyčítej. Miluju tě a budu navždy. Ať se stane cokoliv," řekla jsem a ona mě pevně objala.,, Zlato, povol. Trochu to bolí," řekla jsem a ona hned povolila.

,, Budu si to vyčítat. Budu si to vyčítat, protože jde o mojí rodinu. Nechápu to. Nechápu proč to udělala. Proč si to musela odnést ty? Ty, která za nic nemůžeš? Proč si to nemohla vyřídit semnou?!"

,, Protože ti chtěla ublížit tím, že ublíží člověku na, kterém ti záleží. A tím jsem byla já."

,, Ale jak mohla vědět, co k tobě cítím? Jak mohla vědět, že mi na tobě tak moc záleží? Vždyť já jí nic neřekla."

,, To jsi ani nemusela. Nikdo z nás neví, jak dlouho tam ta kamera byla. A pokud to viděla od začátku. Od našeho prvního polibku až po sex, muselo jí to dojít. A možná jsem jí i něco řekla, ale mnoho věcí si nepamatuji," řekla jsem a dala se znovu do jídla. Caroline udělala to samé a zkoumavě si mě prohlížela.

,, Ty jsi něco zapomněla? Jsi si jistá?"

,, Jsem. Jsou věci, kde mám mezery. Jen nevím kde. Ve vzpomínkách mi občas něco chybí, ale snad si časem vzpomenu," řekla jsem a ona zpozorněla ještě víc.,, Neboj se, co se týče nás dvou, to tam vše zůstalo. Teda myslím si to."

,, To je dobře," odpověděla a chytila mě za ruku.,, Chceš ještě čaj? Nebo něco k jídlu?"

,, Obojí. Mám ještě hrozný hlad. Žádám si ještě dvě bagety, trochu másla a šunky. A nějaká ta zelenina tam být taky může," nadiktovala jsem si a zahlédla jak se Caroline usmívá.

,, Drahá, ale mohla by jsi si to taky udělat sama. Čaj je v konvici a to ostatní v ledničce a vedle konvice," odpověděla a když se zvedla rozcuchala mi vlasy.

,, Jestli máš problém mi to dělat, udělám si to sama. Sice nerada, ale co mi zbyde. Ale byla jsi to ty, kdo mi slíbil veškerou péči a já to beru vážně," řekla jsem vcelku klidně, ale občas mi zacukaly koutky úst. Viděla jsem jak nad tím usilovně přemýšlí a pak se vydala ke mě.

,, Chceš vidět, jaký s tím mám problém? Chceš vážně vidět, jaký mám problém být u tebe a nedotýkat se tě?" zeptala se a začala mě líbat. Chvilku jsem jí polibky vracela, ale pak se odtáhla.

,, Tohle je sice moc pěkné, ale já mluvila o jídle," odpověděla jsem a zasmála se.,, Ne, že by mě to nelákalo, ale můj hlad je větší," pokračovala jsem a sledovala jak odchází k lince.

,, Tak jsem to zkusila a nic. Tak třeba později," odpověděla a stála ke mě zády.,, Kdyby jsi byla zdravá, už bys byla nahoře v pokoji," pokračovala a já nad tím pouze zakroutila hlavou. Tyhle provokace mě opravdu bavili

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další. Snad jsem vás aspoň trochu pobavila dvojsmysly :-D