Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.24.

Pohled Caroline Baxterové

Tu sms jsem četla stále dokola. Nechtělo se mi tomu věřit. Věděla jsem, že je zmatená, ale ne až tolik, že mě pošle k vodě. Něco se mi na tom nezdálo. Nikdy nepsala zprávy. Vždy to řešila osobně nebo telefonem. Zkusila jsem vytočit její číslo, ale nebrala to. Doufala jsem, že to byl jen vtip, ale když už to nebrala po několikáté, začala jsem mít obavy. Při dalším pokusu už byl telefon vypnutý a já znervózněla ještě víc. Zkoušela jsem to další dva dny, ale se stejným výsledkem.

,, Chris, co mi to děláš," řekla jsem si pro sebe a nervózně si zajela do vlasů. Zkusila jsem i Patrice, ale ani ta telefon nebrala. Na stole jsem sebrala klíčky a vydala se k ní domů. Nevím, co jsem čekala, ale doufala jsem, že jsou v pořádku. Auto Patrice bylo pryč a tak jsem se vydala ke Chris. Tam bylo pouze její auto.

,, Je doma?!" zeptala jsem se sousedky, která byla na zahradě.

,, Byla tu včera večer, ale zase odešla a pak už sem jí neviděla," zněla odpověď a já se bezradně rozhlédla.

,, Sakra, kde jste? Co mi to děláš Christino," říkala jsem si pro sebe a vrátila se do auta. Zkusila jsem znovu vytočit telefonní čísla, ale bez úspěchu. Začala jsem mít strach a ztrácet naději. Bezmyšlenkovitě jsem se vydala na nejbližší policejní služebnu.

,, Dobrý den, jmenuji se Caroline Baxterová a chci nahlásit zmizení dvou osob," řekla jsem muži za stolem a nervózně poklepávala prsty o stůl.

,, Dobře, ale nejdříve se uklidněte. Jak dlouho jsou pryč a o koho jde?"

,, Nemohu se uklidnit, když mojí přítelkyni jde nejspíše o život!" křikla jsem, ale pak zhluboka vydechla.,, Zmizela moje přítelkyně Christine Conleyová a moje sestra Patrice Baxterová. Obě jsou nedostupné už čtvrtý den."

,, Dobře, proč si myslíte, že jde vaší  přítelkyni a sestře o život?" zeptal se a já bezradně položila hlavu na stolek. Začala jsem mu vše vyprávět. Začala jsem od začátku až po chvíli, kdy se přestala ozývat.,, Nebere vaše sestra nějaké léky, nebo nebyla na něco léčena?"

,, Bere léky a když si je nevezme, neví, co dělá. Je schopná i někomu ublížit. Proto mám strach, že v tom má prsty. Najděte je, prosím. Hlavně Christinu," odpověděla jsem a nechala po tvářích stékat slzy.,, Zkoušela jsem volat, hledat, ale nikde nejsou. Už nevím, kde hledat."

,, Pojedete s policisty do bytu vaší sestry a necháte je aby se tam podívali? Třeba něco najdeme," zeptal se a já přikývla. Trvalo to snad celou věčnost, ale nakonec jsme se tam vydaly. Dovedla jsem je tam a otevřela dveře od domu. Zůstala jsem venku a snažila se jim stále dovolat. Jako vždy, bylo to bez úspěchu.

,, Paní Baxterová, byla jste se podívat i na těchto dvou místech?!" ozvalo se z domu a já rychle vyběhla schody.,, Jsou tu nějaké kupní smlouvy. Jedna chata je asi 160 kilometrů odtud a druhá asi o  30 kilometrů blíže."

,, Nikdy jsem nic takového neviděla. Ani nevím, že to koupila. Nic mi o tom neřekla. Myslíte, že..."

,, Dejte mi telefonní číslo vaší přítelkyně," pobídla mě jeden z policistů a já mu ho nadiktovala.

,, Řekněte mi, že je na živu a najdeme jí tam, prosím," řekla jsem a chytila policistu za uniformu.

,, Najdeme jí. Buď tam nebo jinde. Zkuste nám věřit. Ale nevíme v jakém stavu. Nemohu vám slíbit, že bude žít," odpověděl a já se sesunula podél zdi na zem. Slzám jsem nechala volný průchod a byla dokonce rozhodnutá jet tam sama.

,, Paní Baxterová, kolega má pravdu, musíte věřit, že to dopadne dobře. Ale my vám nemůžeme nic slíbit. Jen to, že jí najdeme. A asi už víme kde je."

,, Tak proč tam nejedete? Na co sakra čekáte!"

,, Pojedeme zítra, musí se počkat na zásahovku a ta by dorazila moc pozdě."

,, Kde je? Dojdu pro ní sama. Nebudu čekat až jí najdeme bez života," řekla jsem a vzala si věci.

,, Moment, telefon," řekl a odešel stranou. Netrvalo dlouho a vrátil se.

,, Za dvě hodiny bude zásahovka na místě. Mají hlášení od nějakého souseda, není na, co čekat," řekl a já kývla. Sedla jsem s nimi do vozu a vydaly jsme se na místo, pro mě neznámé."