Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.42.

,, Zlato, co se stalo? Jsi úplně mimo," ozvalo se u mého ucha a já sebou trhala.

,, A ty se divíš?" odpověděla jsem a začala předčítat jeden ze zápisů.

,, Ta svině, jen si semnou hraje. Tvrdí, že mě miluje a přitom se líbá s mojí sestrou. Je to jako vždy. Věděla jsem, že jí nemám věřit. Co mám dělat? Mám se jí nějak zbavit? Tak jako těch ostatních? Těch, co milovali jí, nebo co? Už vím. Zbavím se jí. Ale nejdříve se pobavím. Dala jsem do kanceláře kameru."

,, Byli nějaké další předemnou?" zeptala jsem se náhle a ona na mě vykulila oči.

,, Chris, nebudu lhát, že před tebou tam nikdo nepracoval. Pracoval, ale vždy odešli. A nikdy jsem nevěděla, že do mě byla nějaká zamilovaná. A mě se ani nelíbili. Zamilovala jsem se až do tebe. A proto jsem se chovala tak jak jsem se chovala."

,, To už raději řešit nebudeme. A vůbec, jak můžeš milovat někoho, koho znáš téměř dva měsíce? Nic o mě nevíš."

,, Prostě to tak cítím a vím, že ty také. A vím o tobě dost na to, aby mi to stačilo k tomu tě milovat," odpověděla a já došla k dalšímu zápisu.,, Nech toho a dáme to policii. Jen tě to zničí."

,, Lže mi. Vím to na sto procent. Viděla jsem jak snechává líbat od Caroline. Doslova si to užívala. Vím, že jí miluje. Musím se jí zbavit. Vezmu jí na výlet. Ale z toho se nevrátí a Caroline to zničí. Budu se dívat jak kulka provrtá ten její mozek. Tak slastný pohled bude na Caroline až pro ní bude plakat. Ale nejdříve jí trochu zřídím. Bude trpět jak pes. Vytrhám jí za plného vědomí všechny zuby a pak jí zlámu  vše, co v těle má."

Četla jsem a po chvíli děním hodila někam do koutu. Jedna slza střídala další a ruce se mi klepaly. Začínalo se mi špatně dýchat a tak mě Caroline ihned objala.

,, Říkala jsem ti, že to nemáš číst. Uklidni se a v klidu dýchej," říkala a hladila mě ve vlasech. Podala mi ze stolu sprej a já si stříkla do úst.,, Je to lepší?" zeptala se po chvíli a já přikývla.

,, Měla to v plánu skoro od začátku. A měla v plánu mnohem horší věci než to, co mi udělala," řekla jsem a snažila se setřít slzy.

,, Chris, pokud se něco takového bude dít při tom výslechu, donutím je odejít. Nebo mě na to aspoň upozorni, ano?" zeptala se mě a já se natáhla po talíři, který přinesla. Byli to máslové bagety s máslem, šunkou a trocha zeleniny k tomu.

,, Sama jsi říkala, že je to nutné a tak to vydržím. Ale musíš tu být semnou. Sama bych to nezvládla," odpověděla jsem a Caroline přikývla. Věděla jsem, že to chápe. Sama jsem netušila, co prožívala, když mě viděla. Když jsem byla na sále a nebo se neprobírala.

,, Nutné to je, ale pokud by ti to mělo nějak ublížit, musí výslech ukončit. Buď ráda, že nemusíš na policii a vyslechnou tě tady."

,, Ale k soudu budu muset jít. Tomu se asi nevyhnu, že?"

,, To netuším. Ale sama doufám, že to nebude nutné," odpověděla a já se dala do další bagety. Upíjela jsem k tomu čaj a přitom přemýšlela. Měla jsem strach. Strach z toho, co jim budu muset vše vyprávět. Strach z toho, že se s ní budu muset znovu setkat.

,, Asi mi budeš dělat snídani pořád. sama bych si tohle neudělala, jsem na to moc líná."

,, Ne, až budeš zdravá, budeš se starat ty o mě," řekla a já se zasmála. Tahle věta mi dokázala vykouzlí úsměv.

,, S radostí, moje bohyně. Nebudu mít s tím nejmenší problém," odpověděla jsem a políbila jí. Polibek mi opětovala a rukou mi vjela do vlasů.

,, Já jsem tvoje bohyně, jo? A jsem aspoň bohyně lásky?" zeptala se mezi polibky a já se smíchem oddálila.

,, A jaká jiná bys chtěla být? Bohyně lovu?"

,, Tady má někdo dobrou náladu, že? Pomohli ti léky, co?"

,, Spíše už je mi mnohem lépe. Den, co den je to lepší," odpověděla jsem a podívala se do rohu, kde ležel deník Patrice. Caroline se podívala tím samým směrem a došla tam. Položila ho na stolek u okna a vrátila se.

,, Nedívej se tam. Jsem tak ráda, že se nic z toho nestalo."

,, A, co bys dělala, kdyby se to stalo? Kdyby jsi zjistila, že už nejsem naživu?"

,, Chris, zlato, nemysli na to. Nestalo se to, žiješ a to je hlavní. Přišla jsem včas a za to jsem ráda. I když policie chtěla jet až druhý den," odpověděla a zakroutila nad tím hlavou.,, Nechci to už řešit. Stačí, že do toho budou rejpat z kriminálky," odpověděla a já se o ní opřela. Ano, cítila jsem se konečně šťastně a v bezpečí. Ve chvíli kdy jsem zavřela oči se ozval zvonek a já zpozorněla. Věděla jsem, že Caroline cítí to samé a tak jsem si povzdechla.

Díky za přečtení, komentáře a hlasy. Snad se kapitola líbila a těšíte se na pokračování. Jak moc do toho bude kriminálka rýpat? Vyhodí je Caroline, nebo to bude v klidu?