Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.29.

Pohled Caroline Baxterové

,, Chris, zlato, prober se už prosím. Tři dny jsem pořádně nespala. Lékaři se mě odtud snaží dostat, ale odmítám. Neodejdu dokud se neprobereš," řekla jsem a hladila jí po ruce. Už jsem u ní byla dlouhé tři dny. Tři dny, kdy se nestalo vůbec nic. Pořád spala jak nemluvně a vůbec se nehýbala. Občas přišla sestra a vyměnila infúzi s léky a občas se přišel podívat doktor.

,, Tak, co jak se jí daří? Pořád nic?" zeptal se když vešel do pokoje a přiblížil se.

,, Ne, pořád jen spí. Doktore, kdy se probere? Nemůže se už nic stát?"

,, Její stav se může změnit kdykoliv. To bohužel neovlivním. A kdy se probere, to záleží jen na ní. Hlavně na ní mluvte, může jí to pomoct k návratu sem. Je v tuhle chvíli někde ve svém světě."

,, To znamená, že se může probrat i za několik týdnů?" zeptala jsem se v šoku a vstala.,, Nebo se nemusí vůbec probrat?"

,, Nebudu vám lhát. Přesně tohle se může stát. Musíte být připravená i na to nejhorší. Její stav je sice stabilizovaný, ale zranění, která utrpěla, by přežil málo kdo," řekl a já se posadila. Políbila jsem jí na ruku a poté jí pohladila po tváři. Zahlédla jsem pohyb očních víček a tak jsem se nad ní naklonila.

,, Chris, otevři oči. Jsem tady a budu tu pořád. Udělej nám prosím radost. Hlavně mě. Už to tady bez tebe nezvládám," říkala jsem a znovu cítila slzy na tváři.,, Aspoň na chvilku. Dokaž jim, že se pletou. Že se teď probereš," říkala jsem a lékař jí bedlivě pozoroval. Znovu ten pohyb víček a stisk mé ruky.,,.Stiskla mi ruku. Ví, že tu jsem."

,, Zřejmě si pamatuje váš hlas. Je to dobré znamení. Hýbe i víčky, chce se probudit, ale nemůže. Něco jí v tom brání."

,, Ale, co? Co mohu udělat, aby se probrala? Trvá to moc dlouho!" zakřičela jsem a zhroutila se na židli. Byla jsem na pokraji sil.

,, Je to tři dny. Dejte jí čas. Musíte být trpělivá."

,, Já vím, ale už prostě nemohu. Potřebuji jí. Nezvládám to. Nezvládám to bez ní, jejích doteků a polibků," říkala jsem a pohladila jí po ruce.

,, Chápu vás, ale musíte být silná. Bude vás potřebovat až se vzbudí," řekl a já přikývla. Věděla jsem to, ale teď mi to bylo k ničemu.,, Moment," řekl a podíval se na přístroj. Začal pípat nepravidelně. Tep se jí zrychloval a prsty na její ruce se pohnuly.

,, Co se děje?"

,, To nevím," řekl a naklonil se nad ní. Posvítil jí do očí a pousmál se.,, Christino, otevřete oči. Jste v bezpečí. Nemusíte mít strach. Proberte se, no tak," říkal a já ho bedlivě sledovala. Srdce se mi téměř zastavilo. S očekáváním jsem sledovala Chris a doufala, že se probere. Když se její víčka pootevřela, nahla jsem se k ní.

,, No tak, zlato. Jsi v bezpečí, probuď se. Jsem u tebe a už budu napořád. Otevři ti svoje krásný oči. Udělej to pro mě," žádala jsem jí a sledovala, co se děje. Lékaři přikývl a tak jsem se nadechla.,, Miluju tě, bez tebe to tady nezvládnu. Potřebuju tě, Chris. Prosím," šeptla jsem a zahlédla jak se její oči otevřeli. Štěstím jsem se rozplakala a usmívala se.,, Ahoj," řekla jsem a držela jí stále za ruku. Vypadala zmateně a střídavě se dívala na mě a na lékaře. Stáhl jí masku a usmál se.

,, Zdravím vás Christino, můžete mluvit? Jak se cítíte?" zeptal se a trpělivě vyčkával na odpověď. Několikrát pohla rty, ale zvuk nevyšel žádný.

,, Bolí mě hrozně hlava a břicho s úředníkem. Hrozně špatně se mi dýchá," řekla velmi tiše a lékař si oddechl.

,, Měla jste velmi vážná zranění hlavy, hrudníku a břišní dutiny. Vše bude časem lepší," řekl a sledoval přístroj a Chris.,, Udělám vám rychlé vyšetření a pak vám sestřička přijde převážet rány, ano? Víte vše, co se stalo?"zeptal se a Chris přikývla. Lékař byl hotový rychle a vše se zdálo být v pořádku. Když odešel zase sem si k ní sedla.

,, Omlouvám se. Je to moje chyba. Měla sem tě varovat a nedovolit to. Mohla sem se strachy zbláznit," říkala jsem a se slzami jí sledovala.,, Proč jsi mě neposlechla? Říkala jsem ti, že ti ublíží," říkala jsem a pohladila jí po tváři.

,, Já vím, ale věřila sem jí. Důvěřovala jsem jejím slovům a dotekům. Neměla jsem důvod jí nevěřit," řekla a já jí musela dát za pravdu. Nic nenasvědčovalo tomu, co se může stát.,, Musím ti něco říct, Caroline," řekla a já zpozorněla. Napadala mě spousta věcí, které by mi mohla říct a měla sem strach. Strach, že necítí to, co já.

,, Byla jsi zamilovaná, dá se to pochopit. Jen jsi dala důvěru do špatné osoby. Dala jsi srdce té nesprávné osobě," řekla jsem a odvrátila pohled. Musela jsem párkrát zamrkat, abych zahnala slzy.

,, Nemilovala jsem jí, Caroline. Měla jsem jí sice ráda, ale nemilovala jsem jí. Myslela jsem, že díky tomu zapomenu na city k tobě. Nedokázala jsem ti odpustit ty rány," řekla a já sklonila hlavu. Náhle jsem jí zvedla a nechápavě se na ní podívala.

,, Chris, miluju tě a nemám ti za zlé, že mi nevěříš. Zasloužíš si víc."

,, Ne, nikoho jiného nechci. Odpusť mi, že jsem zapírala a ubližovala ti," řekla a já se usmála.,, Musím ti něco říct."

,, Povídej, mám snad odejít?"

,, Ne, jen mě polib. Líbej mě dokud ti nedojde dech. Taky tě miluju. A vše, co si tu řekla, jsem slyšela. Moc tě miluju," řekla a já jí ihned políbila. Polibek mi vrátila a usmála se. Zase jsem viděla ten dokonalý úsměv.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další. Tohle ještě není konec... A proto, že vás mám ráda, dávám další kapitolu :-)