Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.21.

Dívala jsem se na ní a snažila se pochopit, co se děje. Věděla jsem, že o sexu s Caroline vědět nemůže. Byla doma a já tam.

,, Vůbec nevím o čem mluvíš," řekla jsem a sledovala jak se zvedá a bere na sebe oblečení.,, Proč se oblékáš?"

,, Uděláme si malý výlet. Abys pochopila, co vím," řekla a hodila po mě věci. Oblékla jsem se a vyrazila za ní do předsíně. Když jsem se obula, vzala klíčky a odvedla k autu.,, Sedni si."

,, Patrice, co se děje? Tohle se mi nelíbí. Nechci si sedat do auta jet někam pryč. Můžeš mi to vysvětlit?!"

,, Buď si sedneš dobrovolně, nebo to bude mnohem horší. Ber tohle jako varování," řekla a sledovala mě. Rozhodla jsem se odporovat. Měla jsem strach a nevěděla jsem, co má v plánu.,, Dobře, řekla jsi si o to sama," dodala a odešla blíž ke mě. Stoupla si mi za záda a tak jsem se o ní opřela.

,, Patrice, můžeš mi vysvětlit, co se děje? Nechápu to," odpověděla jsem, ale odpovědi na mojí otázku jsem se nedočkala. Na ústech se mi objevil vlhký hadr a Patt mě pevně držela. Snažila jsem se bránit, ale mé tělo opustila veškerá síla a začaly se mi zavírat oči.

,, Kdyby jsi poslechla, proběhlo by to v klidu," zaslechla jsem ještě, ale neměla sílu odpovědět. Před očima se mi objevila černo černá tma. Ani nevím jak dlouho jsem byla mimo, ale když jsem se probrala, viděla jsem jen bílé zdi a ruce jsem měla připoutané k jakési trubce. Podlaha byla studená, ale trubka, kterou šlo teplo, mi to vynahrazovala. Pusu jsem měla zalepenou. Nechápala jsem, co se stalo. Pevně jsem doufala, že je to jen její hra a ublížit mi nechce. Snažila jsem se něco říct, ale vydala jsem jen zvláštní zvuky. Když jsem zaslechla cvaknutí dveří, ulevilo se mi.

,, Ale, kdopak se nám to vzbudil? Snad ne naše prolhaná holčička?" řekla a blížila se ke mě. Nesla sebou notebook a to mě překvapilo.,, Sundám ti to, ale zkus křičet a zase to budeš mít," odpověděla a já přikývla.

,, Je to jen nějaká hra, že? Teď mě pustíš a pojedeme zpět, že ano?"

,, Vážně si to myslíš? Potom všem? Po těch lžích?!" zeptala se a přitom její dlaň skončila na mé tváři.,, Teď ti ukážu, co jsem ti slíbila," řekla a já přikývla.

,, Pak, že jsi lepší. Že bys nikdy nikoho neuhodila. To už to spíše věřím Caroline. Jsi mnohem horší. Bude mě hledat."

,, Drž hubu, nebo ti jí zase zalepím!" řekla a natočila ke mě notebook.,, Vidíš? To je záznam z kanceláře. Dala sem tam kameru. Nejsi to náhodou ty? Ty, která mi tvrdila, že si s ní nespala?"

,, Patrice, vysvětlím ti to! Není to tak jak to vypadá!" křikla jsem když se zvedla a noťas mi nechala před očima. Nohama jsem jí zachytila a snažila se jí zabránit v odchodu.

,, Okamžitě mě pusť!" křikla a jak kopal nohou, nakopla mě do břicha.,, Jen samé lži. Jsi stejná jako ostatní! Stejná děvka!" křikla a kopla mě do břicha, tentokrát úmyslně. Poté se sklonila a chytla mě za vlasy. Bolelo to, ale nedovolila jsem si cokoli říct. V obličeji mi přistála další rána a já pocítila stékající slzy.

,, Prosím, nech mě být a nikdo se nic nedozví. Pusť mě."

,, Na to zapomeň. Dívej se, je to celkem pěkné video a dokonce se zvukem, jestli máš zájem," řekla a násilím mi otočila hlavu k notebooku.,, Kdyby jsi byla upřímná, mohla bys žít v klidu," řekla a já zpozorněla. Snažila jsem se vyvlíknout z pout, ale bolest mě donutila přestat.,, Přestaň!" křikla a znovu mě uhodila, ale tentokrát to nebyla ruka. Když jsem pořádně zaostřila, všimla jsem si černé, lesklé zbraně. Po tváři mi stékal pramínek krve.

,, Proč? Proč to děláš?" řekla jsem a snažila se ignorovat bolest.

,, Protože chci. Zbavím se tě a bude klid. Když nebudu šťastná já, nebude ani ona!" řekla a já sklonila hlavu.,, Věřila jsem tomu, že mě miluješ a myslíš to vážně."

,, Bude mě hledat a až mě najde, zabije tě," řekla jsem a vysloužila si tak další ránu.,, Chtěla jsem být s tebou. Líbila jsi se mi. Ale neovlivním svoje srdce. A ani nechci."

,, Taky už nikdy nebudeš muset," odpověděla a znovu mě kopla. Tentokrát silněji.,, Až chcípneš, nebudeš muset ovlivňovat nic," odpověděla, sbalila notebook a během několika vteřin zmizela. Břicho mě neskutečně bolelo a rána na hlavě stále krvácela. Litovala jsem toho, že jsem odešla. Že jsem tam Caroline nechala a nezůstala u ní. Trápila mě představa, že už jí nikdy neuvidím.

,, Odpusť, že jsem ti nevěřila. Že jsem odešla za jinou," řekla jsem spíše pro sebe a podívala se k nebi. Viděla jsem po té ráně rozostřeně, ale nebránilo mi to v úsměvu. Chtělo se mi spát, ale bránila jsem se. Bylo mi ukradené, co se stane, ale chtěla jsem ještě jednou vidět Caroline a omluvit se. Omluvit se, že jsem jí nevěřila nic z toho, co říkala. Říct jí, co skutečně cítím a stulit se do její teplé náruče.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další. Co na to říkáte? Proč se tak mstí? Vážně bude schopná se jí zbavit?