Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.28.

Pohled Caroline Baxterové

,, Chris!" zakřičela jsem a prudce se posadila. Dýchala jsem zrychleně a rozhlížela se kolem sebe. Byla jsem na nemocničním pokoji, kde jsem byla úplně sama.

,, Dobré ráno, paní Baxterová. Jak se cítíte? Včera jste nám trochu zkolabovala," zeptal se lékař, který vešel dovnitř. Stále jsem se snažila uklidnit dech a tep.

,, Žije? Přežila noc? Už je vzhůru?" ptala jsem se a sledovala ho.

,, Myslím, že má momentálně vyhráno. Operace byla bez větších komplikací a noc byla zcela klidná," řekl a došel ke mě.,, Na probuzení je brzy. Dnes se o to pokusíme, ale především je to na ní," dořekl a vytáhl menší baterku.,, Teď se podívám na vás a pak vás za ní vezmu," pokračoval a já přikývla. Nechala jsem ho dělat svojí práci a odpovídala na jeho otázky.

,, Doktore, jsem v pořádku. Můžete mě už vzít k ní? Prosím," zeptala jsem se a on přikývl.,, Bude mi mnohem lépe, když budu u ní."

,, To chápu. Ale musíte být opatrná. Hlavně nečekejte zázraky. Ani já sám nevím jak bude reagovat až se vzbudí. Musíte být v klidu a nepanikařit. Bude jí to asi chvilku trvat."

,, Pokusím se být naprosto klidná. Hlavní je, že žije. Že tu hrůzu, co si prožila, přežila."

,, To ano, neumím si představit, že bych tohle prožíval třeba já. Je neodpustitelné, co ten člověk provedl," řekl a já sklonila hlavu. Měla jsem znovu slzy v očích. Když se zvedl a vydal se ke dveřím následovala jsem ho. Šly jsme mlčky. Slyšet byli jen naše kroky, hlasy dalších lidí a pípání přístrojů, které mě děsilo.,, Můžete jít. Kdyby cokoliv, zazvoňte," řekl před zavřenými dveřmi a já vešla dovnitř. To, co jsem viděla, mi doslova vzalo dech. Ležela tam a do rukou jí vedlo několik hadiček. Přístroj vedle ní oznamoval, že je vše v naprostém pořádku a kysliková maska se vždy při jejím výdechu zamlžila. Došla jsem až k ní a vzala si židli. Posadila jsem se a tiše jí  sledovala.

,, Chris, jsem opět u tebe. A už nikam neodejdu. Včera sem mi udělalo špatně, proto jsem přišla až teď," mluvila jsem a přitom jí chytla za ruku.,, Ani nevíš jak jsem se o tebe bála, když jsem tě tam viděla. Když tě vzaly do sanitky a já čekala venku. Bála jsem se, že to nepřežiješ a už tě nikdy nevezmu za ruku," řekla jsem a trochu popotáhla. Opět se mi po tvářích kutálely slzy.,, Když jsi byla na sále už osm hodin, byla to jako věčnost. Sestřička mi dala dokonce něco na uklidnění. Pak jsem vystartovala po policistovi," mluvila jsem a doufala, že mě slyší.

,, Musíš bojovat. Musíš bojovat za nás obě. Nemůžeš mě tu nechat samotnou. Bez tebe by můj život neměl žádný smysl," říkala jsem a utírala si stékající slzy.,, Vím, že jsem tě měla varovat a říct ti, čeho je schopná. Ale byla jsi tak zamilovaná a neposlouchala mě. Chris jen díky tobě moje srdce bije. Miluju tě, nevzdávej se, prosím," šeptla jsem se slzami a položila hlavu na postel.,, Potřebuju tě tady. Potřebuju, aby jsi tu byla semnou a ne někde ve svém světě. Už tě nikdy neopustím. Nikdy tě nikam nenechám odejít samotnou. Otevři oči, prosím," říkala jsem a sledovala jak klidně oddechuje. Slyšela jsem cvaknutí dveří a tak jsem pozvedla pohled. Do dveří vešla nějaká mladá žena.

,, Dobrý den, kdo jste?" zeptala jsem se a pořádně si jí prohlédla. Neznala jsem jí a to mi dělalo starosti.

,, Jsem Nicole, Christinina nejlepší kamarádka. Pracuji tu na zachránce a když jsem slyšela, co se stalo, šla sem hned sem," řekla a vydala se ke mě.,, A vy jste?"

,, Caroline Baxterová, její nadřízená a přítelkyně," řekla jsem a podívala se směrem ke Chris.,, Teda doufám. Pokud mi tohle odpustí," šeptla jsem a stočila pohled směrem k ženě. Došla k nám a vzala si židli. Tu postavila vedle mě a posadila se. Překvapilo mě to, ale nic jsem neříkala.

,, Nemá vám, co odpouštět. Vy za to nemůžete. Zachránila jste jí život. Přišla jste včas."

,, Kdybych jí hledala dřív, nemusela skončit takhle. Měla jsem jí hledat hned jak se neozvaly," řekla jsem a znovu pocítila slzy v očích.

,, Co říkal doktor?"

,, Krvácení do mozku, mnohočetná vnitřní zranění, poraněné orgány. Musely jí vzít slezinu, zlámaná žebra a jedno z nich propíchlo plíci. Ruptura na bránici, játrech a poraněná ledvina," řekla jsem a zakroutila nad tím hlavou.

,, Do háje. Prý jí chytli na místě," řekla a já přikývla.,, Caroline, nic vám vyčítat nebude. Vděčí vám za život. Jsem ráda, že je konečně šťastná. A bude určitě bojovat. Už jen kvůli vám."

,, V to pevně doufám. Neumím si představit, že bych o ní teď přišla. Musí bojovat. Už jen kvůli mě," šeptla jsem a zaslechla pípání. Podívala jsem s ema přístroj, ale ten byl v pořádku. Když jsem otočila hlavu, zahlédla jsem vstávající ženu.

,, Musím jít. Držte se," řekla a rychle vyběhla z pokoje. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a znovu chytila Chris pevně za ruku.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další.