Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.38.

O týden později:

Když mě Caroline vyzvedla vydaly jsme se k ní domů, mísilo se ve mě spoustu pocitů.

,, Chris, zlato, děje se něco? Je ti snad špatně?" zeptala se mě a já se usmála. Ruku položila na moje stehno a sledovala střídavě mě i silnici.

,, Ne, jen je to celé zvláštní. Budu s tebou, ve tvém domě. A přijde tam i policie a celé je to tam, kde žila," řekla jsem a podívala se z okna.

,, Neboj se, všechno je v pořádku. Pokoj je zamčený a vypadá to tam, jakoby tam nikdy nebyla. Alespoň jsem se o to snažila," odpověděla a já pokývala hlavou.,, A, co se týče policie, přijdou až zítra. Takže dnešek máme jen pro sebe."

,, Aspoň, že tak. Budu se na to moct připravit a dát se dohromady. Myslíš, že se na mě budou dívat divně, kvůli tomuhle?" zeptala jsem se a ukázala na hůl s nohou. Bála jsem se toho, co na to budou říkat ostatní. Bála jsem se, že si na mě budou všichni ukazovat.

,, Ne, proč by měli? Vědí, co se stalo, vědí i o následcích. A pokud se na tebe nějak špatně podívají, budou mít problém se mnou," odpověděla a já se musela zasmát. Neuměla jsem si jí představit, že se pere s policisty.

,, Ty by jsi se za mě prala i s policisty? To snad ne," zeptala jsem se a ona přikývla.,, To ať tě ani nenapadne. Zatkli by tě a, co já bych bez tebe dělala?" zeptala jsem se a přitom jí sledovala. Byla nádherná, když se na něco soustředila. V tuhle chvíli to bylo na cestu. Dávala pozor, aby nás dovezla v pořádku.

,, Máš úplně zbytečný strach. Přijdou tě jen vyslechnout a nebudou si tě nějak zkoumavě prohlížet," odpověděla a zaparkovala před bránou, která se po chvíli otevřela. Když zajela dovnitř, s těží jsem rozdýchávala tu krásu.

,, Tady, nemám, co dělat. Chudá holka, co žije v miliónové vile. Budu vypadat jako nějaká zlatokopka."

,, Zlato, přestaň. Budeš tu, protože to tak chci a protože tě miluju. A také proto, že ty miluješ mě," odpověděla za nás obě a já na ní pohlédla. Nahla jsem se k ní a na několik minut spojila naše rty. Začala s nimi pomalu pohybovat, ale včas jsem to zastavila.

,, Ano, miluju tě. A ani nevíš jak moc. Jen, nejsem zvyklá na takový luxus," odpověděla jsem a otevřela dveře. Pomalu jsem vystoupila a zapřela se. Nedokázala jsem pochopit, jak jsem se tu ocitla. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo může milovat takovou chudinku.

,, Tak, jdeme? Nebo chceš zůstat venku?" zeptala se a v ruce držela moje tašky z nemocnice. Do dnes jsem se neptala, jak se dostala do mého bytu. Ale byla jsem jí vděčná, že mi věci dovezla. Sama bych tolik odvahy nenašla.

,, Jo, jdeme," řekla jsem a vydala se za ní. Pohled, který jsem v tuhle chvíli měla, byl ten nejdokonalejší.

,, Užíváš si ten pohled? Myslíš, že o tom nevím?" ozvalo se náhle a já sebou leknutím cukla.,, A lekat se taky nemusíš," odpověděla a otočila se.

,, Jak to víš?!" křikla jsem naoko naštvaně a rukou si vjela do vlasů.,, A ano, celkem jsem si to užívala. Užíval by si to každý," pokračovala jsem a ona došla až ke mě.

,, Koukat mohou, ale jen ty se smíš dotýkat a spousty dalších věcí."

,, Car, měla by jsi odemknout. Protože jestli hodláš pokračovat v téhle provokaci, nevím jak dlouho budu udržovat odstup."

,, To je pravda, měla bych odemknout," odpověděla, rychle se otočila a odešla ke dveřím. Stála jsem kousek za ní a když odemknula vešla sem.,, Vítej doma."

,, Caroline, tohle je, nevím jak to říct," začala jsem a prohlížela si předsíň. Snad jsem čekala, že ve uvnitř to nebude tak luxusní, jak to vypadá z venku.

,, Je to obyčejný dům někoho, kdo na to má. Nic zvláštního," řekla a já se na ní nechápavě podívala.

,, To myslíš vážně? Obyčejné pro tebe, pro mě nesplněný sen," odpověděla jsem a snažila se vzpamatovat. Parkety na podlaze ve světlé barvě. Skříň a botník v bílé barvě. Vedle dveří pověšené květináče a šedé koberečky na odložení bot, které se nevejdou do botníku.

,, Teď jsi tu doma, takže bych to nepovažovala za nesplněný sen. Když se dáš do leva, je tam jídelna s kuchyní a v právo, je obyvák. Zatím ti donesu věci do ložnice."

,, No počkej, snad mě tu nehodláš nechat. Půjdu s tebou. Jsou to hlavně moje věci," odpověděla jsem a vydala se za ní do druhého patra. Schody byli uprostřed pokryty vínově červeným kobercem, který na došlap působil příjemně. Když jsem se vyšplhala nahoru, všimla jsem si několika dveří.

,, Ložnice, pokoj pro hosty, koupelna a vedle toaleta. Ta je ovšem i dole," řekla když ukazovala na dveře a já se na nich zastavila pohledem.,, Tam je její pokoj. Ten je zamčený," řekla a já přikývla. Vydala jsem se do koupelny a v zádech cítila její pohled. Byla v béžové barvě s velkou vanou. Vypadalo to tam, jakoby jí vůbec nevyužívala.

,, Vana, jak dokonalé. Čeká mě ještě nějaký šok? Využíváš to tady vůbec?"

,, Proč bych to neměla využívat?"

,, Je to tady tak naleštěné a naklizené . Takhle to nevypadá ani u mě," odpověděla jsem a ona se zasmála. Došla jsem k ní a dívala se jí do očí.,, Je tu snad něco k smíchu?"

,, Ne, vůbec nic," odpověděla a otevřela dveře za svými zády. Nechala mě vejít a  já pouze zaslechla, jak odložila tašky a objala mě ze zadu.

,, Konečně něco, co má smysl. Konečně  velká postel," řekla jsem, došla k ní a hned se na ní natáhla. Caroline se natáhla vedle mě a pobaveně mě sledovala.,, Takhle měkkou postel jsem nikdy neměla. Je taaak pohodlná," řekla jsem a natáhla se po Caroline, které nezbylo nic jiného, než se ke mě přesunout.

,, A, co věcí se na ní dá dělat," řekla a já se na ní se zvědavostí podívala. Věděla jsem, že se něco chystá říct a tak jsem spojila naše rty. Začala s nimi ihned pohybovat a rukama zajela pod mé tričko.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a těšíte se na pokračování.