Kapitola č.32.

335 18 2
                                    

Slyšela jsem nějaké hlasy, ale nebyla jsem na to schopná nijak reagovat. Stále se mi vracel sen. Sen, který se mi míhal nelíbil.

,, Drž hubu!" ozvalo se a přišla rána. Uhla jsem hlavou, ale nemělo to žádný význam. Všude bylo dost krve. Přišla jsem si jak na nějaké porážce.

,, Zlato, je to dobrý, vzbuď se. Jsi v bezpečí a jsem u tebe," ozvalo se a já se pokusila otevřít oči. Světlo mě však donutilo je zase zavřít. Ucítila jsem vzdalující se ruku a o chvíli později byla zase zpět.,, Zatáhla jsem žaluzie, už můžeš," ozval se hlas Caroline a já se jej pokusila znovu otevřít. Tentokrát úspěšně. Chvíli mi trvalo, než sem zaostřila, ale nakonec se povedlo. Stáhla mi masku a usmála se.

,, Zdálo se mi o ní. Že to zažívám znovu," řekla jsem tiše a ona se ke mě nahla a krátce mě políbila.

,, To už se nikdy nestane. Tohle už nikdy nedovolím. Semnou jsi a vždycky budeš v bezpečí."

,, Proč nemohu mluvit normálně?" zeptala jsem se a ona mi na chvíli nasadila masku.

,, Tím, že jsi měla porušenou plíci, se do ní nedostává dostatek vzduchu. A tak to nejde dobře. Ale dej tomu chvilku a budeš moct na mě zase křičet," odpověděla a já se trochu zasmála.,, Moc se nesměj, bolelo by tě to," řekla a já si povzdechla. Volnou rukou jsem si stáhla masku a usmála se.

,, Nikdy na tebe nebudu křičet. Jen díky tobě jsem na živu," odpověděla jsem a stiskla její ruku.

,, Car, budu v pořádku, že ano? Budu jako všichni ostatní? Nezůstanou mi po tom jejím řádění nějaké následky? Mám z toho celkem strach," řekla a já provinile sklopila oči. Nevěděla jsem jak jí to říci, jak jí na to připravit.

,, Večer přijde doktor a vše ti poví. Nevím o moc víc, než ty," odpověděla a přitom uhýbala očima. Tušila jsem, že mi neříká pravdu. Tušila jsem, že ví víc, než mi říká. Ale nechtěla jsem na ní tlačit.

,, Skutečně? Nelžeš mi?" zkusila jsem se zeptat znovu a ona položila hlavu k mé ruce.

,, Vím jen to, že budeš zdravá. Což musíš vidět i sama. Vidíš, slyšíš, cítíš všechno. Jsi naprosto v pořádku," řekla, ale bylo vidět, že se přemáhá. Něco mi nechtěla říct a já nevěděla proč.

,, Co mi tajíš? Něco mi nechceš říct, ale nevím, co a hlavně proč," řekla jsem najednou a ona si povzdechla. Viděla jsem v jejích očích tu beznaděj. Přemýšlela a snažila se něco vymyslet.

,, Chris, prosím. Vydrž do večera. Slíbila jsem to doktorovi. Jinak bych pro něj musela jít teď."

,, Zlato, řekni mi to, prosím. Potřebuju to vědět," řekla jsem a ona se podívala směrem ke dveřím. Nasadila jsem si na chvíli masku, abych si ulehčila dýchání a pozorovala jí. Do dveří zrovna vešel lékař a usmíval se.

,, Koukejme kdo se probudil. Jak se cítíte, Christino?" zeptal se a já opět sundala masku.

,, Je mi trochu lépe. Asi jste mi daly silné léky na bolest. Ale nemohu se smát, to bolí," řekla jsem a mírně se pousmála. Caroline mě stále držela za ruku a pozorovala mě i lékaře.,, Car, mi nechce nic říct, co se stalo?" zeptala jsem se a pevně se jí chytila. Lékař došel až ke mě a vše zkontroloval.

,, Vše je v naprostém pořádku. Všechno, až na jednu drobnost," řekl a já kývla hlavou, že může pokračovat.

,, Hlavně to řekněte rozumně. Víte, že na tom není zrovna dobře. A nechci, aby se jí zase něco stalo."

,, Zlato, nejsem dítě. Vím, že máš o mě strach, ale nemusíš. S tebou jsem přeci v bezpečí ne?"

,, To ano, ale díky tomu, že jsi mě poznala, se stalo tohle," odpověděla a sklonila hlavu.

,, Ale díky tobě jsem taky na živu. Kdyby jsi tam nepřišla, nepřežila bych to a už by jsi mě nikdy neviděla. Nebýt tebe a toho, že jsi kontaktovala policii, bylo by vše jinak," odpověděla jsem a usmála se. Lékař jen tiše stál a poslouchal. Nechtěl zřejmě nic uspěchat a tak čekal až mu dáme prostor.

,, To asi ano. Ale už se o tom nebudeme bavit, ano? Musela bych jet za ní a zabít jí. A bude ráda, když se mi do rukou nedostane," odpověděla a já se musela zasmát. Bylo kouzelné jak mě bránila a udělala by cokoliv, aby se to už neopakovalo. Kdybych měla dostatek sil, objala bych jí a dlouho nepouštěla. I já na tom viděla svojí vinu. Věděla jsem, že kdybych jí poslechla a ten večer neodešla nestalo by se to.

,, Můžete mi tedy říct, co se děje? Proč mi to má přítelkyně nechce říct? Nebo, proč se bojí?" zeptala jsem se a sledovala jej.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře.  Snad se kapitola líbila a těšíte se na další.

Zachráněná ( DOKONČENO)Kde žijí příběhy. Začni objevovat