Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.41.

Nevím, kolik bylo hodin, ale ve vlasech jsem cítila příjemné šimrání. Líbilo se mi to a nejradši bych takhle zůstala pořád.

,, Zlato, vstáváme. Je skoro osm hodin, musíš si vzít léky a najíst se."

,, Nikam nejdu. Bolí mě to břicho a noha. Nikam se mi jít nechce."

,, Až si vezmeš léky, bude to lepší, lásko. A stejně musíš vstávat, přijede sem policie, aby tě vyslechli."

,, Tím spíše se mi vstávat nechce. Budu jim to muset celé vyprávět a prožívat to znovu. Nemůžeš tomu nějak zabránit? Oni moc dobře ví, co se tam dělo," řekla jsem a ucítila slzy na tváři. Ve stejnou chvíli, ale zmizeli pod Carolininými prsty.

,, Budu u toho s tebou. Potřebuji tě vyslechnout, aby měli vše zaznamenané a mohly to pořádně vyšetřit. Miluju tě."

,, Já vím. Vím, že je to potřeba, ale prostě...," řekla jsem a zakroutila jsem hlavou.,, Tak ráda bych na to už zapomněla," šeptla jsem a opatrně se k ní přitulila.

,, Pojď něco sníst. Bude to pak o něco jednodušší, hm?" zeptala se a já přikývla. Caroline hned vstala a vydala se do kuchyně. Když jsem vstala a zahlédla na stole klíček, došlo mi k čemu patří. Natáhla jsem si tepláky a vstala. Váhavě jsem se vydala z pokoje a zamířila k zamčeným dveřím. Když jsem zjistila, že klíč pasuje a otočila sním, váhala jsem s otevřením. Nakonec jsem dveře otevřela a vešla do prosvětleného pokoje. Bylo tam uklizeno, tak jako všude. Stála jsem tam a rozhlížela se kolem sebe. Pohled mi spočinul na stole, kde bylo několik papírů, propisek a jeden sešit v tvrdých deskách.

,, Měla jsem ten klíč schovat. Proč jsi sem šla?"

,, Nevím, musela jsem. Říkejme tomu terapie s možností zapomenout."

,, Tohle ti, ale moc nepomůže. Pojď pryč, dělám ti čaj," odpověděla a došla ke mě. Do ruky jsem vzala sešit v tvrdých deskách a koukala na něj.

,, Má tu deník," řekla jsem a klepajícíma rukama jej otevřela.,, Já si právě myslím, že mi tohle může trochu pomoct se přes to přenést," odpověděla jsem a pokusila se o úsměv.

,, Má tu spoustu věcí. A vůbec mě to nezajímá. Nejradši bych to vzala a vyházela, notebook bych nechala vyčistit a dát do původního nastavení a mohla by jsi ho mít ty," odpověděla a já se na ní podívala. Doufala jsem, že to nemyslela vážně.

,, To byl doufám pokus o vtip, že?"

,, Ne, nebyl. Kupovala jsem jí ho já. Škoda se ho zbavit, ne?" zeptala se a já pokrčila rameny. Možná měla pravdu, ale moje nenávist byla tak velká, že věc, která jí patřila, by mi vše připomínala. Nedovolila by mi nejspíše zapomenout vůbec nikdy. Začala jsem listovat deníkem a narazila na stránku s datem, kdy jsem nastoupila.

Dnes k nám nastoupila nová holka. Je mladá a opravdu krásná. Moje sestra skoro slintá, když jí vidí. Je to hrozně nechutné, nechápu to. Ale ona má z mé sestry strach. Semnou si povídá ráda.

Četla jsem řádek po řádku, slovo za slovem a písmeno za písmenem. Byla v tom vidět závist a nenávist ke své vlastní krvi. Nenávist ke své vlastní sestře.

Tráví spolu v kanceláři mnoho času. Nevím, co se tam děje a štve mě to. Měla by přeci pracovat a ne se ulévat z práce. Když přišla naposled, viděla jsem, že plakala. Ale odmítla mi říct proč. Řekla mi, ať se starám o své a nechám jí na pokoji.

Četla jsem dál a nestačila se divit. Ucítila jsem ruce na svém pasu a otočila  hlavu tím směrem. Caroline mě tiše sledovala a snažila se to celé pochopit. I já nechápala, proč tu jsem. Ale něco mi říkalo, že tu být mám.

,, Zapisovala si snad vše, co se týkalo mě, jí a tebe," řekla jsem a ukázala na jeden ze zápisů.

V noci se semnou vyspala. Bylo to dokonalé a myslím si, že jsem si získala její srdce. Asi jsem se zamilovala. Snad konečně někdo také miluje mě a ne mojí sestru. Měla bych tomu věřit? Nebo si dávat pozor? Já nevím. Jsem zmatená.

,, A i přesto jsi teď semnou. Miluješ mě,  Chris?"

,, Jak se na tohle můžeš ptát? Ano, miluju tě. Kdybych tě nemilovala, myslíš, že by se tohle stalo? Stalo se to jen proto, že k ní sem si ty city jen nalhávala," odpověděla jsem a otočila se. Spojila jsem naše rty v polibku a usmála se do toho.

,, To jsem ráda. Taky tě miluju," odpověděla a já se vzdálila. Otočila jsem o pár stránek dál. Ano, začalo mě to zajímat.,, Pojď odtud a vezmi to klidně dolů. Vezmu i počítač, třeba ho budou chtít."

,, Dobře, stejně si musím sednout. Začíná mě opravdu vše bolet," odpověděla jsem s úsměvem a vydala se za ní. Pokoj zase uzamkla a klíč nechala v zámku. Odešla jsem si sednout do obýváku a sáhla po krabičkách s léky. Caroline mi donesla pití a já si je postupně zapila. Znovu jsem otevřela deník a zarazila se hned při první větě. Tolik zloby v jedné větě, jsem dlouho nezažila.

Díky za přečtení,komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a jste napnutý jak tětiva od luku. Co myslíte, že se mohlo v zápisu psát? A proč měla potřebu do pokoje jít?