Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.4.

Patrice semnou měla opravdu velkou trpělivost. Mnohdy jsem něco nechápala a ona mi to vysvětlila ještě několikrát. Obdivovala jsem jí. Většina lidí semnou takovou trpělivost nikdy neměla a tolik se mi nevěnovala.

,, Už to chápeš? Je to jednoduché ne?" zeptala se s úsměvem a já jí ho opětovala.

,, Jo, vypadá to jednodušše. Myslíš, že bych mohla zkusit obsluhu sama?"

,, No, zkus to. Kdyby něco mávni na mě a já přijdu. Ale myslím, že to zvládneš," odpověděla a poplácala mě po zádech. Bylo to příjemné a na chvíli jsem tak zapomněla na její sestru. Odhodlaně jsem sr vydala k jedné ze zákaznic a na tváři se pokusila vykouzlit úsměv. Když jsem procházela okolo vchodu do zázemí, zahlédla jsem přicházející Caroline a já znervózněla.

,, Dobrý den, máte vybráno?" zeptala jsem se a snažila se usmívat. Po oku jsem sledovala Caroline jak se baví s Patt a sleduje mě. Bylo mi to nepříjemné, ale nechtěla jsem dělat problémy.

,, Jste tu nová? Ještě jsem vás tu neviděla," řekla a podívala se na cedulku.,, Christino."

,, Latte? Nějaké s příchutí?" zeptala jsem se a snažila se ignorovat její otázku.

,, Aha, šéfová vás sleduje. Chápu. Bude to Latte s příchutí čokolády a jeden Cheescake. Tak hodně štěstí v nové práci," odpověděla a já si vše zapsala. Hned poté jsem se vrátila za Patrice a objednávku jí podala.

,, Vše v pořádku?" zeptala se mě Caroline, ale hodlala jsem jí ignorovat.

,, Patt, ukážeš mi, kde vše najdu? Ať mohu objednávku udělat?"

,, Christino, na něco jsem se ptala. Nehodláš mě ignorovat, že ne?"

,, Pracuji, jestli jste si toho nevšimla. A předpokládám, že ta slečna nebude na svou objednávku čekat celý den," odpověděla jsem a nandala na talířek cheescake. Patrice raději mlčela, ale věděla jsem, že mi dává za pravdu. Ukázala mi kde, co najdu a já se dala do přípravy latte.

,, Až dokončíš objednávku, zastav se v kanceláři. Asi si budeme muset promluvit."

,, Caroline, je tu první den a chybu žádnou neudělala. Nech jí aspoň dneska," snažila se mě zastat Patrice, ale já jí dotek ruky na rameni zastavila.

,, To je v pořádku," řekla jsem a pokračovala v přípravě.,, Zastavím se hned jak slečna zaplatí," odpověděla jsem a Caroline odešla. Když jsem měla vše připravené, vydala jsem se k zákaznici.

,, Neměla jste kvůli mě problémy?" zeptala se a já před ní položila objednávku.

,, Proč bych kvůli vám měla mit problémy?"

,, Protože jste se se mnou bavila. Třeba se zákazníky nesmíte mluvit více, než je potřeba."

,, Nemějte obavy, nic se nestalo. Ráda bych si povídala, ale musím jít něco udělat," řekla jsem a dala se k odchodu.

,, Já si počkám," zaslechla jsem za sebou a musela nad tím zakroutit očima.

,, Kdyby se cokoli dělo, řekni mi to. Dokážu Caroline srovnat, ano?" zastavila mě Patrice a já přikývla. Věděla jsem, že neřeknu nic. Dokázala jsem si pomoct sama a o pomoc druhých jsem opravdu nestála. Když jsem došla ke kanceláři, znervózněla jsem. Nevěděla jsem, co po mě Caroline chce a dost mě to děsilo. Krátce jsem zaklepala a vešla do kanceláře.

,, Jsem tady, jak jsi chtěla," řekla jsem a snažila se vyhnout očnímu kontaktu.

,, To jsem ráda. Víš, proč jsi tu?"

,, Ne, nemám tušení. Nejsem si vědoma nějaké chyby," řekla jsem odhodlaně a sledovala jak se ke mě blíží.

,, Nevíš? Vážně nemáš sebemenší tušení?" zeptala se a zastavila se za mými zády.

,, Opravdu si ničeho nejsem vědoma," odpověděla jsem a v tu chvíli pocítila jak mě chytla za vlasy a cukla mi hlavou do zadu. Sykla jsem bolestí, ale snažila se to potlačit.

,, Tak já ti to připomenu. Nelíbí se mi, že o mě mluvíš s mojí sestrou. A druhá věc, tón jak jsi semnou naposled mluvila!" zvýšila hlas a její tahání zesílilo.

,, Nic jsem jí neřekla. Ptala se, ale neřekla jsem nic," snažila jsem se obhájit a ona pustila moje vlasy. Otočila si me čelem k sobě a donutila mě zacouvat ke zdi. Rukou mě chytila pod krkem a dívala se mi do očí.

,, Já tě varuji. Jestli zjistím, že si někomu stěžuješ, bude to mnohem horší. A semnou budeš mluvit slušně, tohle je poslední varování, rozumíš?"

,, Ano, rozumím. Ale opravdu jsem..." nedořekla jsem, protože krk stiskla.

,, Ber to jako varování. Budu-li mít podezření, že jsi někomu něco řekla, bude to jen horší," řekla a poté odstoupila. Podala mi kapesníček a vrátila se na své místo.

,, Otři si oči a vrať se do práce. Doufám, že jsme si rozuměli a víš, že to myslím vážně."

,, Ano, Caroline. Rozuměla jsem," odpověděla jsem a opustila kancelář. Venku jsem si promnula krk, otřela si oči a vydala se zpět za Patrice.

Vítám vás u další kapitoly. Co na to zatím říkáte? Díky za komentáře, hvězdičky a přečtení  :-)