Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.44.

O dva roky později:

,, Zlato, co kdyby jsme zkusily objednat to kafe z té austrálie? Tam je hodně oblíbené a myslím, že by se tu chytilo," řekla jsem, když jsem seděla nad notebookem a dělala objednávku do kavárny.

,, Nemyslím si to, ale můžeme to zkusit. Hlavně nezapomeň na zákusky a vem něco navíc. Začíná teplo a lidi je budou brát hodně," odpověděla mi Caroline a já přikývla.,, A dneska zavíráme dříve, mám pro tebe malé překvapení."

,, Víš, že nemám ráda překvapení a stejně si děláš vše po svém," řekla jsem a tiše si povzdechla. Caroline došla ke mě a posadila se vedle mě na pohovku. Přesunula jsem se těsně do její blízkosti a usmívala se.,, Co pro mě máš?"

,, To se dozvíš později. Je na to příliš brzy," odpověděla a otřela se svými rty o mé. Nečekala jsem na nic a políbila jí. Začala mi polibky oplácet a rukou mi zajela do  vlasů. Polibky se pomalu stávaly vášnivějšími, když se ozvalo zaklepání.

,, Proč zrovna teď? Tohle je normálně za trest," odpověděla jsem a rychle se upravila.

,, Musíme si zvyknout, že tady moc soukromý nebude. Asi budu muset vymyslet nějakou cedulku," odpověděla a já se nad tím pousmála.,, Dále!" zvolala a já nad tím zakroutila hlavou. Do dveří vešla drobná dívka, která u nás už přes rok pracovala.

,, Já se moc omlouvám, že ruším. Ale je tu nějaká žena a říká, že chce s vámi mluvit," řekla a pokrčila nad tím rameny.

,, A kdo to je? Nemám zrovna čas na nějaké návštěvy," odpověděla Caroline a já pohlédla ke dveřím.

,, Nemám tušení. Jméno mi neřekla. Mám jí sem poslat? Nebo, co s ní?" zeptala se a já se musela zasmát.

,, Pošlete jí sem. Ale pokud jde kvůli práci, nikoho nebereme. To jí prosím vyřiď, Thereso."

,, Kvůli práci nejde, už jsem se ptala," odpověděla a zmizela. Nevěděla jsem, kdo přijde a proč, ale štvalo mě to. Když se ozvalo zaklepání, obě jsme zpozorněly. Nebylo to obvyklé zaklepání. Jakoby ten na druhé straně váhal, zda vůbec má klepat. Vstala jsem, než stačila vůbec Caroline promluvit a došla ke dveřím. Když jsem je otevřela a poodstoupila dál, setkala jsem se s očima ženy, kterou jsem už v životě nechtěla vidět.

,, Co tady do hajzlu děláš?" řekla jsem a sledovala Caroline jak na mě nechápavě kouká. Patrice vešla dovnitř a zavřela. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale praštila jsem jí.,, Zničila jsi mo celý život!" křičela jsem a mlátila jí. Nebránila se.,, A teď se tu ukážeš? Jakto, že takového psychopata pustili! Zabiju tě!" křičela jsem přes slzy a ona upadla. Když jsem vzala do vzduchu hůl, už mě držela Caroline a vedla dál. Začínalo se mi opět špatně dýchat a noha se mi podlamovala.

,, Klid, ona ti za to nestojí," řekla a otočila se k ní.,, Vypadni. A udělej to dřív, než zavolám policii. Máš zákaz se k nám přiblížit na sto metrů," řekla a sledovala jí.,, Měli tě v tom kriminále nechat shnít."

,, Jen mě prosím vyslechněte. Přišla jsem se omluvit, prosím," řekla a já se snažila popadnout dech. Sáhla jsem do kapsy a vdechla potřebné léky.

,, Asi tomu nerozumíš, že?" došla k ní a přitiskla ke zdi.,, Řekla jsem vypadni z téhle kanceláře a nelez mi na oči. Ty si totiž zřejmě neuvědomuješ, co jsi provedla, že? Přišla o dva prsty na noze, proto do dnes chodí s holí. Má problémy s dýcháním, protože, kvůli tobě, měla propíchlou plíci. Takže, pokud chceš odejít po svých, vypadni," řekla a já se předklonila. Neměla jsem sílu něco říct, natož udělat.

,, Mrzí mě to, ale odseděla jsem si to. Jsi moje sestra, nikoho jiného nemám," řekla a já se musela pousmát.

,, Sbal si ve svém pokoji všechny věci a klíče nech ve schránce. Ty už moje sestra nejsi a nebudeš. Pro mě jsi přestala existovat," odpověděla a pustila jí. Došla jsem ke Caroline a opřela se o ní. Nechtěla jsem, aby udělala něco, co by jí pak mohlo mrzet. Když natáhla ruku směrem ke mě, nestačila jsem cokoliv udělat a pěst Caroline přistála na tváři její sestry., ,Na ní Už nesahej. Udělala jsi víc než dost!" řekla a já jí stáhla raději stranou. Patrice se zvedla ze země a obě nás pozorovala.

,, Tohle přece..." nedořekla protože jsem jí zastavila gestem.

,, Vypadni a hned. Nebo volám policii. Ve čtyři ať už tam nejsi, ro ří doporučuji," řekla jsem a ona pouze přikývla a odešla. Když se zavřely dveře, došla jsem se posadit a vydechla.,,Taková drzost."

,, Hlavně v klidu. Dýchej a zapomeň na to. Říkala jsem, že semnou jsi už v bezpečí," řekla a objala mě.

,, Já vím. Nemůže ti vzít něco, co jí nepatří?"

,, Pochybuji, že by si to dovolila. A jestli ano, tak už jí vážně zabiju a je mi jedno, kde jí budu hledat."

,, Ještě ty s tím začni. Zavřou pak tebe a to už by byla konečná. Miluju tě," řekla jsem a stulila se jí do náruče. Cítila jsem jak mě políbila do vlasů a u toho mě hladila ve vlasech.,, Co ruka, nebolí?"

,, Trochu, ale to bude dobré. A vůbec toho nelituji, měla jsem dát větší," odpověděla a já jí políbila.

,, Tohle myslím stačilo," řekla jsem a pokusila se o úsměv.,, Mám z toho divný pocit. Nechceš raději zajet domu a pohlídat si to?" zeptala jsem se a zahlédla jak přemýšlí.,, Pojedu taky, co bych tady dělala."

,, Dobře. A kontaktuji policii. Neměla, co tu dělat," odpověděla pohotově a já přikývla. Věděla jsem, že setkání zas nebude nic příjemného, ale bylo to nutné.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další. Proč se Caroline nakonec rozhodla kontaktovat policii. Může mít nějaké následky to, že jí praštila? A bude si Patrice balit opravdu jen své věci? Názory a nápady do komentářů.