Zachráněná ( DOKONČENO)

Kapitola č.3.

Když mi vše ukázala a já se začínala orientovat, rozhodly jsme se pro výběr oblečení.

,, Jakou máš velikost? Hádám, že S nebo M?" zeptala se a já se stále rozhlížela kolem sebe. Nevěnovala jsem jí jediný pohled a snažila se dívat jinam. Ona mi za ty pohledy nestála.

,, Triko S, kalhoty 28, stačí?"

,, Kdyby jsi se podívala, tak zjistíš, že držím košili."

,, Košile zásadně nenosím. Necítím se v nich komfortně," odsekla jsem a tiše si povzdechla.

,, To máš hold smůlu. Tady se nosí košile. Budeš to v tom muset vydržet."

,, Tak mi dejte větší a je to. Proč se mě ptáte na něco, co už víte? Tu menší bych měla příliš těsnou," odpověděla jsem a po dlouhé době na ní pohlédla. Zřejmě se jí nelíbilo jak s ní mluvím, ale mě to bylo úplně jedno.

,, Kde je šatna, víš. Dojdi se převléknout  a přijď zamnou do kanceláře," odpověděla a já přikývla. Odebrala jsem se do šatny a až tam se rozplakala. Nechápala Jsem sebe, nechápala jsem ani jí. Litovala jsem včerejšího dne, kdy jsem si smlouvu nepřečetla a podepsala jí. Zřejmě věděla, že to udělám. Na přečtení smlouvy mě neupozornila a vše vysvětlila slovy. Ale o několika věcech se nezmínila. Nevěděla jsem, co má v plánu, ale už teď jsem to místo nenáviděla. Nakonec jsem své oči osušila kapesníčkem a převlékla se do oblečení, které mi dala. Pravda byla, že jsem ho měla i stále upnuté, ale sama jsem se v něm líbila. Telefon s penězi a doklady jsem si dala do kapsy a vydala se do kanceláře. Pořád jsem měla šanci utéct, ale nevěděla jsem, čeho je schopná a to mi nahánělo strach.

,, Mohu dál?" zeptala jsem se, když jsem vešla dovnitř. Byla jsem ve střehu A pozorně jí sledovala.

,, Samozřejmě. Čekám tu na tebe," odpověděla a já vešla. Seděla v křesle za stolem a v ruce svírala hrnek ze, kterého se kouřilo.,, Sluší ti to. pravda je, že jsem netušila jak hezky ti to bude sedět."

,, Ne, nesluší. Budu dnes pracovat sama, nebo přijde někdo další?"

,, Budeš tu s mojí sestrou. Nikdo jiný tu nepracuje. Občas jsem jí pomáhala, ale na to nemám už čas. Tak jsem se rozhodla někoho přijmout."

,, Proč jste vybrala mě? Mohla jste přijmout kohokoliv. Třeba i někoho, komu by tohle bylo příjemné."

,, Mohla, ale ty jsi mě zaujala nejvíc. Neboj se, neublížím ti. Pokud nebudeš dělat problémy, budeme spolu vycházet," odpověděla a já se nad tím pousmála.

,, Vycházet? S vámi? Obě víme, že to není možné. Tohle je jak za doby otroků," odpověděla jsem A pak už jen sledovala jak se zvedla a vydala se ke mě. Došla za má záda, stála tak blízko, že jsem pocítila její dech na svém krku.

,, Dávej si pozor na jazyk. Jestli tohle má být forma provokace, neděláš dobře," šeptla mi téměř do ucha a tak jsem chtěla ustoupit. Její ruce však drželi límeček košile. Neměla jsem šanci uniknout.,, Tady máš služební peněženku a v ní hotovost do začátku. Vím přesně kolik v ní je. Kapsičku a zástěru. Sestra už je zřejmě tady, slyšela jsem jí přijít. Tak se dejte do práce," podala mi věci a jasně mi ukázala směr, kterým jsem se měla vydat. Ruce se mi klepaly. Strach se mísil s nervozitou. Když jsem došla do kavárny, zahlédla jsem mladou ženu.

,, Dobrý den," řekla jsem opatrně a došla k ženě, která vše připravovala k otevření.

,, Dobrý den, vy jste?" zeptala se a podezíravě si mě prohlížela.

,, Nová servírka. Dnes nastupuji," mluvila jsem opatrně a postávala opodál.

,, Ach můj bože, to snad ne," řekla a pak se pousmála.,, Neboj se a pojď ke mě blíž. Nekoušu," pokračovala a já tak udělala. Nevěděla jsem, zda v tom nejsou spolu a problémy jsem mít nechtěla.,, Jsem Patrice Lewisová, její sestra," představila se a natáhla ke mě ruku. Chvíli jsem váhala, nevěřila jsem jí.

,, Christina Conleyová, neboj nebudu tě moc obtěžovat. Budu dělat svojí práci," řekla jsem skoro šeptem.

,, Hej, v klidu. Nic ti neudělám, ano? Jsem ráda, že tu nejsem konečně sama. Budeme si tykat, ne?"

,, Jo, proč ne. Patrice, mohu se tě na něco zeptat? Něco ohledně sestry?"

,, Christino, odpovím ti na cokoliv. Ale tohle téma bych raději nerozebírala. V tom mi zkus věřit," odpověděla a pak se zadívala kamsi za sebe. Stála tam Caroline a zvědavě nás sledovala.

,, Nenechte se rušit, jsem zvědavá, co se dozvím," řekla a já o nějaký ten kousek couvla.

,, Caroline, děje se něco? Jen tu zaučuji Christinu, nechci, aby něco pokazila," snažila se to Patrice zachránit."

,, Tak pokračujte. Povídat si můžete při práci nebo nejlépe po ní," odpověděla a naposled se ohlédla po mě. Cítila jsem se provinile. Mohla jsem Patrice i sebe dostat do problémů. Tahle práce, pro mě nezačínala zrovna nejlépe.

,, Chris, děje se něco? Máš z ní strach, že?"

,, Ne, to se ti jen zdá. Jsem jen trochu nervózní," odpověděla jsem a ona se pousmála. Byla jsem ráda, že se víc nevyptává. Po odešla odemknout dveře a vpustila dovnitř několik prvních zákazníků.

A je tu další kapitola. Moc děkuji za přečtení, hvězdičky a komentáře :-)