Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.31.

Pohled Caroline Baxterové

Seděla jsem na pokoji a netrpělivě vyčkávala, až jí přivezou zpátky. Byla jsem z toho nervózní a měla jsem strach. Měla jsem strach, že už nikdy nebude v pořádku a ponese si díky mojí sestře trvalé následky. Měla jsem strach , že o ní přijdu a nebudu jí nikdy objímat. Stále jsem viděla tu spoustu krve, která jí vytékala z nosu, tu spoustu krve, kterou ustavičně vykašlávala.

,, Do hajzlu!" zařvala jsem, praštila do parapetu a rozplakala se. Vše vypadalo tak dobře a já se začínala radovat, že si neponese žádné následky. Žádné následky až na ty psychické.,, Proč? Proč mi to děláš?" ptala jsem se sama sebe a přitom se dívala směrem k nebi.,, Už jí dej pokoj. Nech jí na pokoji. Nezaslouží si takhle trpět," mluvila jsem dál a nesnažila se ani zadržet slzy,  které se mi kutálely po tvářích.

,, Paní Baxterová? Jste v pořádku?" ozvalo se zamnou a já se otočila. Byl tam lékař a usmíval se.

,, Jak mám být v pořádku, když už je po druhé na sále. Říkal jste, že bude v pořádku a najednou musí znovu na sál!"

,, Chápu vás, ale věřte mi, že tohle nikdo naplánoval. Začala znovu krvácet do dutiny břišní a hlavy. Operace musela být provedena rychle a všichni jsme se modlili, aby to přežila. Ale operace dopadla dobře. Jen musí být v klidu."

,, A bude v pořádku? Bude bez následků a bude jako všichni ostatní?"

,, Jak moc vám na tom záleží? Když nebude, přestanete jí mít ráda?" zeptal se a já na něj vytřeštila oči.,, Jen se ptám, vyznělo to tak."

,, Jak si můžete myslet, že bych jí přestala mít ráda? Není vám to hloupé se na tohle ptát?" zeptala jsem se a sedla si.,, Samozřejmě, že jí neopustím," odpověděla jsem a znovu se zvedla. Zrovna jí vezli. Spala, alespoň to tak vypadalo. Vypadala jak šípková růženka.

,, Tak se připravte, že se na tu nohu nemusí pořádně postavit. Raději jsme to na sále zkontrolovali a rozjela se tam nekróza. A musely jsme jí část dvou prstů vzít."

,, Já jí zabiju. Já jí vážně zabiju," řekla jsem a snažila se mluvit tiše.

,, Prosím? Snad jsem slyšel špatně."

,, Nemyslela jsem Christinu. Myslela jsem svoje dvojče," vyjasnila jsem a sklonila hlavu.,, Jak jí tohle mám říct? Jak jí mám říct, že už nebude jako dřív? A řekl jste mi vše?"

,, Mluvil jsem s ní, takže snad je vše ostatní v pořádku. Ale počkal bych na psychologa. Ten jí na to dokáže lépe připravit."

,, Ne, žádného psychologa. Řeknu jí to sama. Odemne to vezme lépe, než od nějakého cizího chlapa."

,, Dobře, ale stejně si myslím, že by u toho někdo měl být. Aspoň já. Jsem ošetřující lékař."

,, Pokud budete klidnější, tak prosím. Ale řeknu jí to sama. Už předem vím, že to bude hodně těžké," odpověděla jsem a sedla si k její posteli. Chytila jsem jí za ruku a palcem po ní přejela. Tak moc jsem jí milovala. Tak moc jsem se bála, aby vše dopadlo dobře.

,, Nebojte se, vezme to lépe, než kdyby nechodila vůbec. Hlavně vás bude potřebovat. Musíte být silné obě," řekl a já přikývla. Věděla jsem to i sama, říkat mi to nemusel.,, Půjdu, kdyby cokoliv zazvoňte. Jinak se o vše postará sestřička a já se zastavím zase večer, abych si jí zkontroloval."

,, Dobře, ale ještě se vám musím omluvit. Měla jsem hrozný strach a neovládala se," řekla jsem a přitom nespouštěla oči z mé princezny.,, Jak vážné to bude s tím chozením?"

,, Bude se muset o něco opřít. Buď nějaká hůlka nebo berle. Ale to ještě uvidíme. Záleží jak moc to bude potřebovat," řekl a já sklonila hlavu. Nedokázala jsem si představit jak to vezme. Zlost ve mě přímo vřela. Měla jsem chuť zabíjet.,, Hlavně bude potřebovat vás. Bude vás potřebovat silnou."

,, Já vím a taky tu pro ní budu. Neopustím jí i kdyby to chtěla sebevíc. Pořád pro mě bude ta nejkrásnější," odpověděla jsem a zahlédla lékařův úsměv. Musela jsem se také usmát a utřít si několik slz. Lékař poté odešel a vystřídala ho sestřička, která vedle Chris pověsila infúzi a nechala jej kapat do žíly.

,, Už tě nikdy nenechám odejít samotnou. Nikdy tě neopustím, Chris. Jsi moje dokonalá princezna a tou navždy budeš," šeptala jsem a políbila jí na ruku. Teď jsem byla mnohem klidnější. Byla jsem si jistá, že nic dalšího už se nestane. Že už nás dvě nemůže nic rozdělit.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a netrpělivě vyhlížíte další. Jste úžasný  :-*