Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.26.

Pohled Caroline Baxterové

U chaty jsme vyčkali na příjezd zásahovky. Věděli jsme, že tam je. Měla tam auto. Nechápala jsem, že o tomhle místě nevím. Pořád jsem se rozhlížela a snažila se to pochopit.

,, Jsme připravení, pane," řekl jeden ze zakuklených mužů a já zpozorněla. Tohle bude chtít. Vtrhne tam policie a ublíží jí.

,, Ne, nesmíte tam. Tohle přesně čeká. Půjdu tam první a zkusím jí přesvědčit, aby se vzdala."

,, Paní Baxterová, je nejspíše ozbrojená a ve uvnitř jde nejspíše o život vaší přítelkyni."

,, Právě proto tam půjdu. Když tam vtrhnete, ublíží jí. Mě nic neudělá. Vím  to," řekla jsem a muži po delší době přikývli. Donutili mě, abych si vzala vestu a poté mě nechaly jít. Ostatní čekali u dveří a sledovali mě. Chytla jsem za kliku a úlevně si oddechla, když se otevřeli. Hned jsem je za sebou zavřela a rozhlédla se.

,, Patrice? Jsi tu?!" zvolala jsem a doufala, že se ozve. Nestalo se tak a tak jsem se vydala prohledávat pokoje.,, Jsem tu sama! Chci si jen promluvit!" zkusila jsem to znovu, ale znovu bez úspěchu. Byla jsem nervózní a dům proběhla jak tornádo. Nikoho jsem však nenašla. Zbylo jediné možné místo a tím místem byl sklep. Zaslechla jsem křik a tak jsem se tam rozběhla.

,, Christino!" zakřičela jsem, když jsem jí viděla v bezvědomí. Před ní stála Patrice a mířila na ní zbraní.

,, Líbí se ti ten pohled? Pohled na svojí lásku? Trpíš?!"

,, Patrice, odlož to, odpoutej jí a vše bude v pořádku," řekla jsem a pomalu se vydala ke Chris. Byla mimo, hlava jí volně visela a všude měla krev.,, Co jsi to udělala?"

,, Všechno jsi mi vždycky vzala. Vždycky jsi byla ta lepší. Já byla jen nula a hračka. Ty? Ty jsi měla vše!"

,, Patt, odlož to, prosím. Promluvíme si o tom," snažila jsem se jí uklidnit, ale zřejmě to moc nepomáhalo.,, Obě jsme měly vždycky všechno. I rodiče tě milovali, ale mohla jsi si za to sama. To ty jsi vztáhla ruku na otce, ne já."

,, Ale to byla tvoje chyba. Bylo to furt miláčku, zlatíčko. Ty jsi dokonalá narozdíl od tvé sestry. Uděláme pro tebe cokoliv. A já, co? Já byla nula."

,, Patrice, ale za tohle přece Chris nemůže. Je to náš problém. Proč se mstíš na ní?" zeptala jsem se a sledovala Chris.

,, Protože zase miluje jen tebe. Mě má ráda, ale do tebe se zamilovala! Zase jsi milovaná jen ty!" zakřičela a já udělala několik kroků k ní. Překvapila mě ta slova, ale potřebovala jsem jí zbavit zbraně a předat Chris lékařům.

,, Dej mi to a vzdej se. Nechceš mít přeci na krku vraždu, že ne? Pokud jí včas nepředám lékařům, zemře," řekla jsem a zahlédla jak zamířila na Chris.

,, Zemře stejně," odpověděla a ve chvíli kdy zmáčkla kohoutek, kulka proletěla oknem. Zbraň, která ležela na zemi, jsem odkopla za sebe, Patrice nechala klečet na zemi a vyčkala na příchod zásahovky.  Jakmile se objevili sáhla jsem k ní do kapsy a vyndala klíčky.

,, Chris, neboj jsem už tady. Jsem u tebe, slyšíš mě?"promluvila jsem a zkusila jí jemně proplesknout. Trochu se rozkašlala a potřísnila mě krví. Bylo mi to jedno.

,, Car..Ca..," snažila se vyslovit mé jméno.

,, Jsem tady, neboj se," šeptla jsem a vyběhla ven. Lékaři se ke mě ihned vydali, ale zakroutila jsem hlavou. Držela jsem jí v náručí a vběhla s ní do sanitky. Lékaři mě na několik minut vyhodili a já netrpělivě přecházela ze strany na stranu. Viděla jsem jak odvádí Patrice a vydala se za ní. Chytla jsem jí za triko a vzteky přimáčkla na vůz.,, Jestli to nepřežije, nebo bude mít trvalé následky, zabiju tě. Nebo ještě lépe. Udělám ti to samé, co jsi udělala jí," řekla jsem a hodila s ní na zem.,, Co jsi to za člověka?!" křičela jsem na ní a klečela na ní na zem. Několikrát jsem jí praštila a pak si oklepala ruku.

,, Nechte toho, Caroline. Tímhle si nijak nepomůžete!" snažil se mě od ní odtáhnout jeden z policistů než se přidal další.

,, Ona si to zaslouží! Měla bych z ní tu duši vymlátit! Nechte mě a já jí tu vlastnoručně zabiju!"

,, To nedovolím. Musel bych vás taky zatknout. A neudělám to jen proto, že támhle v té sanitce, bojuje o život vaše přítelkyně," řekl a podíval se na ženu kterou policisté zvedali.,, Strčte jí do auta."

,, Jestli se mi někdy dostaneš do ruky, zabiju tě! Modli se, aby se to nikdy nestalo!" zakřičela jsem a pak zahlédla jak se otevírají dveře sanitky. Odstrčila jsem policistu a rozběhla se tam.

,, Jak je na tom?" zeptal se policista a já čekala na odpověď.

,, Hodně špatně. Musíme ihned vyrazit. Ztratila moc krve a nevylučuji vážnější vnitřní zranění," řekl a já měla pocit, že se zhroutím k zemi.

,, Jedu s vámi."

,, Ale..."

,, Žádné, ale. Je to moje přítelkyně a bojuje o život. Jedu s vámi a bez diskusí!" křikla jsem a policista přikývl. Trvalo to několik vteřin, než jsme se vydaly i s houkáním do nemocnice.,, Chris, bojuj, nesmíš mě tu nechat. Jsem tu s tebou. Měla jsem o tebe hrozný strach," mluvila jsem na ní a držela jí za ruku.

,, Klidně na ní mluvte, slyší vás," pobídl mě jeden ze záchranářů a kontroloval její životní funkce. Měla jsem pocit, že ztrácím kousek sebe. Ležela tam, byla od krve, přes nos a ústa měla masku a v rukou hadičky. Jen přístroj mě uklidňoval, protože jsem věděla, že žije

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila. Pomalu se blížíme ke konci. Miluju vás :-)